Na trať Slavonínské desítky vyrazil opět značný počet závodníků. Možná i z toho důvodu, že prostě nikde jinde poblíž žádný jiný závod nebyl. Ani nikomu moc nevadilo, že zdejší trasa deseti kilometrů spíš intervalovým tréninkem kopců. V každém ze čtyř kol se totiž vybíhají dva a ten delší je opravdu náročný.
Muži bojovali o vítězství až do cíle
Na čele závodu se držela neustále početná skupinka běžců, kterou se v prvních dvou kolech při seběhu snažil roztrhat Milan Adamec /Orel Vyškov – 39:05/. To se mu nepodařilo a pak už tempo do kopce nevydržel. Doběhl nakonec pátý. Pohromadě ale dál běželi Stanislav Krajča /Liga 100 Olomouc – 37:11/, Zdeněk Krejčí /Liga 100 Olomouc – 37:16/, Michal Dočkálek /Běžci z Rya – 37:17/ a Radek Polák /AD Team – 37:21/.
Rozdali si to pak ve finiši z kopce do cíle, kde to nejlépe zvládl Stanislav Krajča, druhé místo uhájil Zdeněk Krejčí před zle dotírajícím Michalem Dočkálkem, který drtivým finišem až ze čtvrtého místa smetl nakonec čtvrtého Radka Poláka.
U žen si dala sólo Jana Matějíková
Jan Matějíková /Liga 100 Olomouc – 43:44/ se v prvním okruhu usadila na čele závodu žen a v pohodě si jen pak zvyšovala náskok.
Výborně ovšem běžela druhá žena v pořadí veteránka Luba Konečná z Ludvíkova /45:15/, který je teď v zimě ve skvělé formě.
A na třetí místo se dostala až v posledním kole v kopci zarputile bojující Zuzana Hubáčková /Mattoni Freerun – 46:49/.
Ve Slavoníně opět o body do Velké ceny vytrvalců
Šestý ročník běžeckého závodu ve Slavoníně, části města Olomouc, připravil, bohužel opět sám samotinký, pořadatel Středomoravského běžeckého poháru Karel Pikal. Akce se zároveň započítává do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje pro letošní rok. Slavonínská desítka je třetím závodem v pořadí tohoto poháru a v únoru se běží do soutěže vlastně skoro každou sobotu něco. Takže souboj o body jede od začátku naplno. Konec poháru, který letos čítá neuvěřitelných 56 závodů, je sice ještě hrozně daleko, poslední závod pořádá opět Karel Pikal 8. prosince v Náměšti, ale dobrý bodový začátek dává slibné výchozí pozice pro závěrečný podzimní finiš.
Jak to ve Slavoníně šlo těm nejlepším?
Nefoukalo, teplota celkem přijatelná kolem pěti stupňů, jen start ve dvě hodiny odpoledne není úplně ideálním časem, ale i tak se dalo běžet dobře. „Chtěl jsem to pořádně rozběhnout už do kopce v posledním kole,“ přiznal se mi Standa Krajča. „Přece jen jsem si říkal, že dolů mi to tak nejde a nemusel bych to udržet. Ale nakonec se mi podařilo i v seběhu hlídat nepatrný náskok, který jsem si v závěru vytvořil.“
„Rád běhám v kontaktu se skupinou,“ řekl mi při vyhlašování nejlepších vytrvalců Zdeněk Krejčí. „Dnes bylo dobré, že to nikdo nepřekopl a já se udržel, pak už dokážu běžet ve stejném tempu jako ostatní, ale na Standu jsem v závěru už neměl.“
„Běhám teprve tři roky a začínám jezdit po závodech,“ stačil mi ve spěchu jen říct Michal Dočkálek, protože hned po doběhu odjížděl domů. „Ale na finiš jsem si věřil. A málem to vyšlo až na druhé místo.“
„Já mám tento závod ráda,“ usmívala se spokojeně Jana Matějíková. „Líbí se mi, že pořád někoho potkávám proti sobě nebo s někým běžím. A navíc už mi tak jako dřív nevadí ani kopce, tak se mi dnes fakt běželo hodně dobře.
„Mám naběhané a je to poznat,“ jen konstatovala Luba Konečná. „Trať mi nedělala žádné potíže jako kdysi před lety, když jsem tu běžela a vypadá to hodně dobře.“
„Viděla jsem před sebou tu třetí holku, co to tak překopla a řekla si, že ji musím dotáhnout,“ popisovala mi poslední část závodu Zuzana Hubáčková z jejího pohledu. „A hned v kopci se mi jí podařilo předběhnout a pak už jsem si třetí místo pohlídala.“
Co dodat?
Ke startu Slavonínské desítky se dostavila téměř celá tradiční parta, které se na závodech kolem Olomouce pohybuje, dokonce i ti, co nemohli ze zdravotních důvodů běžet, se přijeli alespoň podívat, a tak se zábava opět po závodě rozběhla naplno, jak je to zde obvyklé. Prostě kde je dobrá parta, je všechno fajn.
