Po loňském skvělém zážitku z parádní trati a také perfektní organizaci závodu bylo jasné, že ve Spešově na Spešovském krosu okolo Jedle opět nebudeme chybět. Je dobře, že jsou pořád pořadatelé, kteří dělají závody pro běžce a ne pro svůj vlastní zisk. Musím je za to jen pochválit. Trochu se nám sice po vedrech v předchozích dnech ochladilo, ale to bylo jen dobře, protože stoupání na Jedli zahřálo naprosto všechny. Některé až příliš.
Jiří Čípa si jen zatrénoval
Jakmile se objevil na startu Jiří Čípa z Bystrého /30:01/, bylo vlastně vymalováno. Na tokovém terénu on nemá v podstatě u nás konkurenci a také si s tratí i se soupeři hravě poradil i v tréninkovém rytmu.
Loňský vítěz Lukáš Koudelka /AK Drnovice – 34:20/ si také běžel svůj vlastní závod a nikam moc nespěchal, protože třetí Tomáš Jančík /Elite Sport Boskovice – 35:20/ na něj začal v podstatě pomalu ztrácet již při výběhu na kopec.
Lenka Jančaříková rozhodla závod ve stoupání na Jedli
Lenka Jančaříková /AAC Brno – 38:42/ jako bývalá vrchařka rozhodla závod ve stoupání na Jedli, kde si vytvořila dostatečný náskok, který pak do cíle dokázala uhájit před mocně finišující Lucií Nedomovou /Kometky Lysice – 38:46/.
Třetí místo potom vybojovala až finišem Zdeňka Komárková /Kometky Lysice – 42:23/, když zvládla dost jednoznačně přespurtovat v cílové rovince, která ovšem vedla do kopce, Dorotu Anderlovou /42:32/.
Ve Spešově se běželo již po čtvrté
První tři ročníky Spešovského běhu okolo Jedle se mimořádně vydařily. Od loňského roku je závod zařazený také do Okresní Blanenské ligy. Je vidět, že jsou zde výborní pořadatelé, protože závod si získal za tak krátkou dobu značnou popularitu.
Je to atraktivní akce, kde je dokonce připravená vrchařská prémie na kótě 561 metrů nad mořem, tedy na zdejším kopci jménem Jedle, přes který se z koupaliště ze Spešova, který leží kousek za Blanskem směrem na Rájec Jestřebí, běží.
Trať závodu je dlouhá 8,5 km a vede jak po silnici, tak po lesních i polních cestách a je opravdu velmi výživná a ředitel závodu Petr Bedan si s jejím výběrem dal pořádnou práci, aby si všichni na trase pořádně užili. Nejen šplhání nahoru, ale také seběh dolů je opravdu silný zážitek pro odolné.
Perfektní organizace a dokonale připravená trať
To kvitovali všichni běžci, kteří se přijeli do Spešova proběhnout ve zdejších lesích.
A občerstvení po závodě, jedna báseň. Nic tam nemělo chybu. Všechno šlapalo jako hodinky, to je pak radost na takové akce jezdit.
„Pozval mě sem Petr Bedan, se kterým pracuji, tak jsem nemohl odmítnout,“ přiznal se mi Jiří Čípa, „ale líbilo se mi tu. Trať pěkná a mohl jsem si ji odběhnout v tréninkovém tempu, což mi teď docela vyhovovalo, protože jsem po náročném závodním a tréninkovém programu přece jen trochu unavený.“
„Jirka letěl nahoru jako srnka,“ smál se spokojeně v cíli Lukáš Koudelka. „Já jsem se snažil jít do kopce jen na pohodu a pak jsem to dolů pustil a doklusal si pro druhé místo.
Tomáš Jančík se mě sice chvíli držel, on běhat do vrchu umí, ale pak jsem mu utekl a jenom si dával pozor na trati, abych v tom náročném seběhu někde nehavaroval.“
„Věděla jsem, že musím získat do kopce náskok, protože dolů běhám pomalu. Dost se v takovém terénu bojím. Sice jsem kdysi běhala vrchy, ale ne dolů, to moc neumím,“ řekla mi Lenka Jančaříková na mou připomínku, že to byla trať pro ni jako šitá.
„Na to jak umím kopce, jsem to dnes vládla celkem dobře. Dokonce by se dalo říct, že jsem nahoru i vyběhla,“ konstatovala Lucie Nedomová. „Pak jsem to dolů pustila, ale Lenku jsem už úplně dotáhnout nedokázala.“
„Dorota mi v seběhu utekla, to ona umí moc dobře, tak jsem si řekla, že ji aspoň do cíle, kdy se zase běželo do kopce, zkusím dotáhnout a nakonec se mi to podařilo, takže jsem spokojená,“ usmívala se nad skvělým gulášem Zdeňka Komárková.
A spokojení v cíli byli naprosto všichni, protože nás čekaly stoly prohýbající se občerstvením, na které se jen a jen sbíhaly sliny. Jak říkám, nic ve Spešově nemělo chybu.
