Naposledy jsem psal o Gallowayovi, když se začátečník stává závodníkem. Dnes bych to chtěl pojmout trochu z mé vlastní závodní praxe a porovnat s tím co nám radí Galloway.
Po zimní přípravě je závod odměnou za poctivou přípravu, něco jako třešnička na dortu. Úskalí která však z toho plynou jsou stejná jak pro začátečníka, tak pro borce první třídy, až po takové důchodce jako jsem já.
Všichni bez rozdílu se na závod těšíme. Datum známe dávno dopředu a jen odpočítáváme dny. Je třeba se mít však velmi na pozoru. Riziko zranění je obrovské. Euforie na startu vám dává pocit síly a neporazitelnosti, všichni jsou v očekávání zlepšení svých časů, kontrolují své soupeře a lehce ztratí klid a soudnost.
Co na to náš Galloway?
Klíčem k úspěchu je stanovit si reálné cíle, protože příliš ambiciózní plány pak po závodě způsobí vyhoření a zklamání. Občas se člověk musí srovnat s neúspěchem a je lépe tomu předejít.
Mně osobně sobotní závod lákal a motivoval i tím, že Ondra Němec si na nás brousil zuby celou zimu. Kvůli němu jsem přes zimu shodil 4 kg váhy a místo odpočinku před vstupem do kategorie 60 jsem pilně honil kilometráž.
Radil jsem se s Gallowayem, protože mně trénuje už pátým rokem a celkem jsme spolu spokojeni. Hlavním cílem bylo v zimě nechytit nějakou virózu, což se podařilo.
Tip: Čtěte také Miroslav Kravčík: Na Gallowaye nedám dopustit
Důležitý den před závodem jsem už netrénoval a co to praktikuji nemám s tím problém, protože celý život jsem to dělal jinak. Ve čtvrtek volno a v pátek lehce, v tempu rovinky a nějaký úsek v tempu závodu s výklusem.
Dnes to je naopak a více mi to vyhovuje. Večer před spaním několik malých piv, abych dobře spal a zavodnil se. Hlavně jsem večer už po 17 hodině přestal jíst, abych zbytečně netahal zbytky a odpad.
Ráno lehce posnídat a být hodinu před startem už v místě závodu, abych se adaptoval a připravil na závod. O tom co se dělá pře závodem, to víme snad všichni a děláme to snad stejně. Co je však u mně nové, že to nepřeháním s protahováním.
Ono se o tom hodně píše, ale 90% lidí to dělá blbě a jak jsem četl nedávno našeho předního fyzioterapeuta je asi pravda to, že 80% zranění nevzniká při běhu, ale při rozcvičování před závodem. Já jsem to dost omezil a od té doby, co jsem poslechl Gallowaye, tak nejsem zraněný. On se totiž neprotahoval vůbec.
A jsme na startu
Tady je každá rada dobrá, jenže jak máte číslo a startér to odpálí, všem se odkrví mozek a jede se naplno, marné jsou rady Gallowaye, že po vyběhnutí cca 200 m už bys měl trochu myslet a začít se brzdit. V Prusinovicích, ostatně jako všude jinde, jsou v čele sedmdesátníci a borci jiných kvalit, než kolem 30 minut na 10 km.
První kilometr jsem měl běžet kolem 3:50–55, ale energie davu, jak říká můj trenér, mně žene dál. Kde jsou soupeři? Nikoho nevidím, jen přede mnou jsou moji mladí kolegové z BK SAK Karkoška a Wala. A taky je tu polský borec Jasek, který mně normálně poráží i když je šedesátník.
Asi to je dobré.
První kilometr 3:36, tak brzdím. Na druhém 3:47 a dobíhám Ondru Němce, vedle běží slovenský soupeř Berki, tak se těším na třetí kilometr, kde je plánovaný Galloway, tempo 3:51, mám běžet nebo poslechnout a dát pochod na 30 vteřin?
Tip: Čtěte také Z běžeckého začátečníka závodníkem
Pochoduji a sleduji ty okolo. Pak se rozběhnu a pomalu se sunu dopředu, před ty co mně před chvíli předbíhali. Jde se mi to nějak dobře. Čtvrtý kilometr 3:53 a po odečtení 15 vteřin zjišťuji, že běžím v tempu 3:38 a dobíhám dokonce Frantu Kolínka a ostatní ve skupině.
Přizpůsobím tempo skupince a mám pocit, že běžím opravdu v pohodě. Pátý kilometr za 3:33 a 5 km za 18:43, je to velmi rychlé, tedy na mně. Už se těším na kopec na šestém kilometru, kde mi trenér Galloway poradil opět se projít. Trochu popoběhnu a v polovině kopce přecházím do rychlé chůze.
Moje skupina se mi vzdálila asi jen na 50 m a v seběhu jsem většinu posbíral a do konce závodu je nepustil před sebe. Ze skupiny vpředu zůstali Franta Kolínek a Petr Karkoška. Ten šestý kilometr i s chůzí dávám za 4:18 a na 7 kilometru dobíhám Frantu rychlostí 3:35/km a přemýšlím jak dál. Zda mám běžet s ním nebo dorazit ještě před námi běžící dvojici Vrobel – Karkoška.
Cítím se dobře a zkouším se dotáhnot. Jenže Vrobel vystřídá Karkošku a už je nedobíhám. Naštěstí Petr odpadá a na konci osmého kilometru se na něj docvaknu za 4:03/km, stálo mně to dost sil. Teď visím a musím vydržet na konec kopce a pak mi Galloway nařídil opět chůzi.
Nastupuje euforie
Blíží se konec a já cítím, že to mám za sebou, že budu již brzy v cíli a ten poslední kilometr už dám v pohodě a možná si odškrtnu i mladíka Karkošku. Devátý kilometr za 4:16 a Galloway mi hrozí prstem.
Po seběhu se to stalo. Karki mi utíká, mně dochází energie, kterou jsem ztratil tím, že jsem se přestal soustředit, protože radovat se má člověk až za cílovou páskou, protože jinak ani cíl nemusíte vidět. Takových už bylo.
A už je tu Franta Kolínek, na kterého jsem úplně zapomněl a reagovat jsem už nemohl. To si přečtěte ještě jednou. Závod končí za cílovou páskou a ne 500 m před cílem!
Pak se už nezmátoříte, ať děláte co děláte. Poslední kilometr za 3:44 a druhé místo mezi pětapadesátníkama, která byla letos speciální.
TIP: Čtěte také Změňte svůj život – Trénink pro úplné začátečníky
Ondra čtvrtý, ale vím, co to je organizovat závod, ten stres je velký a odráží se na výkonu závodníka. Já jako organizátor závodu v Karviné raději ani neběžím, protože to pak nestojí za nic.
Důležité nastává po závodě nyní. Nelehejte na zem a aspoň choďte, pak vyklusejte a dobré je na rozbití únavy dát si pět rovinek.
Druhý den vyklusejte velmi pomalu pár kilometrů, dejte si vířivku a další den zase volno a odpočívejte jinak než během. Pořádně doplňujte tekutiny.
Já jich dal sedm :-)
Tolik můj běh s Gallowayem a rady pro všechny bez rozdílu úrovně.
Pozdravuji všechny z Prusinovic a těším se snad příští rok už jako šedesátník.
Autorem článku je Miroslav Kravčík, otec zakladatel BK SAK Ložiska Karviná, několikanásobný medailista z veteránských ME, MS a OH. Kromě běhání taky „ujíždí“ na dobře vychlazené dvanáctce zn. Radegast.
