Vedro jako snad každý rok. Sice bylo trochu pod mrakem, ale ve vysušených lesích rozpálených dlouhodobým horkem jsme si moc chládku neužili.
Přesně tak to vypadalo v sobotu odpoledne ve Vískách u Letovic. Přesto ani takové teplo běžce neodradilo. Do Vísek se totiž jezdí za každého počasí, protože je tam prostě hezky a navíc vždycky parádní rodinná atmosféra.
Milan Adamec překvapil i sebe
Je to neuvěřitelné, ale Milan Adamec /Orel Vyškov – 34:17/, bývalý český reprezentant v ultra, se vrací na závodní scénu ve velkém stylu. Ve Vískách v závěru nedal šanci ani druhému Lukáši Koudelkovi /AK Drnovice – 34:42/ a třetímu v pořadí, loňskému vítězi, Stanislavovi Širokému /AK Blansko Dvorská – 35:41/. A to na trati byli i další skvělí borci. Milanovi to prostě lítá, ovšem i Lukáš se překonal a posunul si traťák téměř o dvě minuty.
Lucie Nedomová rozhodla opět až v závěru
Stejně jako loni nedala Lucie Nedomová /Kometky Lysice – 40:35/ v závěru šanci druhé běžkyni v cíli. Ovšem Markéta Tesařová, mimochodem skvělá orientační běžkyně, /SK Žabovřesky – 40:46/ podala stejně jako Lucie fantastický výkon a obě dvě zaběhly na této náročné trati vynikající časy. Třetí pak skončila Lenka Polachová / Sivice – 42:48/. Vísecká desítka, memoriál Jiřího Přichystala, se běžel již po dvanácté Jak ty roky letí. Již na prvním ročníku jsem byl a občas se mi poštěstilo na tento krásný závod v lesích kolem obce Vísky zajet.
Zdejší pořadatelé TJ Orel Vísky, Obec Vísky a firma GATEMA Boskovice vždycky připraví velmi hezký rodinný závod s báječnou atmosférou a s možností startů pro všechny věkové kategorie od nejmenších dětí až po veterány. Mládež běhala na zdejším fotbalovém stadionu a pro dospělé byl připravený tradiční jeden okruh v délce devíti kilometrů.
Závod je součástí Orelské běžecké ligy a Okresní běžecké ligy Blanenska. Ve Vískách se líbí všem Vísecká desítka je nesmírně oblíbený závod v širokém okolí a proto se tam vždy sejde ta správná parta běžců i přes konkurenci nedalekého půlmaratónu Moravským krasem v Blansku. Je to tak vždycky a bohužel se s tím nedá nic dělat.
„Kluci to po startu vypálili dopředu tak, že jsem myslel, že je už nedotáhnu,“ přiznal se Milan Adamec. „Jenže pak jim trochu došlo a já jsem je doběhl a potom to v seběhu z kopců natáhl, abych si udělal náskok a nemusel s nikým finišovat. Přesto ze závodu nemám úplně ideální pocit, dalo se jít lépe.“
„Do kopce mi to letělo,“ nadšeně mi říkal Lukáš Koudelka. „Škoda, že to tak z kopců dolů neumím, tam mi Milan utekl a už jsem ho nedotáhl. Ale mám radost, protože mi to konečně zase běhá.“
„Já se trápil hned od začátku,“ zklamaně konstatoval Standa Široký. „Na třetím kilometru jsem myslel, že to zabalím.“
„V kopci jsem hodně na Markétu ztratila. Vůbec mi to nešlo a motala se mi dokonce i hlava,“ usmívala se v cíli spokojně Lucie Nedomová. „Jenže dolů jsem se dotáhla a ve finiši už pak jen závod kontrolovala.“
„Já neumím tak zrychlit v závěru,“ přiznala se Markéta Tesařová. „Snažila jsem se na trati a hlavně nahoru, ale nestačilo to. Ovšem nejsem nijak zklamaná. Běželo mi to výborně.“
„Dolů mi to jde,“ kývla hlavou Lenka Polachová, když jsem ji pochválil, jak letěla z kopců. „Horší je to nahoru.“
Jak jsem již řekl v úvodu, ani vedro nemůže odradit běžce od tak krásného závodu jako je Vísecká desítka a proto tam pořád panovala báječná atmosféra, ze které nikdo moc nespěchal domů. A proč taky. Mezi kamarády je stejně nejlépe. Není to pravda?
