Uhřice nás přivítaly po ránu ledovým vichrem a teplotou pod bodem mrazu. A pocitovou ještě hodně níž. Kdyby se závod konal v původním lednovém termínu, tak by asi ani taková kosa nebyla. Škoda, že se běžely zrovna Lužánky a Hodonínský kros, to společně se zimou značně ovlivnilo letošní účast.
Ženy startovaly zvlášť, ne dohromady s muži
Zdejší tradicí je, že ženy běží zvlášť tři okruhy a ani letos tomu nebylo jinak.
V podstatě hned po startu vyrazila dopředu Pavlína Poláčková /AK Drnovice – 16:39/ a naprosto lehce si závod tréninkově odklusala. Za ní se do cíle dostala po velmi dobrém výkonu na druhém místě Nina Bartoňková z Brna /17:38/ a třetí doběhla Hana Jeřábková z Vyškova /19:51/.
Muže čekaly 4 okruhy v celkové délce 5,64 km
Po ženách se postavili na start muži. Tam se už sešla slušná konkurence. Nejdřív šel dopředu Pavel Dvořák /Biatlon Prostějov – 19:30/ společně s juniorem Danielem Kotyzou, který ovšem běžel jen tři okruhy. Za nimi se držel první dvě kola trochu zpovzdálí Vlastimil Lysák z Mikulova /19:15/. Ten ovšem své tempo pořád stupňoval zejména v kopcích a nakonec se před Pavla Dvořáka dostal a bezpečně si doběhl pro vítězství.
Třetí místo pak po velmi dobrém výkonu vybojoval Lukáš Koudelka /AK Drnovice – 20:25/
V Uhřicích se na Vyškovsku vždy zahajuje běžecká sezóna
Obecní úřad Uhřice ve spolupráci s VSK Univerzita Brno, již dvacátý rok pořádají tradiční Uhřické kolečko. Samozřejmě pro všechny věkové kategorie. Tam to ani jinak nejde. Letos se ovšem kvůli lednovým volbám posunul termín závodu až na 17. března, protože to byl nejbližší volná sobota v okolí. Proto se mělo běžet v naprosto jiných podmínkách než jak je to běžné v druhou lednovou sobotu, kdy se tento závod pravidelně pořádá. Ovšem pravdou je, že zima byla horší jak v lednu. Chyběl tomu v sobotu snad jen ten sníh či led.
Podmínky letos jako na Sibiři
Tak by se to dalo asi přesně popsat. Tak jsem dlouho nepromrzl v březnu, jako v sobotu v Uhřicích. A to jsem se snažil pořád hýbat. Nebylo to nic platné. Proto jsem nedokázal pochopit odolnost Vlastimila Lysáka, který dojel na závod do Uhřic na kole z Brna a to se prý pro něco vracel a po vyhlášení pak opět sedl na kolo ve sněhové vánici a vichru a ujížděl zpátky. Neuvěřitelné. To by mě zabilo.
„Byl jsem trochu zmatený,“ smál se v cíli Vlastík Lysák, když jsem mu připomněl, kolikrát se mě na trati v závodě ptal, kolik se běží kol a v kolikátém okruhu vlastně je. „Trochu mi trvalo, než jsem se rozběhl, ale pak už to bylo dobré. Od druhého kola už jsem si hlídal první místo.“
„Překopl jsem asi pořádně začátek,“ kroutil hlavou Pavel Dvořák. „Pak už se s tím nedalo nic dělat, jen závod nějak doběhnout.“
„Začal jsem volněji a zezadu,“ zářil spokojeně Lukáš Koudelka. „Hned mi to šlo líp a po třetím kole jsem věděl, že si to třetí místo udržím.“
„Cítila jsem po tréninku v týdnu dost ztuhlá, ale překvapivě se to rozběhlo a neměla jsem nějaké problémy na trati držet si své tempo,“ jen konstatovala Pavlína Poláčková. „Ale je fakt, že jsem běžela sama a bez soupeřek, tak nebylo nutné jít nějak na krev.“
„Já si jen tak chodím běhat pro zábavu,“ usmívala se po závodě Nina Bartoňková nad mou pochvalou, jak dobře běžela. „Přijela jsem si z Brna vyzkoušet závod a jsem spokojená, jak mi to šlo.“
Po Uhřicích je tedy rozběhnutá bitva o letošní prvenství ve Vyškovské tour. Je pravda, že nemoci zkosily řadu tradičních účastníků, ale nic není ztraceno, protože se seriál běhá celý rok a možností dohnat bodovou ztrátu bude ještě dost. To však není až tak důležité. Hlavně jde stejně vždycky o zábavu a té bylo v Uhřicích opravdu dost. Jako ostatně pokaždé.
