Lukáš Kozlík z Mělníka byl hlavním favoritem prvního ročníku Veveřího trailu na Novém Hradci Králové, jehož hlavním pořadatelem byl letošní vítěz K100 Petr Martinovský.
Ale o prvenství musel Kozlík bojovat doslova celý závod a ani pár metrů před cílem si nemohl být jist, že to má v kapse.
Pořadatelům vyšlo počasí. Bylo na nule, občas svítilo i Slunce.
Start byl v poledne, odpoledne začalo v Hradci sněžit. Slušná byla i účast, která hodně přesáhla stovku. Hlavní závod se uskutečnil na dvou pětikilometrových okruzích plus doběh z lesa do cíle u školky. Součet stoupání na okruhu cca 70 metrů.
Nejnáročnější pasáž byla hned v úvodu okruhu a pak po třetím kilometru, kde museli startující zdolat dvacetimetrové převýšení na necelém na dvoustovkách metrů nazvané Prasečí výběh. Akce byla pořádá bez dotací ve prospěch zdejší Lesní školky U Tří veverek a tomu odpovídalo i složení startovního pole.
Tak dvacet procent účastníků byli ti co závodí každý víkend, dále byli početně zastoupeni orientační běžci a zahanbit se nedali ani příznivci lesní školky, jeden z nich dokonce absolvoval pětku na boso, takže si soutěžení užil každý. Tím bosonohým byl Lukáš Pleva, na pětce byl druhým mužem a čtvrtý celkově.
Po prvním kilometru pole běžců uzavíral jeden bývalý ministr, kterému bude příští rok sedmdesát, ale svým strojovým tempem pár soupeřů na pětce udolal (43:37 minuty). Na trati byl označen každý kilometr, po prvním kole občerstvovačka pro desítkáře, v cíli byla pro běžce připravena medaile, dala se sníst, teplá polévka, čekání na vyhlašování výsledků bylo vyplněno koncertem. Výtěžek ve prospěch školky byl 8.300 korun.
Kozlík (startovní číslo 003) běžel od startu na čele s orienťákem Jakubem Skalkou z Prahy. Spolu proběhli v kontaktu první kolo v následujícím členitém kilometru na začátku druhého kola mu však Skalka cuknul.
„Vypadalo to se mnou špatně. Už jsem myslel, že ho nedám. Situace se změnila na dlouhé rovince po druhém zdolání Prasečího výběhu. Tam jsem šel před něj, ale až do cíle jsem ho slyšel za sebou,“ řekl v cíli vítěz.
Oba dva jako jediní dali poctivých 10,5 kilometru pod 40 minut. Vítěz 39:16, Skalka 39:29. Celkově třetí byl Ondřej Bajer za 40:45.
Soutěž žen v prvním kole, start byl společný pro"desítku" i „pětku“, ovládly závodnice z kratší tratě. Nejdříve běžela na čele Petra Škodová z Pardubic sledovaná Kateřinou Kubiasovou z Vlčkovic u Hradce Králové. Za nimi běžely v kontaktu nejlepší ženy z desítky. Ale během okruhu se pořadí zamíchalo. Pro jasné, dokonce celkové prvenství na pětce, si doběhla Kubiasová – 24:54. Za ní se posunuly v prvním kole nejlepší desítkářky, domácí orienťačka Pavla Myslivcová a Kateřina Pavlová, která s partnerem dorazila z Vidonic na Jičínsku. Čtvrtá probíhala druhá žena pětky Petra Škodová z Pardubic (26:10).
V druhém kole se pořadí nejlepších žen, které byly prvním okruhu v očním kontaktu, nezměnilo, ale vítězka svůj náskok navyšovala (50:48) a v cíli měla jeden a půl minutový náskok na Kateřinu. Třetí byla Eliška Hubená z Rokytnice v Orlických horách (52:58), která vyhrála druhou vyhlašovanou věkovou kategorii žen.
Pro úplnost nejlepším mužem pětky byl domácí Norbert Kodym – 25:22 a veterány v hlavním závodě vyhrál celkově sedmý Libor Filip (44:06) z Rychnova nad Kněžnou před náchodským závodníkem pardubické Hvězdy Jirkou Douchou, desátý za 45:40, který o pět sekund porazil Luboše Sádovského z Jablonce nad Nisou.
Závod se pořadatelům povedl. Lenka Stříbrná uvedla: „Pro mě osobně nejlepší závody tohoto roku. Je vidět, že jste to dělali srdcem a ne pro vlastní kapsu.“ Martin Škorpil dodal:" Na závody nejezdím, tohle byl můj první, ale když bude druhý ročník, přiběhnu zase. I holky si to moc užily. Rozhodně se to povedlo. Díky!"
A zhodnocení od pořadatele Petra Martinovského: „Moc děkuji za vaši účast na Veveřím Trailu No. 01. Původně to měla být taková legrace pro pár kámošů. Že vás bude přes stovku? No to by mě ani ve snu nenapadlo. Jak řekla kapela Analog, přesně v tomhle duchu se celá akce nesla. Chtěl jsem aby to bylo všecko uvěřitelný, čistý, přátelský. Takže na každej mail po registraci jsem sám odepisoval, všecko jsme si dělali sami, žádná finanční podpora od lidí co nám dali nějaké ceny na stupně vítězů, natož města, kraje, státu… korporátu. Snad se to tak líbilo.“
A jak to bude s druhým Veveřím trailem? „Bude. Sice mě to stálo spousty sil, ale bylo to skvělé,“ zakončil Martinovský.
