Po ranním životodárném dešti u nás kolem Vyškova se ochladilo i v Drahanovicích. Ale zase tak zlé to nebylo. Přece jen je země po dlouhodobých vedrech pořád rozpálená a pár kapek ji moc neochladí. Ale pro běžce to byla vítaná změna.
Petr Kučera nebloudil, tak vyhrál
Je to tak. Tomáš Blaha, loňský vítěz, někde na trati odbočil a do cíle sice doběhl první, ovšem po poněkud jiné trati. Stejně tak si vedl i Ondřej Horák. Také on se nechal zmást šipkami pro trasu borců s horskými koly, kteří se tam také proháněli, a zmizel někde v lesích. Až potom na to kritické místo stačil dojet pořadatel a navést další běžce na správnou trasu. Tak vlastně spadlo vítězství do klína Petrovi Kučerovi /KES BUK Team – 37:41/.
Druhý tím pádem skončil Stanislav Krajča /Liga 100 Olomouc – 38:10/ a třetí pak Zdeněk Krejčí /Liga 100 Olomouc – 38:30/.
Alena Kriklová běžela jako dobře namazaný stroj
Ještě v posledním kilometru před cílem vedla Marie Delingerová / AK Kroměříž – 43:10/. Ovšem tam již na rovině je dostihla strojovým tempem běžící Alena Kriklová /Jaroměřice – 43:02/, šla před Marii a doběhla si pro první místo. Třetí skončila též po velmi dobrém výkonu Lenka Hrabovská /AK Drnovice – 44:36/, kterou také její parťáci na trati zavedli kousek jinam, a přidala si pár desítek metrů navíc, jako ostatně dnes řada běžců. Někdy se to tak prostě vyvrbí.
Kosířské žiganec
Obec Drahanovice pod Velkým Kosířem uspořádala šestý ročník běžeckého závodu, který je zařazený opět do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje. Po prvním ročníku změnili pořadatelé závodu i název celé akce, protože v lesnatém terénu, kudy vede trasa 10 km závodu, některé běžce popíchaly vosy, dokonce skončil i jeden z nich v nemocnici, proto tedy onen Kosířské žiganec. Organizátorům se podařilo za velmi krátký čas si udělat dobré jméno, proto se do obce sjíždí velký počet běžců a to nejen těch, co bojují o body do poháru.
Déšť nás zkropil až při vyhlašování
Po celá dopoledne bylo příjemně. Bez větru a deště. Ovšem jak se blížilo vyhlašování vítězů, tak se spustil opět stejně jako ráno blahodárný deštík a přece jen jsme trochu promokli.
„Vůbec jsem nepostřehl, že jsem zabloudil,“ kroutil hlavou Tomáš Blaha, který se dostal do cíle tím pádem o dost dříve navíc v neskutečně rychlém čase.
„Málem jsem se pustil za Ondrou Horákem také jinam, ale přijel tem akorát přede mnou pořadatel a už mě navedl správně,“ řekl mi pak v cíli Petr Kučera. „Jinak jsem asi bloudil taky.“
„Tak jsem druhý,“ pokrčil překvapeně rameny Stanislav Krajča. „Nějak se to sešlo. Ale já si běžel své na vítězství v kategorii. O tom, kde jsou kluci přede mnou, což byli čtyřicátníci, jsem moc nepřemýšlel.“
„Já si také hlídal kategorii,“ potvrdil jeho slova nakonec třetí Zdeněk Krejčí. „Absolutní pořadí mě trochu překvapilo, ale co se dá dělat. Kluci měli prostě smůlu.“
„Počkala jsem si až na závěr a po rovině se už pořádně rozběhla,“ usmívala se spokojeně Alena Kriklová hned při výklusu po závodě. „Na Marušku jsem se rychle dotáhla a pak už se mně neudržela.“
„Nemám tolik naběhané, abych stačila na rovině Aleně,“ přiznala se mi Marie Delingerová. „Ale jsem zdravá a to je nejdůležitější. Všechno to zase doženu.“
„Původně jsem plánovala start na triatlonu v Hulíně. Jenže ráno dost pršelo, tak jsem to na poslední chvíli změnila a vyrazila jsem s dětmi i s manželem do Drahanovic,“ řekla mi Lenka Hrabovská, když se objevila na startu na poslední chvíli. „Ale běželo se mi dobře a navíc je to hodně hezká trať, tak jsem si kvalitně zatrénovala,“ dodala pak ještě po závodě.
A zatrénovali si na krásné trati v lesích dobře zcela jistě všichni běžci i běžkyně, co se do Drahanovic sjeli. Někteří si mákli víc, jiní míň, ale spokojení byli snad všichni. A jak jim potom chutnalo pivo, které teklo na hřišti proudem, to vám snad ani nemusím povídat.
