Opravdu to tak bylo. Letošní Hulmenská desítka nese jednoznačně přívlastek rekordní. A to ve všech směrech. Nejen časy vítězů, ale též počtem účastníků.
V hlavním závodě se pod svůj vlastní rekord dostal časem 32:07 Jakub Bajza z AK Kroměříž a ženský pak pokořila, též svůj vlastní, časem 39:09 Jana Dorazilová, aby se to nepletlo, také z AK Kroměříž.
Zřejmě dobrý oddíl :-), protože i na druhém místě skončil jejich klubový kolega Tomáš Blaha /32:36/. Třetí potom po souboji se čtvrtým Petrem Kučerou /SK SALIX Grymov – 33:57/ doběhl Přemysl Žaludek /Titan SC Zlín – 33:45/.
A která žena skončila druhá? Pro změnu Jana Žaludková /Titan SC Zlín – 40:33/. Jejich rodinný klan včetně dětí v Hulíně opravdu řádil. Třetí proběhla cílem Jana Palíšková /SK SALIX Grymov – 42:43/ a čtvrtá nejstarší žena ve startovním poli, bezpartijní Marie Hynštová /43:57/, neboť byla vyloučena z klubu AHA Vyškov.
Nevím, jestli proto, že je na tento oddíl příliš dobrá nebo možná třeba neperspektivní. Kdo ví. Čert aby se v tom vyznal.
Organizátoři mysleli na vše
Sedmý ročník Hulmenské desítky připravil triatlonový oddíl ASPOT Hulín v tradičním lednovém termínu, ovšem již tak, aby se závod nekryl s několika dalšími v okolí a rozhodně to bylo ku prospěchu věci. I když mráz byl tak třeskutý, že se snad musel i místy prorážet, takže jsme si připadali skoro jako ledoborci v Antarktidě, postavilo se přesto na start rekordních 103 běžců. A s dobrou třicítkou dětí. Slušná účast.
Všichni tihle borci se v hlavním závodě chtěli popasovat s obrátkovou tratí, která vedla z tartanového oválu na místním stadionu ven z města směrem až za Pravčice a zpět. Ještě předtím si to rozdali poprvé v historii tohoto závodu na běžecké dráze tak děti, takže již od deseti hodin bylo v Hulíně opravdu rušno. A to je jen dobře.
Co se dělo na trati?
„Vyrazil jsem hned od startu dopředu, abych se pokusil zaběhnout slušný čas,“ hodnotil svůj výkon Jakub Bajza, „Jenže přece jen zima a mírný protivítr mě trochu zbrzdily.
Když se na mě dotáhl po obrátce Tomáš, tak se mi podařilo dostat se cestou zpět do dobrého tempa a asi po dvou kilometrech už jsem šel až do cíle už jen sám. Snažil jsem se běžet, jak to šlo, ale přece jen tomu trošku chybělo. I trenér mě zkritizoval. Prý jsem měl jít o vteřinu na kilometr rychleji.“ To jsou ti věčně nespokojení. Je to dobře nebo špatně. Ukáže se až v hlavní sezóně, co bylo v zimní přípravě dobré a co ne.
„Rozběhl jsem to dnes opatrněji a držel se ve skupince za Jakubem,“ trochu zklamaně popisoval děj na trati Tomáš Blaha. „Jenže jsem to nevydržel a začal příliš brzo. Dotáhl jsem se k Bajzovi, ale zvládl jsem to s ním bohužel jen dva kilometry. Přesto jsem spokojený. Držím si stabilní výkonnost a sám budu zvědavý, co to přinese v létě.“
„Chtěl jsem se po otočce pustit za prvními dvěma běžci,“ přiznal s úsměvem Přemysl Žaludek, „jenže sám jsem to nezvládl. Potřeboval jsem někoho ke spolupráci a bohužel už nebylo s kým, tak nebyla šance se k nim přiblížit.“
„Dnes mi to neběželo,“ s kritickým nadhledem nenechal na sobě nit suchou Petr Kučera. „Příště to musí být lepší,“ uzavřel pak své sebehodnocení.
„Škoda těch deseti vteřin,“ usmívala se stále dobře naladěná Jana Dorazilová. „ Mohlo to být pod 39 minut, ale na to, s jakou rýmou jsem to šla je to dobré. Není proč nadávat.“
„Už od startu jsem se v tom mrazu nemohla dostat do tempa,“ řekla mi Jana Žaludková po závodě. „Až v druhé půlce jsem se trochu rozběhla, tak to nebylo přece jen tak hrozné. A na to, jaký jsme prožili týden, kdy jsme od dětí chytili oba všechny možné virózy, tak to zase tak špatné nebylo.“
„Zase jsem to přepálila,“ naštvaně se přiznala Jarmila Palíšková. „Chtěla jsem zkusit, zda se udržím s Janou Žaludkovou a bohužel to bylo moc rychlé, proto jsem se pěkně v druhé půlce potrápila.“
„Po sérii nemocí, které jsem pochytala v posledních měsících od dětí ve školce, se to už snad bude pomalu snad jen zlepšovat,“ jen suše konstatovala věčně nespokojená Marie Hynštová.
A co černý kůň letošní zimy?
„Já mám vrchol na Rohálovské desítce,“ přiznal zaměření svojí přípravy a také již teď důvod své neuvěřitelně vysoké formy její ředitel Ondra Němec. „Za 4 týdny se ukáže, jak na tom opravdu budu.“
„Hodně dobře,“ musím jen konstatovat já, neboť mi zase utekl o kus víc, než minule a to už na pováženou.
Ještě, že mi trochu spravil náladu výborný guláš v cíli. Ten tedy po tom boji s mrazem i s nijak lehkou tratí opravdu bodl.
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.
