Současné podzimní počasí si s námi pořádně hraje. Obrovské výkyvy mávají skoro se všemi, tak se není co divit, že nynější oteplení přivítali téměř všichni běžci s úlevou.
Jenže v Kunštátě zase takové teplo nebylo. Kolem jedenácti stupňů, pak se to sice na slunci trochu zvedlo, ale fučel silný a hlavně studený vítr, který snad po celou dobu foukal vytrvalcům do tváře, tak to nebyla žádná moc velká pohoda. Muselo se makat jak do kopců, tak z nich a pak dolů. Strašná dřina.
Milan Adamec je ve formě
Po krátkodobém výpadku v minulých závodech, kdy měl střevní chřipku, potvrdil Mialn Adamec /Orel Vyškov – 38:58/, že je na podzim ve výborné formě a běhá mu to jedna báseň. Brzy všem soupeřům utekl a do cíle si v podstatě pro vítězství jen doklusal. Za ním se umístili na druhém místě Petr Karlík /TriSki klub Márovky Blansko – 39:30/, třetí Aleš Klopec z Blanska /39:46/ a čtvrtý pak přece jen po nemoci oslabený Lukáš Koudelka /AK Drnovice – 40:03/.
Lucie Nedomová nemá konkurenci
Je to tak. Ve výborné formě je Lucie Nedomová /Kometky Lysice – 43:19/ již delší dobu, ale na podzim jí to opravdu lítá. Ostatně desítka na dráze v Blansku pod 40 minut hovoří za vše. V Kunštátě závodila jen s muži, protože druhá Milada Barešová / Stopa Skalice – 44:17/ za ní zaostala téměř o minutu a třetí Aneta Kučerová z Kunštátu /48:49/ pak o víc jak 5 minut.
Kunštátská desítka se běžela již pod deváté
Jak ty roky letí. Kdysi jsme na prvním ročníku tohoto velmi hezkého, ale také docela náročného běhu startovali. A už se běží devátý ročník. To je fofr.
Závod je zařazený do Okresní blanenské ligy, tak je jasné, že se tam sejde vždy velmi slušný počet běžců. Jako ostatně na většině akcí tohoto seriálu. Trať je vedená celkem dost těžkým kopcovitým terénem a již podle traťových rekordů je jasné, že zdejší desítka není rozhodně žádná procházka růžovým sadem, ale pořádná makačka, kde si běžci pořádně hrábnou.
Ale s tím se v Kunštátě musí počítat. Tady moc roviny nenajdete. A když do toho foukne vítr jako letos, je to sakra dřina.
Vítr nám dal zabrat
To znělo unisono snad ze všech úst. Ne, že by si běžci moc stěžovali, jsou ostatně zvyklí na různé podmínky, ale tohle konstatování přece jen bylo pořádně slyšet.
„Na třetím kilometru jsem se utrhl Lukášovi Koudelkovi a pak už šel sám,“ řekl mi v cíli Milan Adamec. „Ale ještě, že přede mnou jelo to doprovodné vozidlo. Místy bych as nevěděl, kudy běžet. Musel jsem si dávat na rozbité silnici pozor, kam šlapu a na šipky už nezbýval čas.“
„Rozhodlo se to asi v tom dlouhém a prudkém kopci na sedmém kilometru,“ naznal Petr Karlík, „tam jsme se roztrhali a do cíle už pak každý doběhl se stejným odstupem.“
„Přesně tak to bylo,“ potvrdil Petrova slova Aleš Klopec. „Z kopce dolů se už s tím proti tomu větru nedalo vůbec nic dělat.“
„Foukalo to pořádně,“ přidala se Lucie Nedomová. „Těšila jsem se, jak to z kopce pustím a místo toho jsem musela dolů dřít skoro jako nahoru.“ „To byla hrůza,“ doplnila Lucii Milada Barešová. „Ale jinak jsem spokojená, na to, co natrénuji, to bylo dobré.“
„Já se jdu proběhnout jen jednou rok,“ smála se mé pochvale za výborný výkon Aneta Kučerová. „A právě jen vždy doma v Kunštátě.“
A pak že nejsou talenty. A jak vypadala při běhu dobře. Jen jsem hleděl. Pohodová a rodinná atmosféra Kunštátské desítky s výbornou polévkou hned za cílem, je cennou devízou pro pořadatele. I před náročnou trať se sem i proto rádi běžci vracejí a každý rok si přijedou na podzim užít zdejší skvělou atmosféru jak při závodě, tak i po něm. A to je dobře. Jen víc takových parádních akcí za lidové startovné. Musím jen chválit.
