Po několika letech přetržky se objevil v termínovce opět legendární Běh Drahanskou vrchovinou. Ovšem na závodníky čekalo překvapení, protože ze závodu pod novými organizátory zůstal jen název a cíl původní akce. Jinak bylo všechno nové. Jestli lepší, to musí posoudit běžci. Ale v současné době už takový závod jinak pořádat nejde.
Tomáš Navrátil zvítězil s přehledem
Při současné formě Tomáše Navrátila /AK Kroměříž – 53:05/ bylo celkem jasné, že na trati nebude mít soupeře. Ovšem výborně se běžel Pavel Dvořák /Biatlon Prostějov – 53:13/, který se pořád držel na dohled. Tomáš Steiner /AK Drnovice – 54:32/ ztratil kontakt v posledním stoupání, přece jen potřebuje po zranění víc času, aby se dostal do své původní formy.
Irena Pospíšilová si závod tréninkově odklusala
Také Irena Pospíšilová /AK Drnovice – 1:04:55/ neměla konkurenci. Proto přivítala, že se nemusí štvát, protože díky závody nabitému začátku května si potřebovala trochu odpočinout a tak se po trati spíš kochala přírodou. Lenka Hrabovská /AK Drnovice – 1:05:45/ si ovšem musela druhé místo vybojovat, protože nová posila AK Drnovice Nina Bartoňková /1:06:11/ se držela až do posledního seběhu dva km před cílem s ní. Až tam se pak rozhodlo o konečném umístění.
Běh Drahanskou vrchovinou přece jen měl své jubileum
Po dvouleté pauze jsem se rozhodl obnovit Běh Drahanskou vrchovinou, protože mám k tomuto závodu osobní vztah. Jeho první ročník, který se běžel v rámci dálkového pochodu a měřil 25 km, jsem vyhrál. Je potřeba také říct, že jsem běžel sám. A v druhém ročníku jsem přivedl moravskou vytrvaleckou elitu na Říčky, tam jsem jim řekl, ať se mě drží, že trať dokonale znám. No, přidali jsme si asi 10 km a porazil nás tenkrát myslím i Ivo Zejda.
Trasa závodu se několikrát měnila a dlouhodobě pak závod pořádal Vlastimil Brandýs a LRS Vyškov. Bohužel ho zradilo zdraví a závod tak byl přerušený.
Nedalo mi to a podařilo se mi dát dohromady tým, který se rozhodl legendární akci obnovit. Pořadatelé z AK Drnovice společně s OÚ Olšany všechno z gruntu změnili, aby pořádání akce bylo co nejjednodušší a přesunuli také start a závodní kancelář do Olšan, kde býval dřív jen cíl. Připravili novou nádhernou trasu po Drahanské vrchovině v délce 15 km, která musela chytit za srdce milovníky přírody.
Po startu v Olšanech se běželo ke Třem javorům, odtud na rozcestí Kalečník, pak dál směrem k hlavní silnici Pozořice – Hostěnice, ovšem asi 300 metrů před ní se na křižovatce U židličky odbočilo dolů k chatě Jelenice a pak podél rybníků se běželo zase na Kalečník a přes Tři javory zpět do Olšan. Prostě nádhera. Vše po lesních silničkách bez automobilového provozu. A v přírodní rezervaci. Není co dodat. Kdo to tam neznáte, je zde přímo cyklistická dálnice. Můžete si to i projet.
Všichni běžci skládali poklonu
Tušil jsem dopředu, že se bude trať líbit, ale až tak obrovský ohlas jsem nečekal. Všichni byl ne jen nadšení, ale přímo unešení. Mám z toho radost, ale taky nás to zavázalo tento závod pořádat dál. Tak snad se to bude dařit a hlavně přijede příští rok víc lidí.
„Začal jsem dnes rozumněji a myslím, že se mi to vyplatilo,“ přiznal se mi Tomáš Navrátil. „Bylo to o dost lepší než minulý týden v Bělkovicích a hlavně jsem rád, že jsem se nemusel z kopce dolů ty poslední dva kilometry moc hnát a jen si závod užívat.“
„Běželo se mi dobře,“ řekl mi v cíli Pavel Dvořák. „Taková trať mi sedí a hlavně se mi tady moc líbilo.“
„Do devátého kilometru to bylo dobré, ale pak to přišlo,“ usmíval se přesto spokojeně Tomáš Steiner. „Je vidět, že pořád ještě není dost naběhané, ale už se to docela rychle zlepšuje. A příště bude zase líp.“
„To jsem potřebovala,“ smála se už na trati Irena Pospíšilová. „V klidu si to odklusat a nemuset se honit. Bylo toho v poslední době moc a šla jsem všechny závody na doraz, tak jsem ráda, že jsem si mohla trať opravdu vychutnat a užít tu nádheru kolem.“
„Do kopce jsem pokaždé ztrácela,“ konstatovala Lenka Hrabovská. „Dolů jsem to vždycky stáhla a musela jsem makat. Naštěstí jsem v posledním seběhu už mohla jen pustit nohy a to pak stačilo na vytvoření slušného náskoku, který jsem si udržela až do cíle.“
„Z kopce to moc neumím,“ kriticky se zhodnotila Nina Bartoňková. „Ale jinak se mi běželo dobře. Mám ráda delší závody, chystám se teď na půlmaratón, tam mi tento závod sedl do přípravy.“
Až na poměrně silný vítr, který ale v hlubokých lesích přece jen tolik nevadil, vyšlo v Olšanech všechno skvěle. A jak jsem už napsal, spokojenost až do nebe.
Jak od závodníků, tak i od pořadatelů. Je radost v takovém prostředí běhat a pořádat závody. Buďme za to vděční, že ještě taková krásná místa u nás vůbec jsou. Nemusí to být na dlouho.
