Mnoho toho okolo toho běhu jsme již probrali, proprali, prodiskutovali, proklábosili. Běh, běhání, běhy, běhny. Zcela marginálně zde přidávám můj soukromý nezávislý přehled typů běžců, které mi letí hlavou. Uvedené příklady jsou samozřejmě smyšlené a neshodují se s realitou.
Autostopař – styl na první pohled nepěkný, nesourodý a nesouměrný. Při delším pozorování však nalézáme uspokojení vlivem pravidelnosti nesouměrnosti. Viz náš stopař z největších, jež i ve Švédsku svým stylem dokáže zastavit kamion jedoucí v protisměru, jehož řidič se dívá na druhou stranu, má pouze jedno oko, na kterém má tmavé brýle a to jedno oko má zavřené. Tak výrazný je to styl – Berďův. Krok, pravá noha v zevní rotaci, těžší dopad na platfusovou pravou nohu, hmit pravou horní končetinou lehce ve směru běhu, ale hlavně do strany se semiflexí v lokti, s palcem vzhůru.
Ten, co tančí s větry – ladnější verze předchozího typu. Také dosti výrazně rozhozen, leč běh vypadá jaksi lehčeji, jakoby vánkem byl běžec mírně poháněn, někdy se může zdát, že je vánkem spíše diskrétně brzděn. Končetiny volně a ladně, ale nesystematicky vlají okolo těla, opisujíce nepravidelné tvary. Všimněme si Keňana běžícího ze zmrzlé Lysé hory dolů.
Cupity dupity – styl pravidelný, systematický. Nelze jej rozhodit ni halasnějším rámusem, ni hlasitým smíchem nebo vysmíváním, ni klocíkem hozeným pod dopadající nohu. Snad výstřelem z děla by styl byl mírně, ale velice krátce narušen. Každý krok za krokem se skládá v pravidelných rychlých smyčkách, krok je krátký, rychlý, úsečný, rázný, nožka není mnoho zvednuta nad podložku, ihned po zvednutí dopadá k podložce. Ó Bóbika!
Kardiak – veskrze český typ. Je viděn pomálu na vrcholných běžeckých akcích, spíše však jej můžeme spatřit na veřejných místech, kde zdarma jest určité zboží nabízeno. Typ Kardiak zarudlý, později zsinalý ve tváři, zapojujíce všechny pomocné dýchací svaly, spíše než běží se valí směrem vpřed, na distanc jest slyšeti ohromná dýchavičnost takového tvora. Jeho břich napomáhá mu svou setrvačností pohybu vpřed. Mnoho okolostojících odvrací tvář v předtuše náhlého kolapsu Kardiaka a nutnosti zahájit neodkladnou resuscitaci. Pozor, neplést s Gěrojem nebo Krenčipyskem ve finální fázi běhu!
Emháďák – typ rovněž převážně český, lze rozděliti ještě na podtyp městský, který povětšinou je rozhalen, nedopnut ke krku, neupraven a úžasnou rychlostí stíhá svůj vysněný spoj městské hromadné dopravy. U emháďáka se běh tohoto typu stává každodenním nechtěným rituálem. Vzhledem k tomu, že svůj běh emháďák nepokládá za sport, mívá často nevhodné obutí, a my můžeme tedy často pozorovati i poranění dolních končetin. Druhým podtypem je vesnický podtyp, který bývá lépe oděn, mívá dobře padnoucí rukavice a čapku, jelikož zastávka dopravního prostředku bývá více vzdálená od místa startu, respektive bydliště než u podtypu městského. Velice často se nezaměřuje na autobus, ale na vlak.
Lysatyp neboli Lysacyp – blázen bláznovská, typ zabejčený, rozum nemající, běhající v zimě v pravidelných intervalech na Lysou horu. Tento typ v jeho konání nezastaví mráz, voda, sníh, drogy, déšť, vítr, chlast, sex, blbé kecy, bolesti hlavy, bolesti břicha, děti, průjem, nepřítel, nahota, stáří, manželka, milenka, tchýně, pohlavní choroba, nedobrá strava, přítel, zelená ani rum, vertigo, nauzea ani vomitus. Cyp v názvu typu běžce je míněn kladně, i ten štajgrův poskok musí totiž umět zabrať, nekecať a valiť.
Okrádáná žena – typ běhu, podobající se tzv. stoji sloupovému. Zářným příkladem je má maminka, která okrádaná cikány v Přívoze na zastávce, zakřičela “ ty lumpe jeden nevycválaný”. Ale radši zůstala stát. A neběžela nikam. Tento běh se nedoporučuje užívat jako běh závodní.
Dyzajnmén – jednoduše rozpoznatelný typ běžce – tělo ušlechtilých kontur, upravený obleček, útlý zadeček, barevně sladěný, růžové tvářičky, vyleštěné zuby. Tito týpci se většinou pohybují stylem vzorným, symetrickým bez zbytečných výkyvů, úhly v kloubech končetin drží přesný stupeň, nechybí typický lehký úsměv, který nemizí po celou dobu běhu. Pozor i tyto typy však mohou se objeviti na stupních vítězů. Pokud je Dyzajnmén zároveň i Tepařem, jedná se o rozdvojení osobnosti a Dyzajnmén toto velice těžce nese, občas si i zapomene upravit bílou kompresní podkolenku. – ano, zde zapadá Kempinator.
Tepař – od Dyzajnména může být občas hůře rozpoznatelný. Důležitými rozlišovacími znaky bývá však ležérnější odění Tepaře a velice časté až strnulé civění na sporttestr, mačkání všelikých čudlíků, upravování snímacího hrudního pásu, slyšitelné pípání hodinek při překročení určitého tepového prahu. Domluva s takovým typem je výrazně omezená, můžete se od něj nanejvýše dovědět, že začne na 140, postupně půjde kolem 160, závěr na 170.
Kamenná tvář – typ běžce, kterého poznáte ihned. Je zcela pohlcen během, před startem má skelný nepřítomný zrak mířící v dáli, přibližně hodinu před startem již nepoznává své blízké, nezdraví, drmolí nesrozumitelnou změť slov. Při vlastním běhu nevtipkuje, nekomunikuje, nemočí, nekálí. Pravý opak typu Opička. Částečně lze do této kategorie zařadit Staníka, tomu však chybí první fáze (tzv. předstartovní vykolejení). Do této kategorie spadá okrajově také náš Poky, který se nenechá rozhodit ani žhavou lávou tekoucí mu přes jeho nové boty. Domovskou kategorií obou zmíněných běžců je však Gěroj.
Opička – běžec skotačící při běhu jako pejsek nebo opička, nenechávajíce se opustit dobrou náladou, zdravící se s ostatními, kynoucí děvčatům na občerstvovacích stanicích, tančící na doprovodnou hudbu, neztrácející glanc, úsměv od osmičky nahoře vlevo po osmičku nahoře vpravo, občas políbivší okolostojící fanynku, v horším případě svou vlastní ženu. Pozor i tento typ se však nezřídka mění v typ Kamenná tvář a to hlavně při delších bězích typu maratonu, kdy Opička zjistí, že to vlastně není žádná bžunda. Nezbývá tedy než nasaditi kamennou tvář a do cíle se doplazit jako typ Fialová Kobra s Kamenovu tváří (Že Jaryne? No dobře, tak si mě tady taky zařaďte)
Balboa – to je typ pravého běžce. Styl běhu zde nehraje žádnou roli, jde o typ běžce buldozera, chcete-li nosorožce v říji. Hrne se směrem vpřed, takříkajíc bez bázně a hany, bez ohledů na trénovanost, tepy, design, mimiku, pot či slzy. Je to typ jdoucí na krev. V případě tohoto typu se zohledňuje pouze úsilí a chtíč. Definice je jasná: Balboem je každý, kdo to rve a pere vpřed. A z definice je taktéž zřejmé, že Balboem se může stát prakticky kterýkoliv běžec.
Gěroj – “Best Of The Balboa”. Výhodou tohoto typu je jeho trénovanost. Většinou jsou to Balboové, kteří nejenže to řádně perou, ale hlavně vyhrávají. Mluví se o nich, jsou známí a obdivovaní ostatními typy. Mohou okrajově zasahovat i do typu Dyzajnmén.
Princezna – typ běhu známý dobře z pohádek, kdy se mladá krásná prostovlasá princezna rozeběhne ku svému milému s nakloněnou hrudí ve směru běhu a tím pádem těžištěm těla zřetelně vpředu, s horníma končetinama za tělem, většinou ještě lehce nakloněnou hlavou ku straně a vpřed a s vykřiknutím jména milého při rozeběhnutí – Vašíku! Petře! Jaroslave! Pozor, ani tento běh není radno užívat jako běh závodní.
Turista bez místa – typ běžce, který se kolem běhu pohybuje prakticky stále, mluví o něm, píše o něm, vše o něm ví. Běh miluje, běh fotí, spí v běhu. A jak má tolik starostí kolem běhu, tak nestíhá a občas zapomíná běhat. A tak bloumá krajem, semtam něco uběhne, vyfotí. Je to typ veskrze mírumilovný, nehašteřivý, vhodný do rodinného domku, na zahrádku a k dětem. Ne, Luďo, na tebe jsem nemyslel.
Fialová Kobra – typ běžce, jemuž je třeba věnovat více pozornosti. Kdysi to byl typ rozšířený, žádanější. Dnes je na pokraji vyhynutí, občasně ještě vnímáme zbytky jeho zašlé slávy. Styl tento je podoben pohybu hada vpřed, pohyb esovitý pomalý, sic souměrný, leč neefektivní, nudný, řekněmež neslaný, nemastný. Není to typ záviděníhodný, myšlení slizské, zahýbavé, mluva sprostá, nerozumná. Dnes již je to typ zařaditelný k ohroženým druhům, jako je např. vychuchol povolžský, koza bezoárová, tchořík skrvnitý, kulohlavec Sieboldův, vorvaň tuponosý, sviňucha obecná, labuť zpěvná. V dobách dávno minulých se však i mezi Fialovýma Kobrama nacházely typy Gěroj nebo typ To mi hlava nebere. Dnes zůstaly pouze zbytky typu Princezna, Dyzajnmén.
Dvojčata neboli Twins – zajímavá kategorie, do které nelze zařadit mnoho běžců a to z prostého důvodu – není tolik běhajících dvojčat. Typ je to žádaný o to víc, pokud jsou dvojčátka ženského pohlaví. Pouze některé kluby jimi disponují. Pokud však dvojčata již jsou členy určitého týmu, jsou členy navýsost platnými, loajálními, tým stmelující, táhnoucí vpřed a dodávající mu punc ojedinělosti a významnosti.
Krčman – nemá pranic společného s krkem, krčením nebo Krčí v Praze, jak by se mohlo zdát, nýbrž s krčmou, hospodou neboli putykou. Jedná se o běžný podtyp Fialové Kobry. Nejspecializovanějším Krčmanem je tzv. Krčman Tátový nacházející se převážně v krčmě U Taty.
To mi hlava nebere – typ, jehož krédem je běhat furt, kamkoliv, jakkoliv. Takový typ jeden den běží Lysacup nahoru, dolů si dá závod s chronometrem, proběhne se lehce zpět do poloviny kopce pozpátku, z rondlu si zaběhne domů, dá si několik piv, druhý den si zaběhne na start maratonu, odběhne maraton, a aby za ty dva dny měl přesně 80 km, tak běhá kolem domu 8 koleček. Maraton dá po bujarém Silvestru v osobáku a rekordu týmu. Čučíte na něj a říkáte si: To mi hlava nebere, Stošo.
Když to musí být neboli Když už tady jednou jsem – typ, který často generují Fialové Kobry. Běžec, který za slavných časů běhával s radostí, elánem i šarmem, je nyní vnitrotýmovými neshodami a náladou tak rozhozen, že po odvezení na start se začíná vymlouvat, šklebit, tvářit se blazeovaně, ba i plísnit ostatní. Aby jej nalákali zpět, připravili někteří běžci pro takové rozladěné typy i mnohé veselice a kratochvíle, jako například kategorie nad 90kg. Mnohokrát Koři však vůbec na start přivezen není, jelikož se přes noc stává typem jiným, a to Krčmanem Tátovým.
Tak tady jsem naposled – extrémní typ typu předešlého. Nicméně název typu je mírně zavádějící, i typ Tak tady jsem naposled je běžně vídáván opakovaně na akcích všeho druhu. I když zůstává pravdou, že na každé další akci opakuje větu: Tak tady jsem naposled! Některé typy slovo dodrží a my je již nikdy neuvidíme běhat.
Krenčipysk – (pro neználky – ten, kdo “kroutí pyskem” neboli se šklebí. Krenčipysk lze vyvolat i uměle, a to pojídáním citronu). Je to důležitý typ běžce, kterým jsme prakticky obklopeni. Nepolevující křeč mimických svalů provází Krenčipyska prakticky po celou dobu běhu. Grimasy se volně proměňují, aby však vždy sklouzly k nezaměnitelnému a typickému ksichtu toho kterého běžce. Stává se, že si Krenčipysk uvědomí svou hrozivou grimasu a mimické svaly povolí, ksicht se narovná a vyžehlí. V tuto chvíli se z něj stává opět běžec jiného typu, ale pouze na chvíli, protože jeho podvědomí velí příčněpruhovaným svalům zkroutit ksicht zpět do příslušné nezaměnitelné grimasy. Většina typů běžců může být zároveň i Krenčipyskem. Pozor, nikdy nemůže být Krenčipyskem Dyzajnmén nebo třeba Švihák lázeňský. Naopak krásným Krenčipyskem může být třeba Turista bez místa nebo Typ Okrádaná žena. Příkladem pro všechny budiž Emil Zátopek. Finálním stadiem Krenčipysku bývá facies Hippocratica (“tvář umírajícího”) velice často viditelná u typu Kardiak.
Mirek Dušín – typ běžce jasných pravidel a zásad. Nepředběhne bližního svého, nechá se před cílem předběhnout dle potřeby ostatních, v případě, že už už to vypadá, že by mohl snad i býti v cíli dříve než jeho protivník, je schopen se od cíle i několik desítek metrů vrátit zpět. Názorným příkladem typu je Švidra, jehož foto se vlivem těchto zásluh objevuje ve významných sportovních kalendářích
Švihák lázeňský – typ, který by mohl býti snadno zaměněn za Dyzajnména, leč je zde několik typických znaků, které toto zařazení vylučují. Předně, Švihák lázeňský je vyzrálý zkušený běžec, slušně, slušivě a dle etikety oděný sportsman, který vnímá fakt, že k vyhlášené akci je nutno přizpůsobit i oděv. A tehdy můžeme viděti Dědka Beskydského běhati ve fraku a cylindru, tedy v oděvu, který přináleží významnosti akce. Dále, Švihák lázeňský vždy jedná s ostatními v rukavičkách (nejlépe bílých), jeho mluva je květnatá, ale význam je vždy jasně sdělen. A v neposlední řadě, takový Švihák lázeňský je váženou osobností mezi ostatními běžci různých typů.
Olgoj Chorchoj – tzv. běžec bájný. Typ nenápadný, řeklo by se málo významný, šedivý. Opak je však pravdou. Tento typ se během neotravuje, ostatní během neotravuje a během běhu nikoho neotravuje. Ano, namluví toho málo, mailové diskuse s přehledem přehlíží, ale pokud již něco vypustí z běžeckých úst, je to pravda a nic než pravda. Pokud se již zcela neplánovaně a skryt pod rouškou tmy, páry nebo mlhy na start dostaví, dokáže divy. Odběhne, pozdraví a zase zmizí, tak jako ona zmiňovaná pára. Olgoj Chorchoj se zjevuje sice sporadicky a zcela neplánovaně, ale za jakýchkoliv situací. Často například po smrtící pijatyce, kdy jiní by spali, nebo běh vzdali, Olgoj Chorchoj – přeneseně tedy Majkl a Malča – vstává opět z mrtvých a vyhrává. Neříká tak ani tak, ale na jeho slova jednou dojde. Trvalý lehký úsměv je pro Olgoje Chorchoje typický.
Já vám ukážu – zde nemyšleno ve zlém. Existují typy běžců, kteří neváhají pro své a hlavně pro edukaci a potěšení ostatních s sebou při běhu tahat foťáky, stativy a jiná těžká heblátka a zastavovat se v půli závodu a ostřit objektivy nebo dokonce si na hlavu důmyslně přichytit kameru a zaznamenat tak celý závod. Díky Miro, Luďo.
Paní Colombová – typ, o kterém se dost mluví, stále píše a vidíte jej diskutovat na webu. Na vlastní oči jej ale viděl málokdo. Natož ho vidět závodit! Mluví se o něm jako mluví Colombo o paní Colombové, v diskusích se probírá jeho výkonnost, tréninkové metody, vztahy, práce. Zákulisní zprávy typu “Vypadá to, že Moirak půjde příští rok B7, a že by mohl porazit ml. Kociho” nebo “Viděl jsem ho běhat kolem Sněžky” jsou časté a jsou typickou ukázkou typu Paní Colombová.
Post scriptum: Na této typologii je ideální to, že není pravdivá. Ne že by byla zcela lživá, ale je tvárná, elastická, polymorfní. Můžete si ji různě měnit, hrát si. Je to vlastně taková nová společenská hra. Zkusme příklad: Běžec jménem Pigi. Můžeme jej směle zařadit do kategorie Kardiak, Lysacyp, ale také Opička nebo Tepař. Když nemá den, zařadíme ho pouze do kategorie Krenčipysk. Nebo, a to pozor! – Mirek Dušín. Fíka vměstnáme do kategorie Kardiak, Paní Colombová, ale také Gěroj nebo Krčman. Pokračujme – Ruda může být Kamennou tváří, Lysatypem nebo také třeba Olgojem Chorchojem, ale může se z něj také stát pěkný Krčman, jen co je pravda! A mám zde jednoho, kterého bychom mohli snad zařadit do všech kategorií – Okrádáná žena, Když už tady jednou jsem, Krčman Tátový, Fialová Kobra – Ryšak. A tak si můžete tvořit a hrát a tipovat typy celý večer. Koři se Stanem, Berďa s Keňanem, Twins navzájem, Pigi s Naděždou alias Vladimírou. Jen se mi u té zábavy nepohádejte :-)
Znáte další jiné typy běžců? Napište nám do diskuze pod anketou.
Autorem příspěvku je MUDr. David Koudelka, instruktor Vodní záchranné služby Českého červeného kříže Ostrava a člen běžeckého klubu VZS ČČK.
