Víte, kde se zahajuje závodní nový rok na Moravě? Žádným Novoročním během, ale Zimním během přes Kosíř.
První lednová sobota, to je termín, který zajímá běžce ze středu Moravy na počátku roku nejvíc. Proč? No přece kdo má nohy a ruce musí zdolat Kosíř. Přes to nejede vlak. A v tomto roce již po devětatřicáté.
Letos čekal běžce v lesích tradičně náročný terén. Tentokrát bláto, jaké za ty roky nepamatuji, ale zase nebyla zima jako loni. Deset stupňů nad nulou, dá se bez rozpaků říct, že letošní Zimní běh přes Kosíř byl spíš během jarním. Všechno je naruby.
Pavel Hrdina je k nezastavení
Ve všech posledních třech startech prokazuje Pavel Hrdina /AK Perná – 38:50/ skvělou formu. I na Kosíři se lehce odpoutal již po obrátce od Martina Poklopa /Fortex ski Moravský Beroun – 39:26/ a v pohodě si opět doběhl pro vítězství.
Třetí místo pak vybojoval Pavel Dvořák /Biatlon Prostějov – 39:52/, kterému zdejší trať mimořádně sedí. Otevřeně se přiznávám, že časy, které uvádím, jsou trochu jiné, než si všichni závodníci naměřili sami. Vycházím z vyhlášených výsledků na místě a tak nevím, jestli nedojde ke korekturám.
Petra Kamínková opět vítězně
Na svém oblíbeném závodě opět nechyběla Petra Kamínková /Svatý Kopeček – 44:34/ a bez soupeřek si doklusala opatrně v těžkém terénu pro tradiční prvenství.
Za ní se ovšem rozhořel obrovský souboj o druhé místo, ve kterém měla nakonec o trošku více sil překvapivě orientační běžkyně Tereza Jánošíková /45:54/, která utekla v posledním stoupání před cílem Martině Vévodové /AK Perná – 45:58/.
Zázemí běhu tentokrát v místní sokolovně
39. ročník Zimního běhu přes Kosíř, memoriálu ing. Květoslav Křížka, ve Slatinicích zahájil letošní běžeckou sezónu běžců ze střední Moravy. Trasa náročného běhu, která vede přes Velký Kosíř, neboli hanácký Mont Blanc, byla letos zase opravdu dost náročná a to díky blátu v lesích po tání a deštích v posledních dnech, ale pořadatelé z TJ Liga 100 Olomouc pod vedením ředitelky závodu Jarky Šlahařové všechno zvládli a kromě místa startu a cíle v podstatě moc trasu nezměnili.
Trať měla podle měření závodníků přesně deset kilometrů.
Po letech spolupráce s Lázněmi Slatinice se letos zázemí závodu přesunulo do zdejší sokolovny a rozhodně to nebyl špatný nápad.
Pořadatele zaskočil obrovský zájem běžců o start. Přes 270 závodníků přece jen trochu zpozdilo časový pořad.
V lednu je na Kosíři vesměs vždy náročný terén
Slatinice jsou tedy za námi a první ostrý test letošního roku naznačil, jak si kdo stojí.
Rozhodně to dnes nebylo lehké, ale kdy je to v zimě na Kosíři snadné. Musí se s tím prostě počítat, jen takové bahno fakt nepamatuji, ale podobné teplo už zde bylo několikrát.
„Já mám takové terény rád,“ usmíval se spokojeně v sokolovně Pavel Hrdina. „Nahoru jsme běželi spolu s Martinem, pak jsem to pustil a dokonce šel jeden kilometr i v tom terénu za 3:15 a to myslím rozhodlo. Měl jsem hned dostatečný náskok a už jsem si to jen pohlídal do cíle.“
„Asi jsme to trochu překopli a dolů mi to pak už tak moc dobře nešlo,“ kroutil hlavou Martin Poklop, ale žádnou velkou hlavu si z toho nedělal.
„Měl jsem dobré boty, docela mě to drželo a moc jsem neklouzal,“ řekl mi hned v cíli Pavel Dvořák. „Dokonce jsem viděl, že se k Martinovi přibližuji, ale měl dost velký náskok, to bychom museli běžet o pět kilometrů víc, pak bych ho možná dotáhl,“ zasmál se ještě nakonec.
„Když jsem viděla to bahno, tak se mi ani nechtělo běžet,“ přiznala se mi Petra Kamínková. „Taky jsem si dávala dolů hodně velký pozor a spíš to jen pomalu seběhla, abych se nezranila.“
„Petra s Martinou mi utekly nahoru o pořádný kus. Měla jsem tam nějakou krizi a nešlo to rozběhnout,“ konstatovala Tereza Jánošíková při vyhlašování vítězů. „Jenže dolů to nějak povolilo, dotáhla se na Martinu a při výběhu z lesa jsme už běžely spolu. Pak jsem na silnici do cíle do kopce přidala a podařilo se mi ji utrhnout. Mám z toho velkou radost, přece jen jsem to nečekala,“ zářila spokojeností na schodech sálu před barem za vchodem do budovy.
„Držela jsem se za Petrou v první polovině závodu, ale dolů jsem běžela moc opatrně, nechtěla jsem se zranit,“ s úsměvem mi objasnila závěr závodu Martina Vévodová. „Vůbec jsem netušila, že za mnou někdo běží a proto mě to trochu zaskočilo a už jsem na ten závěr Terezy nestačila zareagovat.“
Tak máme za sebou první závod Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje na Kosíři.
Jak říkám, navštívit Slatinice stojí vždy za to. A kdo si chce užít nádhernou přírodní rezervaci Velký Kosíř v plném květu na jaře, má možnost při Mánesově stezce 12. května v Lutíně.
Nebo se tam kdykoliv jen tak zajeďte podívat a proběhnout. V jakémkoliv ročním období. I z rozhledny na vrcholu se dá vidět hodně. Rozhodně nebudete litovat. Můžete mi věřit.
