Dail St. Claireová se nikdy nepovažovala za sportovkyni. Předtím, než v roce 2011 ve svých dvaapadesáti letech uběhla svůj první maraton, nejspíš nikdy neoběhla ani blok. Vše se změnilo v okamžiku, kdy ji kamarádka poprosila, aby se připojila k jejich týmu, který se snažil vybrat peníze na podporu léčby Crohnovy choroby a kolitidy v rámci Sonomského půlmaratonu.
Původně si myslela, že trasu pouze ujde, když se však na závod začali připravovat jako tréninková skupina, rychle svůj záměr přehodnotila. Aby se tým nerozpadl, připojila se Dail k těm nejpomalejším a začala s běháním.
Když proběhla po 21,0975 kilometrech cílem, věděla, že tím s běháním rozhodně neskončila. „Měla jsem tehdy pocit, že bych klidně uběhla dalších deset kilometrů,“ prozradila St. Clairová v rozhovoru pro Runner’s World.
„A měla jsem obrovskou chuť dál trénovat. Okamžitě jsem se přihlásila na první maraton, o kterém jsem si myslela, že se na něj stihnu připravit.“ První zářez na maratonské pažbě má tak Dail z téhož roku, z Chicaga, kde zvládla dokončit v čase 4:28.
Nová vášeň jí do života vstoupila přesně v době, kdy ji potřebovala nejvíc. V roce 2010 opustil Dail manžel a získal do plného opatrovnictví obě jejich děti. „V mnoha směrech se mi běhání stalo terapií,“ dodala St. Claireová. O šest let později má za sebou dvacet půlmaratonů a maratonů s osobními rekordy 1:43 na 1/2M a 3:33 na maratonu. Běžecký trénink musí navíc skloubit s prací investiční poradkyně v New Yorku.
Máte pocit, že vám už běžecký vlak ujel? Dail St. Claireová má pro vás pár tipů, jak se z vás bez ohledu na datum narození může stát ten nejlepší běžec, jakým můžete být a jak maximalizovat čas.
Rozšiřte si obzory
Během přípravy na první maraton začala mít Dail zdravotní potíže a trápila ji častá bolest zad. Ocitla se v péči Dr. Jordana Metzla, sportovního lékaře z Hospital for Special Surgery v New York City. Doktor Meztl ji pozval, aby s ním a partou lidí, které dal dohromady, začala chodit cvičit.
St. Claireová si myslela, že si z ní zkušený ironman a maratonec dělá legraci – teď začala běhat, neudělá pomalu ani klik, copak by asi tak dělala ve společnosti elitních sportovců? Dr. Metzl ji ale ujistil, že vítáni jsou všichni sportovci bez ohledu na aktuální formu.
Dail teď sestavu cviků, které Dr. Metzl říká IronStrength, cvičí už pět let. Kromě běhání a IronStregth Dail chodí na Cross fit, Stoked Abs, jógu, občas zaskočí i na spinning. Je přesvědčená, že jí doplňková cvičení v běhu hodně pomáhají.
Přizpůsobte se
Dail má pořádně nabitý program a moc dobře ví, jak těžké je si na výběh nebo cvičení udělat čas. Každou neděli si proto sedne a projde si pracovní i volnočasové plány na nadcházející týden a řekne si, kolik by chtěla odběhat a odcvičit. Držet se ale zuby nehty plánu není vždycky možné, protože život se neřídí jízdními řády.
Jaké je Dailino tajemství? Naučila se přizpůsobit se aktuální situaci. Občas musí vyběhnout v šest hodin ráno, jindy vyráží až po sedmé hodině večer. „Baví mě sledovat, jak se ranní běžci naprosto liší od těch večerních a nočních,“ směje se Dail.
Přestala si rezervovat místa v konkrétních cvičebních hodinách předem. Místo toho si na vybranou hodinu zavolá a poprosí, jestli by ji mohli zapsat jako případnou náhradnici. Když se jí podaří utrhnout se z práce a na hodinu dorazit, je buď volno a ona se může přidat, anebo je plno a jde místo cvičení běhat. Alternativní možnost je tak zárukou, že vyhrazený čas nepřijde nikdy vniveč.
Nikdy není příliš pozdě
Když se dívá zpět, je Dail nesmírně vděčná, že se odhodlala začít, i když jí bylo už přes padesát. „Každý může začít, bez ohledu na věk a na životní styl,“ dodává přesvědčeně. „Je dobré začít třeba s deseti minutami denně a postupně časový úsek prodlužovat.“ Dail se také osvědčilo vybrat si někoho blízkého, kdo je pro ni důležitý a požádat ho, aby na ni dohlížel. Takový člověk se vás může průběžně ptát, jak se vám běhá a v případě nutnosti vás popostrčit a usměrnit, kdybyste měli tendence začít trénink flákat.
Kromě toho se St. Claireové osvědčilo vést si tréninkový deník a zapisovat si cíle. Zápisky nemusí být nijak dlouhé ani dlouhodobé – stačí pár slov nebo vět o tom, jak vše šlo a co byste chtěli například zvládnout následující den. Nalepte si cíle na ledničku nebo na místo, kde je budete mít na očích, nastavte si upomínky na mobil a snažte se závazkům dostát.
Zůstaňte pokorní a šiřte lásku ke sportu
St. Claireová spolupracuje jako dobrovolnice s Achilles International, organizací, jež umožňuje lidem s různými handicapy zúčastnit se masových běžeckých akcí. V listopadu 2016 tak Dail poprvé v životě doprovázela na Newyorském maratonu norského sportovce Sissela Markhuse, který se přesto, že je hluchoněmý a má výrazně zhoršený zrak, dokázal připravit na svůj první maraton.
„Tahle zkušenost mi změnila život,“ vypráví Dail. „Až díky spolupráci se sportovci z Achilles International jsem si začala skutečně vážit toho, co mám. Denně vstávám s pocitem hluboké vděčnosti za to, že můžu na běhání a pohyb byť jen pomyslet.“
Otřes mozku, jenž Dail utrpěla na konci loňského roku, ji přinutil pozměnit běžecké plány pro rok 2017, stále však doufá, že bude nadále moct pomáhat handicapovaným sportovcům a v listopadu proběhne cílem Newyorského maratonu po boku dalšího Achilla.
