Jak nejlépe oslaví běžec své narozeniny? Třeba tím, že na ně uspořádá závod. A pokud tím jubilantem je náhodou Karel Pikal, tedy zcela nezničitelný a neutahatelný organizátor sportovních akcí na střední Moravě a přilehlém vesmíru, tak připraví v jediný den závody hned dva. A tak se první dubnový pátek odpoledne konala v Náměšti na Hané nejprve cyklistická časovka Náměšťský prolog a hned po ní pětikilometrový běh s příznačným názvem Pikalův kros.
Nutno poznamenat, že řada borců využila naplno obě možnosti a po absolvování patnáctikilometrové časovky a sesednutí z kola jen přezula a vydala se na 5,2 kilometru dlouhou běžeckou trasu vedoucí po asfaltových, polních, lučních i lesních cestách a střídající v rychlém sledu vcelku intenzivní stoupání a klesání. Ostatně ze tří absolutně nejrychlejších běžců a běžkyň byla takových obojživelníků plná polovina.
Hned od prvních metrů krosu (trochu paradoxně dlouho čistě asfaltových), jenž byl kromě narozeninové oslavy také pátým dílem letošní Olomoucké běžecké ligy, se vepředu utrhla tříčlenná skupinka favoritů, mezi nimiž se pak už jen rozhodovalo o konečném pořadí. Pro první místo si nakonec bez větších potíží doběhl Radek Polák (Short Bike Olomouc), jenž už předtím dojel na kole celkově druhý, před Pavlem Dvořákem (Biatlon Prostějov) a dalším absolventem cyklistické časovky Stanislavem Krajčou (Liga stovkařů Olomouc).
„Já jsem vlastně specializací duatlonista a po kole, na kterém jsem se rozehřál, se mi běželo velmi dobře,“ usmíval se v cíli vítězný Polák. Popravdě, Radka ještě nikdy nikdo neviděl bez úsměvu na tváři, i když ten při běhu je někdy takový trošku zátopkovský…
To druhému Pavlu Dvořákovi se podle jeho slov až tak ideálně neběželo. „Dlouho jsem se nemohl pořádně rozběhnout. Pak jsem sice chvíli do kopce vedl, ale potom už mě zase dostihla nějaká únava. Snad to zítra na dvacítce v Hranicích bude lepší,“ věřil prostějovský reprezentant, jenž stejně jako Radek Polák také nikdy úsměvy nešetří.
A rozesmátá nálada držela po dvojitém závodnickém záběru i v běhu třetího Standu Krajču.
„V podstatě to bylo rozdané už na startu, takže jsem si jen hlídal třetí místo. Kolo bylo cítit a před Hranicemi se ušetřené síly také hodí,“ mínil borec s neskutečným počtem ostrých startů za poslední tři běžecké sezony.
Vcelku jasně se Pikalův kros vyvíjel i na čele své ženské části. Na prvním místě se hned usadila pozdější vítězka Jana Matějíková z olomoucké Ligy stovkařů, která se statečně držela druhé mužské skupiny až do jejího roztrhání.
„Tuhle trať jsem běžela poprvé a opravdu moc se mi líbila. Takže jsem si ji vychutnávala celkem na pohodu,“ povídala Jana a skromně zamlčela fakt, že závod běžela po noční směně v olomoucké nemocnici, kde působí jako zdravotní sestřička.
To její tradiční soupeřka a oddílová kolegyně Jitka Fojtková, která do Náměště dorazila na kole a hned na něm i vyhrála časovku, se tentokrát dopředu moc nehrnula.
„Oba závody byly boží. Navíc trať běhu byla nádherná, šlo se mi na ní v pohodě, i když to po tom kole bylo samozřejmě pomalejší,“ uznala univerzální závoďačka startující v cyklistické části za Moolbike Olomouc.
Třetí místo mezi ženami zbylo na další reprezentantku Ligy stovkařů Olomouc Magdu Zdráhalovou. A ani ona nijak nenarušila radostný tón medailistek v cílovém prostoru.
„Běželo se mi krásně. Mám ráda tyhle tratě, co vedou lesem nahoru a dolů. A hlavně to pro mě bylo ideální odreagování po psychicky náročném týdnu,“ poznamenala Magda, než se jako většina ostatních vrhla na pozávodní občerstvení v podobě spousty koláčů, uzeniny k opečení i trochy toho piva.
Tak hodně zdraví a uspořádaných závodů, Karle Pikale!
