Ve 14. ročníku Kokina běhu v Náměšti na Hané zvítězili favorité, kteří se netajili tím, že zkusí překonat stávající traťové rekordy. Mezi muži to na 14 kilometrové trati byl jednoznačně Tomáš Blaha a v ženách pak Katka Doubková.
V sobotu 7. května přivítal přírodní areál nedaleko letního kina opět řadu běžců, kteří bojují o body do XXXI. ročníku Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje, ale i těch, co se seriálu pravidelně nezúčastňují a přišli se jen proběhnout a také samozřejmě i hodně dětí, pro které byly připraveny běhy na kratších tratích nad letním kinem.
Závod pořádá Liga 100 Olomouc a patří mezi nejoblíbenější akce celého seriálu, přestože tratě mužů i žen jsou velmi náročné, vedou v nádherném prostředí Ludéřovského lesa po stezkách téměř ještě nezničených divokou těžbou dřeva, jako je to široko daleko jinde po celé Moravě.
Aby nám ještě vůbec za pár let nějaké lesy zbyly při bezohledné práci těch, co tam nyní hospodaří. Muži vyrazili hned po startu do prudkého kopce na dva okruhy v lesích nad přírodním parkem Terezské údolí velmi odvážně a ženy, které čekal jen okruh jeden v délce 7km, jakbysmet.
Tomáš Blaha (AK ASICS Kroměříž) se brzy oddělil od startovního pole tak jako Katka Doubková (DINO SPORT Ivančice), ale příroda byla dnes proti. Po prudkých lijácích v předchozích dnech se prostě rychle běžet nedalo, protože jsme se místy brodili vodou i bahnem. Tak se oběma sen o překonání letitých traťových rekordů rozplynul již v polovině závodu. Oba za nimi zaostali o víc jak dvě minuty a kdoví, jestli to nebudou rekordy nesmrtelné. Druhý v mužích doběhl do cíle již veterán nad 40 let Jarda Martínek (TRISK Olomouc) a třetí pak Petr Vymazal (SK SALIX Grymov).
V ženách druhá skončila mladá reprezentační naděje orientačního běhu Adéla Indráková (AK Šternberk) a za ní cílem proběhla neuvěřitelně svěží 54 letá Marie Hynštová (AHA Vyškov).
Tomáš Blaha po závodě nebyl moc spokojený se svým výkonem a komentoval to velmi lapidárně: „Kdyby na to bylo, tak by mi snad ani terén neměl vadit, ale bohužel moje současná forma neodpovídá tomu, abych se dostal k překonání svého zdejšího vlastního rekordu.“ Víc se o tom bavit nechtěl a zklamaně šel raději zpytovat svědomí při vyklusání se svým dlouholetým parťákem, třetím v cíli, Petrem Vymazalem. I on se sebou moc nadšený nebyl: „Bohužel jsem za posledních 14 dnů skoro nic nenaběhal, protože mi to zraněné koleno nedovolilo a taky to dnes podle toho na trati vypadalo. Nemohl jsem se vůbec rozběhnout a dostat se do nějakého odpovídajícího tempa. Nakonec jsem byl rád, že jsem si mohl počkat na finiš a uhájit tak třetí místo.“
To oproti svým kolegům Jarda Martínek zářil a rozdával úsměvy kolem sebe ve velkém stylu. Ve stejném, v jakém si počínal při dnešním závodě. „Já to po včerejšku tušil, že to dnes půjde. To jsou dny, pro které běhám. Prostě ti nohy letí sami a nemusíš s tím nic dělat, jen si tu radost vychutnávat. A tak jsem si to dnes užil opravdu naplno,“ informoval mě šťastně a plně nabitý endorfiny z dnešního zážitku. „Tomu se říká forma,“ jen potichu podotýkám.
S tou se potýkala ovšem trochu i Katka Doubková: „Netušila jsem, že mě to nachlazení z posledních 14 dnů tak moc rozhodí. Asi už to nebude tak dobré jako v zimě a brzy na jaře. Budu muset v létě zase trochu přidat v přípravě, abych se dostala do své původní formy.“ Adéla Indráková se vrátila právě ze soustředění orientačních běžců ve Švédsku a tak svůj výkon nijak moc nehodnotila: „Měla jsem za úkol jít dnes tréninkový závod, tak jsem podle toho běžela, a že mi to tak šlo, to je snad jen dobře.“
Marie Hynštová má za sebou rok nabitý závody a taky se necítila už nijak skvěle: „Začíná se projevovat nedostatek v objemové přípravě, a proto se již v závěrech závodů v poslední době dost trápím. Už je nejvyšší čas zase začít trénovat.“ A k tomu zase já podotýkám: „Taky bych se tak chtěl trápit, když bych věděl, že mě bedna nikdy nemine.“
Ale nádherné slunné dopoledne pak při obvyklé místní tombole a hlavně pořádném občerstvení, kdy pivo teklo proudem a bulky byly proložená tak vysoko masem, že se na ně nedaly ani otevřít ústa, rychle zažehnalo chmury těch nejlepších.
A všichni další borci si to užívali stejně naplno, jako ostatně snad pokaždé po absolvovaném závodě, když se sejde tak správná běžecká parta. A to hlavně tako proto, že podle mě jsou běžci a běžkyně poslední slušní lidé v této zemi a taky se tak chovají. Za tím si stojím a nikdo mi to nevezme!
