Jaké to je, když se zima definitivně zlomí v jaro a padají teplotní rekordy, se na vlastní kůži přesvědčilo 124 účastníků 39. ročníku Běhu Výstavištěm Flora Olomouc. Na parkových cestách Smetanových sadů pro sebe dlouho vyrovnaný souboj v čele rozhodl závěrečným nástupem Tomáš Steiner (AK Drnovice).
Mezi ženami si pro prvenství a osobák na desetikilometrové trati k tomu doběhla Jana Matějíková z pořádající Ligy stovkařů Olomouc. Běh Výstavištěm Flora Olomouc je jedním z nejstarších a nejtradičnějších závodů seriálu Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a v posledních letech mu tradičně v termínovce náleží první pátek po změně času na letní.
Letos navíc organizátoři z olomoucké Ligy stovkařů protáhli tři okruhy v městských Smetanových sadech o zhruba půlkilometrový náběh na úvod a udělali z trati klasickou asfaltovou desítku. Ta sice vzhledem k řadě zatáček, ne úplně rovnému profilu a k tomu bonusu v podobě tří výběhů na lávku nad parkem nepatří k těm úplně nejrychlejším, přesto především začínající běžce svádí k překonávání osobních maxim.
Na ta to ale letos rozhodně příliš nevypadalo. Po celý týden postupně se zvyšující jarní teploty kulminovaly právě v závodní páteční odpoledne, charakterem již spíše letní počasí navíc přitáhlo do oblíbeného olomouckého parku velké množství milovníků vycházek a korzování. Když k tomu připočteme právě probíhající stavební veletrh Stavotech, proměnilo se olomoucké výstaviště nacházející se přímo v parkovém areálu ve slušný mumraj lidí, kterým se čelo závodu probíjelo jako ledoborec kdesi daleko za severní točnou.
Hned od prvních stovek metrů se jala tempo závodu diktovat čtveřice spolufavoritů, která… Ale nechme raději hovořit přímo pozdějšího vítěze Tomáše Steinera (33:27): „Rozběhli jsme to ve čtyřech, po prvním kole začal ztrácet David Pelíšek. Potom jsme si ve zbylé trojici vzájemně nastupovali, až jsme v závěrečném okruhu trochu utrhli Toma Navrátila. Na posledním kilometru jsem to pak ještě zkusil na Tomáše Blahu s tím, že to buď vyjde, nebo ne, a povedlo se, takže jsem rád,“ zubil se dobře naladěný rychlík z AK Drnovice.
Za ním se ještě na poslední chvíli měnilo pořadí, když Navrátil (33:34) na druhém místě v souboji dvou kolegů z AK Kroměříž vystřídal nejlepšího z vlčáků-čtyřicátníků Blahu (33:41). „Přišlo mi, že z kluků vepředu jsem na tom nejhůř, ale Tom Blaha závěr nějak nezvládl. Dnes bylo na trati hodně lidí, kteří ale zase udělali super atmosféru, takže jinak to byl celkem pěkný závod v krásném počasí,“ hodnotil Tomáš Navrátil.
Třetí z mušketýrů Tomáš Blaha tentokrát na stupních vítězů zachraňoval čest stále se lepšící smečky elitních veteránů, která si v posledních týdnech udělala z řady závodů na střední Moravě přebor běžců nad čtyřicet let. „Se svým výkonem jsem relativně spokojený, po velmi dlouhé době jsem se při závodu cítil dobře a byl jsem i dost iniciativní. Škoda jen závěru, kdy jsem doplatil na svou pozdní reakci na finiš soupeřů. Jinak to bylo ale dobré,“ nahlížel na svůj bronzový doběh nejstarší ze tří premiantů letošní Flory.
O kvalitě startovního pole svědčí i fakt, že „až“ čtvrtý dorazil do cíle David Pelíšek, jeden z nejlepších českých amatérských běžců současnosti, který bez systematické profesionální přípravy dokáže běhat půlmaratony na počkání kolem hodiny a deseti minut. Na jeho obranu je však třeba říct, že jej nesvědomití organizátoři mítinku přinutili při startu aktivně se podílet na značení trati.
Zatímco nejlepší muži byli v cíli vesměs spokojeni, jinak to vypadalo na čele ženské části závodu. Jedinou výjimku tvořila vítězka Jana Matějíková, jež si na nijak jednoduché trati zlepšila svůj osobní rekord na deset kilometrů bezmála o půl minuty a časem 41:24 prolétla neohroženě cílem na první pozici.
„Na téhle trati se mi vždy běhá výborně a skvěle jsem se cítila i dnes. Možná to bylo i dobrou předzávodní přípravou, kterou jsem tentokrát nepodcenila. Každopádně jsem ráda, že se pořadatelé konečně rozhoupali a protáhli trasu na rovnou desítku, jak jsme po tom někteří volali už pár let,“ kvitovala s povděkem běžkyně Ligy stovkařů Olomouc.
To na druhém a třetím místě už tolik veselo nebylo. „Moc mi to nešlo, trápila jsem se, ale věřím, že forma teprve přijde,“ lakonicky ohodnotila své pomyslné stříbro a čas 42:56 Zuzana Kročová (DD Všechovice), zároveň nejlepší veteránka dne.
Doslova pocity zmaru pak zažívala ve Smetanových sadech třetí Jitka Fojtková (Liga stovkařů Olomouc). Ta přitom hned po startovním výstřelu dle svého zvyku vystřelila zostra dopředu, během prvního kola dlouho vedla, ale postupně se začala propadat a v závěru jen stěží uhájila třetí příčku před dotírající oddílovou kolegyní Janou Václavkovou.
„Dnes to byl opravdový Mordor s velkým M. Tak strašně jsem se během závodu snad ještě nikdy necítila. Přitom jsem do toho šla s ambicemi na čas hluboko pod 41 minut, ale neuvěřitelně jsem se zlomila už v prvním okruhu,“ komentovala Fojtková svůj výkon a výsledný čas 43:20. Co by za takové zlomení a výsledek na desítce řada jejích kolegyň, ale i kolegů dala…
Všem tedy na olomouckém výstavišti poslední březnové odpoledne veselo nebylo, do cíle ale dorazila kompletní běžecká sestava, u nikoho z účastníků se neobjevilo obávané DNF. A každý z nich po letošní Floře už aspoň trochu tuší, jaké to bude, až se v dalších týdnech fakt oteplí.
