Letos přivítalo běžce v Kojetíně pořádné vedro. Už od rána a teplota pořád stoupala. S tím se ovšem museli vytrvalci vypořádat. A že se jich sešlo. Víc jak stovka. A ty zdejší koláče. Ty psaly!
Tomáš Steiner utekl hned po startu
Již po prvním kilometru se Tomáš Steiner /AK Drnovice – 35:49/ usadil bezpečně na čele závodu a až do cíle svůj náskok neustále zvyšoval. Druhý doběhl Josef Sedláček /AK Kroměříž – 36:41/, který se vrací na závodní dráhu po dvouměsíční pauze zaviněné zraněním.
A třetí místo vybojoval nesmírně chytře běžící Aleš Dedek /AD Team – 37:31/.
Irena Pospíšilová šla dopředu až po polovině závodu
Mezi ženami se sešla parádní konkurence. Samozřejmě zářily hlavně vytrvalkyně z AK Drnovice, kterým zdatně sekundovala jen Zuzana Kročová /SK Hranice – 41:33/. Ta nakonec skončila druhá.
Před ní se totiž na pátém kilometru dostala Irena Pospíšilová /AK Drnovice – 40:50/ a v klidu si pohlídala po sobotním prvním místě v Malé Vrbce také vítězství v Kojetíně.
Ovšem o třetí místo absolutně se rozhořel tvrdý souboj. Na osmém kilometru se dotáhla za Lenku Hrabovskou /AK Drnovice – 42:44/, loňskou vítězku tohoto závodu, Nina Bartoňková /AK Drnovice – 42:45/, která začala stupňovat tempo. A tak se obě dvě přetahovaly až do cílového finiše, kdy nastupovaly jedna za druhou, až nakonec o ten pověstný ženský kousíček zvítězila Lenka. Ale byl to nádherný souboj, který zvedal diváky ze sedadel a komentátorovi přeskakoval v mikrofonu vzrušením hlas. Doufám, že z průběhu závodu.
V Kojetíně se běželo pošesté
Hanácká kojetínská desítka se po vydařených předchozích pěti ročnících běžela již pošesté.
Trasa se zůstala stejná jako loni. Pořadatelé opět vyslali běžce z fotbalového stadiónu, kde bylo i zázemí celé akce, do polí a lesů kolem Kojetína a řeky Moravy. Nechybělo ani tradiční bohaté občerstvení velmi příznačné pro zdejší srdečné a otevřené obyvatele. Prostě závod v Kojetíně jako obvykle neměl chybu a Jardovi Bělkovi i jeho pomocníkům se zase vydařil. Tady to snad ani jinak být nemůže.
Radost až do rána
Tak by se dala nazvat a využít pohodička, kterou poskytla zdejší nádherná sportovní akce. Posedět si na stadionu, cpát se koláči, sem tam si něčeho loknout a bezvadně si pokecat třeba i o běhání. Také ta pohoda mezi všemi běžci byla vidět.
„Snad poprvé v životě mi vadilo teplo,“ kroutil nespokojeně hlavou Tomáš Steiner. „Vůbec jsem se nemohl dostat do tempa a navíc jsem na polních cestách nedokázal udržet ideální rytmus. Tak jsem snad spokojený jen s vítězstvím,“ dodal pak nakonec.
„Dva měsíce jsem nezávodil,“ hodnotil průběh letošní sezóny Pepa Sedláček. „Takže na ten výpadek to dnes nebylo špatné.“
„Ze začátku jsem se držel s Pepou Sedláčkem, ale naznal jsem, že je to moc rychlé,“ usmíval se Aleš Dedek. „Proto jsem počkal na ostatní kluky a s nimi pak běžel do cíle. Radek Polák to roztrhal a já se s ním vyvezl a počkal si až na finiš. Tam to bylo jasné.“
„Chtěla jsem dnes běžet jen volně a místo toho jsem se musela pořád dotahovat na Zuzanu, která běžela ze začátku skvěle,“ přiznala se mi Irena Pospíšilová. „Povolit jsem mohla až v posledním kilometru před stadiónem, takže dnes to žádný odpočinek nebyl.“
„Držela jsem si pořád své tempo,“ řekla mi v cíli Zuzana Kročová. „Ale Irena šla pak přede mě a na to její zrychlení jsem už nestačila, ovšem s výkonem jsem nadmíru spokojená.“
„Ne abys zase napsal, že jsem to klusala,“ to byla první slova Lenky Hrabovské, když se křísila po strhujícím finiši v cíli. „Šla jsem to na smrt. Nechtěj vidět průměrné tepy a o maximálním ani mluvit nebudu. Už od osmého kilometru to bylo nadoraz. Ani jsem nevěděla, jestli dokážu ještě zrychlit, ale nakonec to o kousíček vyšlo.“
„Snažila jsem se dostat v posledním kilometru dopředu,“ řekla mi pak Nina Bartoňková, když si s Lenkou potřásly rukama za cílovou čárou. „Věděla jsem, že ve finiši to asi nezvládnu, tak jsem tempo zrychlila a dokonce se pak na Lenku dotáhla na stadionu, když začala finišovat, ale ona ještě dokázala zrychlit a tu už se mi nepodařilo zachytit.“ Tak i Kojetín je za námi. Letí to, letí.
Co víc dodat. Výborně uspořádaný závod, skvělá atmosféra, plno kamarádů, perfektní zábava, dopoledni v Kojetíně prostě nic nechybělo. A ty koláče teda psaly. To musím zdůraznit znovu. Proto budu raději jezdit na takové nádherné pohodové závody, než na monstr podniky dělané pro byznys. Tak tedy tisíceré díky našim kamarádům a pořadatelům, že jsou tuhle radost pro nás schopni zorganizovat.
