Po měsíc trvající zimě s velmi silnými mrazy a místy i nepolevující inverzí se nedalo čekat, že by se počasí v sobotu nějak markantně zlepšilo. A také to tak bylo. Šest stupňů pod nulou, inverze, že se ani dýchat nedalo, a vlezlý všudypřítomný mráz.
Přesto na trať Slavonínské desítky vyrazil značný počet závodníků. A to také z toho důvodu, že prostě nikde jinde poblíž žádný jiný závod nebyl. Bohužel místy ležel na silnici ujetý sníh a led, tím se ještě ztížil vlastní závod, protože zdejší trasa deseti kilometrů je spíš intervalovým tréninkem kopců. V každém ze čtyř kol se totiž vybíhají dva a ten delší je opravdu náročný.
Mezi muži potvrdil skvělou formu Jiří Matoušek
Pouze jeden a půl okruhu se dokázal udržet Petr Kučera /SK SalixGrymov – 35:54/ fantasticky běžícího Jiřího Matouška ze Seničky /34:30/. Ten po trati doslova letěl zima nezima jako dobře namazaný stroj a je vidět, že bude na jaře ve skvělé formě.
Třetí místo pak skvělým taktickým provedením boje na trati a finišem v závěru vybojoval překvapivě Lukáš Koudelka /AK Drnovice – 38:16/.
U žen si dala sólo Irena Pospíšilová
Irena Pospíšilová /AK Drnovice – 41:59/ nasadila hned po startu dle svého zvyku drtivé tempo, kterému nestačila většina mužů, vždyť absolutně doběhla desátá, natož pak ženy.
Pro druhé místo si doklusala velmi lehce běžící Jana Matějíková /Liga 100 Olomouc – 43:44/ a třetí pak skončila také po slušném výkonu Zuzana Svobodová /AK Drnovice – 44:28/, která je letos poprvé za ty roky, co běhá v zimě zdravá a je to hned poznat.
Ve Slavoníně opět o body do Velké ceny vytrvalců
Pátý ročník běžeckého závodu ve Slavoníně, části města Olomouc, připravil, bohužel opět sám samotinký, pořadatel Středomoravského běžeckého poháru Karel Pikal. Akce se zároveň započítává do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje pro letošní rok. Slavonínská desítka již čtvrtým závodem v pořadí tohoto poháru a v únoru se běží do soutěže vlastně skoro každou sobotu něco. Takže souboj o body jede od začátku naplno.
Konec poháru, který letos čítá neuvěřitelných 57 závodů, je sice ještě hrozně daleko, poslední závod pořádá opět Karel Pikal 10. prosince v Náměšti, ale dobrý začátek dává slibné výchozí pozice pro závěrečný podzimní finiš.
Jak to ve Slavoníně šlo těm nejlepším?
I přes obrovskou zimu, Jirkovi Matouškovi díky tomu fofru, kterým běžel, tak promrzly i v rukavicích ruce, že syčel v cíli bolestí a nemohl se ani odemknout auto, se všem podařilo v pořádku doběhnout a to je podstatné, protože přece jen v těchto podmínkách nejde ani o závodění jako spíš o rozumný trénink.
„Naposledy jsem běžel závod někdy na podzim,“ vzpomínal Jirka Matoušek. „ Tak mě překvapilo, že mi to tak jde. A to nemám čas na trénink, protože se připravuji na státnice.“ Někdo to holt má v sobě. Jiní to musí nadřít. To už tak bývá.
„Konečně jsem se trochu rozběhl, ale nahoře byl led, tak jsem si tam musel dávat pozor, proto jsem to raději s tempem nepřeháněl,“ konstatoval v cíli Petr Kučera. „Je vidět, že příprava na maratón v Krakově je na dobré cestě.“
„Nepřekopl jsem začátek a držel se spíš v závěsu. Přece jen jsem kluky, co jsem s nimi dnes běžel, neporazil hodně dlouho,“ řekl mi šťastný Lukáš Koudelka. „A pak jsem šel dopředu a najednou je v posledním okruhu ztratil. Hodně mě to potěšilo.“
„Běžela jsem tu poprvé a trať mi moc neseděla,“ přiznala se mi Irena Pospíšilová. „Pořád do kopce a z kopce, ale hlavně se to dost vleklo. Už jsem pak čekala na konec. Ale potřeboval jsem kvalitně potrénovat. Doma bych to nikdy takhle nezvládla, tak dnešní závod splnil to, proč jsem sem přijela.“
„Jsem maximálně spokojená,“ usmívala se Jana Matějíková. „Zima mi vůbec nevadila a běželo se mi fakt hodně dobře. Sice jsem v závěru neudržela kontakt se Zbyňkem Jelínkem, se kterým jsem se po většinu trati šla bok po boku, ale to mi vůbec nevadí. Z kopce mu to dnes letělo prostě líp.“
„Konečně jsem zdravá,“ vydechla v cíli nadšeně Zuzana Svobodová. „Snad poprvé v zimě, co závodím. Taky mi to takhle dobře jde, tak snad to vydržím až do jara.“
Co dodat?
Ke startu Slavonínské desítky se dostavila téměř celá tradiční parta, které se na závodech kolem Olomouce pohybuje, dokonce i ti, co nemohli ze zdravotních důvodů běžet, se přijeli alespoň podívat, a tak se zábava opět po závodě rozběhla naplno, jak je to zde obvyklé. Prostě kde je dobrá parta, je všechno fajn.
