K ochlazení z minulých dnů se přidal i déšť a ve Sloupu to bylo pořádně poznat. Uplakané skoro dušičkové počasí v polovině září, k tomu déšť a mlha, teplota kolem deseti stupňů, to na náladě moc nepřidá. Ale nedá se nic dělat, na Macochu se muselo vyrazit, i kdyby trakaře padaly. Ale hlavně většinou všechny zaskočilo bláto v lese. S tím skoro nikdo nepočítal a v silničních botách si pak většinou terén řádně užili. Vždyť tam stáli i lesáci s autem zapadlí v blátě a na tom místě sebou také dost běžců řízlo o zem.
Vojtěch Grün utekl na čtvrtém kilometru
Bylo jasné, že Vojtěch Grün /AC Okrouhlá – 46:46/ při pohledu do startovní listiny bude velkým favoritem závodu. A také to potvrdil. Na čtvrtém kilometru se svým soupeřům vzdálil a vítězství si pak pohlídal až do cíle. Ve výborné formě je ovšem v poslední době Lukáš Koudelka / AK Drnovice – 47:33/. Ten vyrazil za Vojtou, přestože ho už nedotáhl, tak utekl třetímu Milanovi Adamcovi /Orel Vyškov – 48:01/ i ostatním soupeřům.
Pavlína Poláčková vedla závod již od startu
Skvěle je na tom běžecky také triatlonistka a mistryně republiky z letošního triatlonového sprintu Pavlína Poláčková /AK Drnovice – 53:39/. Sice na trati pořádně plavala v silničních botách, ale držela si neustále náskok až do cílové čáry.
Druhá doběhla loňská vítězka Lenka Jančaříková /AAC Brno – 54:14/ a třetí pak Magda Janková /RUNaMUM – 54:39/.
Ve Sloupu se běželo již po padesáté třetí
Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Běh Moravským krasem má úžasnou a dlouhou tradici. Letos se běžel již 53. ročník. To už je neskutečné, kolik let se na tuto krásnou a specifickou trať nádhernou krajinou Moravského krasu vyšperkovanou výběhem schodů od Dolního k Hornímu můstku na Macoše, kde jak na potvoru vychází nášlap na schod vždy na stejnou nohu, vydávají vytrvalci s blízkého či vzdáleného okolí. Trať v délce 12,2 km opravdu skýtá tolik rozmanitostí, že jich moc podobných u nás nenajdete.
Kdysi v šerém dávnověku se ve Sloupu dokonce běželo Mistrovství republiky v přespolním běhu.
Trať byla hodně blátivá, ale přesto dobře označená
A právě skvělé značení kvitovali všichni běžci a byli s ním velmi spokojení. Šipky na zemi a bílé tečky na stromech vedly závodníky správným směrem a nemohlo se stát, aby někdo zabloudil. Kvůli náročnému terénu se nedalo běžet moc rychle, spíš si dával každý pozor, aby si někde neustlal a přesto se to dost lidem podařilo.
„Vzal jsem si krosovky a myslím si, že jsem na tom hodně vydělal,“ konstatoval v cíli Vojta Grün. „V lese na tom blátě jsem si udělal náskok a dokonce jsem zkusil jít i na čas, ale to už na tom bahně nebylo tak jednoduché.“
„Tak jsem si žádný závod ještě neužil,“ spokojeně se usmíval Lukáš Koudelka. „Běžel jsem skoro celou trať sám a s nikým se nehonil, tak to byla paráda. Sice to pořádně klouzalo v těch mých silničních botách, ale o to to bylo zajímavější.“
„Jednou jsem tam pěkně sjel po kameni a pohnul si s kotníkem,“ kulhal k autu Milan Adamec. „Sice jsem to pak rozběhl, ale už to nebylo ono.“
„Snažila jsem se hlavně nespadnout,“ přiznala se mi Pavlína Poláčková. „Klouzalo to místy pořádně, ale pořád jsem běžela s rezervou a jenom si hlídala první místo. Na silnici do cíle jsem pak přidala, tam už to šlo dobře.“
„Viděla jsem Pavlínu před sebou,“ řekla mi Lenka Jančaříková. „Dokonce jsem si jí v terénu i přibližovala a silničky víc nedovolily.“
„Taky jsem ji viděla,“ doplnila Lenku Magda Janková. „Ale já si to přijela hlavně dnes užít. Běžela jsem tuto trať kdysi dávno a tak jsem šla hlavně zavzpomínat.“
A myslím, že rádi vzpomínali i všichni další účastníci tohoto hezkého závodu, protože v Moravském krasu je pořád nádherně, běh si mimořádně užili, a navíc Sloup je pohodový a překrásný městys, odkud na vás ten klid dýchá ze všech stran. Musí tam být radost žít.
A také proto se sem již přes padesát let vracejí generace vytrvalců, aby si připomněly nejen přírodu, ale i své mládí a zdraví, které některým při pohledu do velmi hezky zpracovaných historických výsledků uprchlo jako sen. Mně tedy určitě.
