Jarní LSD (Lesní sokolská desítka) v Pozořicích pořádá už počtvrté Emil Klofanda, daří se mu tam vybudovat skvělou tradici.
Nádherná jednookruhová trať v lesích po perfektních lesních destičkách bez velkého převýšení a po vrstevnici nad pozořickou hájenkou láká čím dál víc lidí k proběhnutí. K tomu přispívá také výborně značená trasa 9 km dlouhá s cedulí na každém kilometru. No, prostě radost se tam proběhnout.
Petr Hének neměl konkurenci
Na startu se objevil takříkajíc domácí vytrvalec již velkého jména Petr Hének /AK Drnovice – 31:45/ a v tréninkovém tempu zaběhl na této trati velmi slušný čas, kterým samozřejmě vyhrál.
Po zranění se na závodní dráhu vrátil hodně úspěšně Lukáš Koudelka /AK Drnovice – 33:33/ a předvedl se ve slušné formě, neboť si posunul osobní rekord na této trati o půl minuty.
Třetí doběhl poněkud překvapivě občasný tréninkový sparingpartner Lukáš Koudelky Zdeněk Slavotínek /34:27/ z nedalekých Habrovan. Je vidět, že jim jdou společné tréninky k duhu.
Alena Hénková se fantasticky zlepšuje
V loňském roce se na tuto svou domácí trať po narození dvojčat přišla Alena Hénková /AK Drnovice – 40:24/ zkušebně proběhnout a letos, tedy za rok, posunula svůj výkon o neuvěřitelných deset minut a bezpečně zvítězila.
Heroický výkon předvedla ovšem i druhá v cíli Hanka Müllerová /AK Perná – 42:02/, která skvěle běžela v sobotu Hranickou dvacítku, a na start závodu přijel na kole z Pístovic minutu před výstřelem. Klobouk dolů.
Třetí pak proběhla cílem Hana Jeřábková /Sokol Vyškov – 44:23/ se kterou se pravidelně míjím na našich tréninkových trasách po překrásné Drahanské vrchovině.
Nádherná příroda, skvělá organizace, perfektní trať
To je třeba zopakovat, protože lesy na Pozořicemi prostě stojí za to. Ostatně jako celé zdejší okolí směrem k nedalekým přírodním rezervacím Říčky a Rakovecké údolí.
Však mi to také potvrdil Petr Hének: „Jsem tu doma a běhám tady moc rád. Dnes to sice byl spíš takový kvalitní tempový běh než závod, ale byla radost se proběhnout v probouzející se přírodě,“ dodal pak ještě ke svému výkonu.
„Já tady v podstatě trénuji,“ smála se spokojeně Alena Hénková, kterou jsem doběhl až před posledním kilometrem, tak mazala po lesních pěšinkách. „Dnes mi to běželo samo, ani jsem moc nezpomalila v závěru jako v předchozích závodech, tak mám radost z výkonu stejně jako ze svého zlepšení oproti loňskému roku.“
No prostě perfektní rodinná atmosféra závodu přispěla stejně jako sluníčko k parádní nedělní pohodě. Je radost se do Pozořic zajet podívat, pokecat a proběhnout. Není víc co dodávat.
