Po ránu modrá obloha a slunce začalo i v lese rozpalovat asfalt doběla. Tak to v sobotu vypadalo v Nemojanech. Přesto se našly výjimky, které i v tomto počasí běžely rychle.
Ženy mají opět posunutý traťový rekord mnohem dál a většina mužů takový čas na této trati nezaběhne.
Do závodu se zase přimíchali ultravytrvalci, kteří ve dvě v noci vybíhali z Lomnice na Transmoravský masochistický běh na 161 km, protože jejich trať vedla i po trase závodu v Nemojanech, kde se otáčeli.
Tomáš Steiner rozhodl závod až v posledním kilometru
Cestou nahoru na obrátku se závod vyvíjel úplně jinak, než nakonec dopadl. Výborně běžel Tomáš Blaha /AK Kroměříž – 32:14/. Nahoře otáčel první. Za ním se držel Lukáš Soural /VSK UNI Brno – 32:09/. Skvěle běželi do kopce i Pavel Dvořák /Biatlon Prostějov – 32:27/ a Petr Hének /AK Drnovice – 33:53/. Až za nimi šplhal Tomáš Steiner /AK Drnovice – 32:00/. Jenže on to z kopce umí. Postupně si všechny borce před sebou doběhl a v závěru se ani posledních 500 metrů nemusel honit, protože už všem utekl. Lukáš Soural nakonec skončil druhý, Tomáš Blaha třetí, Pavel Dvořák čtvrtý a Petr Hének pátý.
Martina Vévodová opět rozmetala traťový rekord
Trať Nemojské devítky neskutečně sedí Martině Vévodové /AK Perná – 36:46/. Posunula traťový rekord o neskutečných 37 vteřin a pro ženy čas na této náročné trase uvedla do říše snů.
I taková skvělá běžkyně jakou je Irena Pospíšilová /AK Drnovice – 38:49/ Martině nestačila, ale je pravda, že z Nemojan odjížděla hned na další závod na Slovensko.
Třetí proběhla cílem neustále se zlepšující Nina Bartoňková /AK Drnovice – 40:25/. Čtvrtá pak Alena Hénková /AK Drnovice – 41:01/ a pátá Silvie Divišová /AK Drnovice – 42:28/.
Závod rozhodně není žádná procházka lesem
Jedenáctý ročník Nemojské devítky, Memoriál Ing. Miloslava Gábra, který je věnovaný také památce Karla, Jiřiny a Zdeňka Smutných, opět uspořádal atletický klub Drnovice ve spolupráci s OÚ Nemojany a Luleč za přispění místního Sokola, který poskytl zázemí pro běžce ve své budově.
Také tento závod, další ze seriálu Nemojského běžeckého léta, je zařazený do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a do okresní běžecké soutěže Vyškovská běžecká tour. Náročná, ale opravdu nádherná trasa závodu vede po asfaltových lesních cestičkách v hlubokých lesích Drahanské vrchoviny až ke známé turistické křižovatce Tři javory.
Trať je skutečně těžká, neboť je nutné nejdříve zdolat převýšení 250 metrů, což není až tak tragické, jako potom návrat do cíle po stejné cestě z kopce dolů. A po silnici je to opravdu pořádný fofr. A je pravda, že se této trati začínají běžci bát. Na startu stálo historicky nejmíň závodníků od začátku, kdy se závod pořádá. A to je nesmírná škoda. Mohl by díky tomu také zmizet z běžecké mapy.
Zklamal počet závodníků
Pořadatele nesmírně zklamal počet běžců na trati. Nevím, co víc už pro běžce udělat. Nádherná trasa v lesích, plno občerstvení, které nikde jinde není, finanční prémie, pro každého tombola a skvělá kamarádská atmosféra za směšně startovné. Za tu práci kolem takové akce pak takový nezájem fakt nestojí.
„Nahoru jsem překvapivě moc neztratil,“ smál se spokojený Tomáš Steiner. „Dolů už jsem si věřil a nakonec jsem ani nemusel jít závěr naplno.“ „Držel jsem se za Tomášem Blahou a po obrátce ho vystřídal,“ konstatoval Lukáš Soural. „Věřil jsem, že už náskok udržím, ale pak se kolem nás přehnal Tom Steiner a nedalo se s tím nic dělat.“
„Cítil jsem se dobře a do kopce mi to šlo dobře,“ řekl mi Tomáš Blaha. „Jen dolů už jsem to potom neudržel, ale jsem spokojený.“
„Překvapilo mě, že se mě Irena nedrží a jaký jsem měla náskok už na obrátce,“ divila se Martina Vévodová. „A přitom jsem se už na druhém kilometru necítila moc dobře. Navíc bylo slušné vedro, proto se divím, že jsem nakonec běžela tak rychle.“
„Do kopce to moc neumím. A když měla Martina už takový náskok na obrátce, tak jsem jen doběhla a šetřila síly na podvečerní závod na Slovensku,“ přiznala se mi Irena Pospíšilová.
„Nahoru to bylo dobré,“ zhodnotila svůj výkon Nina Bartoňková. „Jen z kopce dolů mám v technice běhu pořád značné rezervy a tam už to pak bylo horší, ale jinak si myslím, že jsem běžela docela dobře.“
Je ale pravda, že se asi ne všem běželo dobře. Možná až na nějaké výjimky. Přece jen bylo opravdu teplo a podmínky tedy nebyly úplně ideální. Ovšem i tak si vesměs všichni závod užili a náročnou trať pořádně vychutnali, pokud to tak vůbec jde říct, protože na Nemojské devítce se fakt odpočívat nikde nedá. Do kopce se jde naplno a z kopce dolů po obrátce na doraz.
Jak vidíte sami, po zdejší trati to určitě není žádná procházka růžovým sadem, ale spíš náročná a hodně specifická dřina. Zřejmě proto letos moc vytrvalců nepřijelo. A to velká škoda.
