3 závod
Z tohoto závodu jsem měl od počátku rozpačitý pocit běhání s čelovkou mi přišlo divné a nikdy jsem to nezkoušel. Na druhou stranu mě to lákalo navíc se závod běžel v Mostě na Šibeníku což je městský park kde často běhám a tohle byl hlavní důvod proč jsem se nakonec rozhodl se účastnit .Vzhledem k obtížnosti trati jsem začal běhat více kopečky a na Šibeniku běhal trasu závodu i když většinou bez městské části. Už od počátku mi bylo jasné, že tady 10 km pod hodinu nedám přes to generálka s časem 1:01:16 mi dodala trochu sebevědomí a věřil jsem v lepší čas. Po posledním 6 kilometrovém běhu pět dní před závodem mě skolila na pár dní lehčí viróza z které jsem se do začátku závodu zázračně dostal .Byl jsem optimisticky naladěn když jsem dorazil na Mostecké náměstí stal jsem se součástí šou Night Run .Dostal jsem číslo 695 , igelitku s dárkovými předměty ,bavil se známými a přáteli kteří se účastnily Avon běhu na 5 km nebo jako já závodu Night Run na 10 km.Nechal jsem si ještě namasírovat lýtka od maséra zdarma až jsem stál mezi 322 závodníky na startu kde jsem se dal do řeči se skoro stejně starým běžcem v černém triku. Nabídl mi , že poběží se mnou říkal jsem si aby mě nebrzdil kývl jsem jen ze slušnosti. Po nezbytných šarádách zvedání rukou a tak dále se konečně odstartovalo. Ještě mě rozhodilo to , že mi nezafungovala aplikace v mobilu , ale to už jsem běžel .Bohužel jsem se nechal strhnout rychlejšími běžci a přepálil tak evidentně začátek hlavně kopec po prvním kilometru jsem vyběhl příliš rychle což se mi vymstilo a od té chvíle jsem už jen ztrácel pozice. Navíc pořadatel změnil z části trasu závodu což bylo trochu nepříjemné překvapení. Když jsem seběhl ze Šibeniku do města 4–5 km už jsem věděl , že je zle oslabení prodělanou virózou se zřejmě projevilo a po proběhnutí kolem náměstí jsem už byl na ručník.To mě ještě čekalo 5 km a ten hrozný kopec který jsem spíš vyšel než vyběhl. Pak už šlo jen o to doběhnout a nevzdat to i když mě to taky napadlo.V posledních dvou kilometrech mě předběhlo minimálně padesát běžců mé tempo už bylo dost pomalé nohy se mi motaly když jsem přidal hlava taky a čelovka ve tmě mi moc nepomáhala. Krize gradovala do hořkého konce ještě když mě asi 300 metrů před cílem už v městské části předběhl ten běžec ze startu v černém triku co se mnou chtěl běžet .Byl by navíc posledním z mé kategorie což mi přijde jako krutá ironie, ale nejhorší bylo , že jsem s nim už nemohl závodit ještě jsem se snažil se v cíli tvářit vesele k čemuž mi pomohla medaile po tom co jsem proběhl cílovou čarou a pivo který zachutnalo dost hořce. Čas 1:05:51 mi pokazil náladu protože jsem měl na víc, ale tento den prostě bylo jen víc okolností které zapříčinily můj nezdar. Slabou útěchou mi bylo, že za mnou doběhlo ještě 65 běžců a trať závodu byla údajně nejnáročnější ze série Night Run. Ten večer jsem byl na pokraji fyzických a psychických sil protože mě porazilo několik svátečních a horších běžců poprvé mě napadlo se na závodění vykašlat bral jsem to jako ostudu a ponížení přesto že indispozice byla zřejmá tak musím přiznat ,že jsem udělal několik chyb s kterých jsem se snad už poučil .**
