Nepříjemné změny v počasí nás přivítaly v Olešnici. Když zasvitlo slunce, bylo dobře, jak zalezlo, okamžitě nás otřásla zima. A do toho začal fučet ledový vítr. Nahoře na trati v otevřených kopcích nás tedy nečekala žádná slast.
Tomáš Steiner splnil roli favorita
Na startovní čáře bylo jasné, že si Tomáš Steiner /AK Drnovice – 40:03/ se soupeři pohraje a bylo jen otázkou, o kolik překoná traťový rekord. Jenže on před poslední odbočkou k cílové šachovnici nezahnul, ale běžel rovně. Přidal si přesně 600 metrů, než se dostal správně do cíle. I tak zvítězil, ale rekord díky tomu odolal.
Pro druhé místo si doběhl v poklidu Patrik Bejček /AK Drnovice – 41:02/ a třetí pak skončil Jaroslav Říha /VSK Univerzita Brno – 41:55/.
Zdenka Komárková také neměla konkurenci
Místní legenda Zdeňka Komárková /48:27/, která v Olešnici přímo bydlí, podle svého zvyku běžela ostré tempo a všem ženám utekla o parník. Druhá doběhla Tereza Čermáková /TFIT Blansko – 51:49/ a třetí doklusala bez většího úsilí Marie Hynštová /AK Drnovice – 52:04/.
V Olešnici pokračují
Po loňském prvním ročníku Olešnického Velikonočního běhu v Olešnici nedaleko Kunštátu na okrese Blansko připravili agilní vytrvalci kolem Pepy Weise ve spolupráci s Výchovným ústavem a střední školou Olešnice také druhý ročník a závod uspořádali na Velký pátek.
Akce se opět konala ve sportovním areálu v Olešnici nad koupalištěm a kompletní zázemí celé akce bylo tentokrát v hospůdce u bazénu. Pořadatelé připravili zase závod pro všechny kategorie od nejmenších dětí až po veterány.
Dospělí borci zde absolvovali stejně jako loni jednookruhovou trasu v délce 10,6 km.
A že byla dost výživná, to mi můžete věřit. Ostatně okolí Olešnice je pořádně kopcovité, tak se s tím muselo počítat předem.
Závod se povedl až na ten šílený protivítr
Protivítr cestou zpět na velkém okruhu na otevřené trati dal všem pořádně zabrat.
Bylo to poznat i na dosažených časech, počasí si prostě pořád dělá, co chce.
„Nedalo se nikde moc odpočívat,“ přiznal se Tomáš Steiner. „Buď se běželo do kopce, to já zrovna nemusím, nebo proti větru, tak jsem musel makat, abych udržel alespoň slušné tréninkové tempo. Jen jsem si nevšiml odbočky a zjistil to až pomalu na druhém konci Olešnice. Nedá se nic dělat, je to poučení pro příště.“
„Nikdo za mnou, Tomáš daleko přede mnou, bojoval jsem jenom s větrem a sám se sebou, ale jsem spokojený,“ konstatoval v cíli Patrik Bejček.
„Měl jsem to dnes jít jenom tréninkově,“ zpovídal se Jaroslav Říha, „ale nedalo mi to a v závěru jsem přece jen trochu víc zrychlil.“
„Běželo se mi dobře, navíc to tu znám, tak vím, co se kde dalo čekat a nic mě v podstatě nezaskočilo,“ celkem lakonicky mi sdělila Zdeňka Komárková.
Druhá žena v pořadí mi zmizela jako pára nad hrnce, tak jsem si s ní nestačil ani popovídat.
„Šla jsem to volněji, nebylo nutné nikam spěchat, protože jsem si vítězství v kategorii mohla jen hlídat a tak to bylo dnes spíš jen takové slušné tréninkové proběhnutí,“ řekla mi Marie Hynštová.
Kdyby vylezlo sluníčko, povedlo by se v Olešnici úplně všechno. Snad to příště už vyjde. Pořadatelé si to zaslouží. Odvedli velký kus práce a je vidět, že do toho dávají srdce. Tak ať jim to vydrží.
Určitě časem v Olešnici vybudují velký a úspěšný závod. Mají pro to všechny možnosti a hlavně chuť a vůli. A to je rozhodující.
