Běhání v lese nebo vlastně kdekoliv mimo silnici má své kouzlo po celý rok, ale na podzim snad nejvíce. Nebo se vám snad nelíbily Starobělské Lurdy, resp. Velká Kunratická? Na běhání mimo silnici se zaměřil i časopis Runner´s World. Proč je běhání v terénu lepší než silnice? A jaké rady a tipy by mohly přijít vhod?
Hlavní je, že zatímco silnice je značně monotónní, v lese se pořád něco děje – zatáčky mezi stromy, z kopce do kopce, chvíli po upravené cestě, pak po jehličí, potom po kamenech nebo po blátě, prostě žádná nuda. Tady jste minule běželi rovně, tak se dnes dáte doleva a příště doprava… Singletracky, o jakých píše Runner´s World, zatím u nás mají jen cyklisté, ale kdo ví, třeba se časem dočkají i běžci.
Bude to pomalejší. A těžší
Je třeba mít ale stále na paměti, že běh v terénu je náročnější. Potrénujete díky tomu dvojnásob oproti běhu po rovince nebo na pásu, zejména v případě začátečníků. Je to ale o jiném rytmu a trvá dobu, se v terénu budete cítit jako ryba ve vodě. Ale stojí to za to a navíc, jak se říká, i cesta může být cíl.
Je lepší oprostit se od myšlenek na tempo, terénní běh s mnoha kořeny, kameny a dalšími překážkami nikdy nebude tak rychlý jako po rovné silnici. Občas bude cesta končit kdesi v houští a ať se rozhodnete pokračovat nebo se budete vracet, na tempu tím budete vždy biti. Překonávat překážky jako spadlé stromy, bláto nebo písek není snadné a nějaký čas trvá, než si s nimi poradíte snadno.
Zvykejte si zkrátka na nové, terénní, tempo. Pro začátek bude lepší snažit se držet pořád stejnou tepovou frekvenci. K tomu je nejlepší volit trasu, kde se běží tam a zpět po stejné cestě. Prostě jen běžte pořád stejným úsilím. Když je terén těžký nebo stoupání příliš strmé, klidně můžete zpočátku chodit a běhat jen z kopce nebo po rovných úsecích.
Do prudkých stoupání si pomáhejte rameny a klidně můžete jít, dělají to i ti nejlepší ultramaratonci, naopak v seběhu použijte schody, pokud je to možné. Práce rukou je ale důležitá nejen v kopcích, pomáhá držet balanc v technických úsecích. Kroky v terénu jsou trochu kratší a vyšší než při běhu na silnici a tomu je třeba přizpůsobit i práci paží.
Pro zdokonalení trailových dovedností je dobré si po patnácti minutách na zahřátí najít technický úsek a tam běhat pořádně svižně, klidně zařaďte i sprinty v tomto terénu dlouhé 45 vteřin až minutu a dlouhé protahování minutu až tři, radí Runner´s World. Vhodné je také třikrát týdně zařadit silová a balanční cvičení, kterých je nepřeberné množství a dají se dělat i doma.
Ve dvou, pozorně a v krosovkách
Pro větší bezpečí ale běhejte v lese s přítelem, klidně i tím čtyřnohým a mějte se na pozoru, co se děje okolo. Sluchátka se pro tyto běhy rozhodně nehodí. Také před výběhem řekněte doma, kam míříte a nezapomeňte si vzít telefon a trochu vody. Je totiž dost dobře možné, že se vám podaří zabloudit.
Při běhu v lese je důležité dívat se pod nohy. I když je lákavé sledovat krásy přírody, bývá to nebezpečné. Když to jinak nejde, přejděte na chvilku do chůze. Pravděpodobně nebudete litovat, právě to je totiž jeden z největších benefitů běhu v přírodě. Další dobrou radou je seznámit se předem s „pravidly trailu“, třeba od MTB cyklistů nebo horalů, znáte-li některého. Patří mezi ně třeba běhat skrz louže a neobíhat je.
Hodí se zainvestovat a pořídit si jedny krosové boty. Mají nižší profil, čímž snižují riziko podvrtnutí kotníku a pořádný vzorek zlepšuje záběr. Jsou celkově robustní, ale nohy v nich budou jako v pokojíčku. O takové boty je ale třeba se pořádně starat – po běhu v podzimní plískanici vyjmout vložky, vystlat novinovým papírem, dát vyschnout a tak podobně.
Dalších pár stovek můžete dát za hole, které člověk nejvíce ocení ve stoupáních, v seběhu s nimi naopak může lépe brzdit a v náročných úsecích pomůžou držet balanc. Navíc se při běhu s nimi spaluje více kalorií. Ryze česká disciplína nordic running prostě má něco do sebe.
Je důležité také věnovat čas zotavení. I když je lákavé běhat v lese denně a nejlépe od rána do večera, zpočátku zařazujte terén jen jednou týdně a počítejte s tím, že bude nějaký čas trvat, než vaše tělo zvládne takové tréninky třeba tři za týden. Střídejte běh v lese se silnicí. Nicméně v případě, kdy se chystáte na trailový závod, je třeba běhat v terénu co nejvíce, ideálně přes polovinu naběhaných objemů. Například jeden z našich nejlepších krosových běžců Robert Krupička běhá v podstatě jen mimo silnice.
A dá se to praktikovat téměř všude, chce to jen hledat. Jistě máte spoustu hezkých trailových cest poblíž svého domova nebo okolo míst, kam často jezdíte. Ptejte se známých, třeba i neběhajících a používejte mapy. Zkuste zjistit rizika na vybrané trase, zejména jaká zvířata můžete potkat a pak hurá na trať.
Ovšem běhání v terénu má jedno velké riziko – když ho zkusíte, nebudete chtít zpátky na silnici.
