Recept na nový skvělý závod? Sežeňte pěknou hospodu s ochotným majitelem-běžcem a výborným pivem, postavte trať zajímavou pro „hoňáky“ i „hobíky“ (plus ještě pro děti) a … třeba zlákejte na start dvaačtyřicetinásobnou mistryni republiky.
To vše se povedlo Vladimíře Živělové a Milanu Kalinovi, duchovním rodičům prvního ročníku Běhu o klášterní třicítku. Tou byl míněn soudek lobkowiczkého piva určený pro absolutního vítěze závodu a v cíli si právo na něj ne až tak překvapivě vybojovala žena – již zmíněná mnohonásobná česká šampionka Petra Kamínková.
Běh o klášterní třicítku si za svůj termín zvolil státní svátek v osmý květnový den a zázemí mu poskytla Pivovarská restaurace Klášter v Olomouci-Slavoníně. Právě u Mekky zdejších rybářských nadšenců – rybníčku Hamrys – byl start i cíl desetikilometrové, převážně asfaltové trasy vedoucí do polí nad městskou část Nemilany a zase zpět. Patřičnou atmosféru osmi desítkám účastníků hlavního závodu obstaraly vedle početných fanoušků převážně z řad rodinných příslušníků také děti, které si mohly u Hamrysu vyzkoušet běžecký chlebíček na několika pro ně určených kratších tratích.
Samotný hlavní závod měl od prvních stovek metrů jasný průběh. Tempa úřadující mistryně republiky v půlmaratonu Petry Kamínkové, která si do Slavonína odskočila z nedalekého Svatého Kopečka, kde – jak všem příznivcům dobře známo – žije i trénuje, se dokázal chytit pouze nejlepší z mužů Tomáš Krátký, jenž si mohl dělat naděje na absolutní triumf zhruba do poloviny desetikilometrové šichty. Pak mu Petra definitivně cukla a v poklidu si časem 37:34 doběhla pro absolutní prvenství bez rozdílu věku a pohlaví.
„Bylo to pěkné proběhnutí. Držela jsem tempo průměrně 3:40 na kilometr a trochu jsem se od Tomáše odpoutala už ve stoupání na pátém kilometru,“ povídala nejúspěšnější česká vytrvalkyně, která jen trochu litovala toho, že kvůli pracovním povinnostem nemohla zůstat na závěrečné posezení na zahrádce pořádající osvěžovny. A nechala tam tím pádem i onen sud určený pro toho nejlepšího.
To druhý Tomáš Krátký (38:05) si běžeckou dotočnou ujít nenechal. „Zkoušel jsem to na Peťu ještě do seběhu po obrátce, ale pak mi docela došel dech. Tak jsem ji nechal vyhrát, asi měla větší žízeň,“ smál se sympaťák v barvách olomoucké Ligy stovkařů.
A přestože jaro konečně vystrčilo své solární růžky, žízní po doběhu účastníci novinky na běžeckém trhu rozhodně netrpěli…
