Kam vyrazit první lednovou sobotu? No přece zdolat Kosíř! Je to už třiatřicetiletá tradice. A jakže to dnes vypadalo? Hodně zajímavě. Pokud jste tam nebyli, o dost jste přišli!
Překvapením dne se ve Slatinicích totiž stal David Pelíšek /Fortex SKI Moravský Beroun – 38:18/. Na 10,2 km dlouhé, místy rozbahněné, trati si s přehledem poradil s Tomášem Blahou/AK Asics Kroměříž – 38:32/. Na třetím místě doběhl specialista na Lysou horu Ondřej Horák /Fortex SKI Moravský Beroun – 39:15/.
Petra Kamínková /AK Olomouc – 45:32/ jako největší favoritka závodu žen svoji roli s přehledem potvrdila naprosto jednoznačným vítězstvím. Druhým místem oslavila návrat mezi běžce, po letech zdravotních potíží, Marie Delingerová ze Šternberka /48:52/. A na závodní dráhu se vší parádou nahlásila návrat i bývalá reprezentantka ČR v bězích do vrchu Mirka Hanáková /Sokol Bučovice – 50:59/. Že to na takových tratích umí, to dokázala třetím místem v absolutním pořadí.
Dokonalé zázemí – lázně Slatinice
Zimního běh přes Kosíř, který je zároveň memoriálem ing. Květoslava Křížka, zahájil letošní běžeckou sezónu na střední Moravě. Je to první akce ze třiačtyřiceti vyhlášených v 32. ročníku Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje.
Trasa závodu vede přes Velký Kosíř, neboli hanácký Mont Blanc, a až na pár výjimek, kdy opravdu nebyla schůdná, ji pořadatelé v čele s Pepou Vozňákem nemění.
Díky výborné spolupráci pořadatelů z TJ Liga 100 Olomouc s paní ředitelkou Lázní Slatinic se podařilo zajistit ve zdejším lázeňském areálu dokonalé zázemí pro všechny účastníky, kteří si regenerační možnosti po běhu nesmírně pochvalují.
Závod je každoročně svátkem běžců a orienťáků, ke kterým se v posledních letech přidávají i triatlonisté.
A i letos se bylo na co dívat. Dalo by se říct, že kdo měl nohy, tak nejen přišel, ale i běžel. Vždyť na start se dostavil rekordní počet 152 účastníků. Přispěly k tomu i dobré klimatické podmínky, které v tomto závodě mnohokrát opravdu nebyly. Jen orientační běžci se dostavili ve velmi malém počtu. Dali přednost Jizerské padesátce.
Bahno, terén, forma, kdoví co rozhodlo
„Byl jsem nahoře na otočce sice první,“ říkal mi poněkud zklamaně Tomáš Blaha, „ale dolů mi to moc nešlo. Zkusil jsem to sice pustit, jenže problémy s bahnitým terénem vyústily nakonec v pád a už jsem s tím víc nic moc udělat nemohl. Prostě dnes byl David lepší,“ uznal sportovně závěrem.
„Risknul jsem to zpátky,“ usmíval se skromně překvapivý vítěz David Pelíšek, „no a vyšlo mi to. Problémy na blátě měli asi všichni, ale já se s tím zřejmě srovnal nejlépe,“ zhodnotil pak průběh celého závodu.
„Tentokrát jsem navíc neměl,“ díval se dost kriticky na svůj výkon Ondra Horák. „Byl jsem rád, že jsem s nimi vydržel až nahoru. Dolů mi to tradičně moc nejde, tak jsem spíš hlídal za sebou Petra Vymazala, abych nakonec neskončil až čtvrtý.“
„Dnes to rozhodně nebylo lehké,“ pokyvovala hlavou Petra Kamínková. „I když je fakt, že tady to není lehké nikdy. Navíc mi to dost klouzalo a hlavně jsem se ještě pořádně nedostala z podzimních zdravotních problémů. Už jsem se sice tak netrápila, ale stále tomu něco chybí.“
„Někdo za mnou celou cestu supěl,“ sdělovala mi zážitky z trati Marie Delingerová, „myslela jsem, že jsou to další ženy a tak jsem nahoru makala, co to šlo. A on to byl nakonec někdo z chlapů. Docela jsem si oddechla. A konečně už taky začínám věřit, že jsem si snad veškerou smůlu již vybrala a budu si závody užívat jako dřív.“
„Nevěděla jsem, co od sebe můžu čekat,“ konstatovala Mirka Hanáková, „přece jen jsem dost dlouho netrénovala. Sice i teď to o pořádné přípravě není, ale chodím pravidelně běhat a už se trénink začíná projevovat. Proto mě třetí místo velmi příjemně překvapilo. Uvidím, jak to bude vypadat dál, ale rozhodně se zkusím vrátit.“
Bohové to vidí
No a já nakonec. Přiznám se bez mučení, že jsem si to dnes šíleně protrpěl a Kosíř pak proklel odshora dolů a naopak jak to jen šlo. Nějak ten kopec každý rok roste do větší a větší výšky a mi dochází čím dál rychleji síly.
Když jsem se právě teď podíval na svůj zdejší výkon na naprosto stejné trati do tréninkového deníku z osmdesátých let, hanba mě fackovala od malíčku na noze až po strop nade mnou.
Musím s tím něco udělat. Ale když se na sebe kriticky dívám, pomůže mi snad už jen nektar bohů. A to je, tuším, sakra silný a nepovolený doping, takže už mi nezbývá nic jiného, než hnát před sebou čím dál větší konvoj borců, kteří zřejmě nestárnou.
U Dia, proč sakra tedy já. A tak rychle. Ale je se na co těšit. Jestli se toho tedy dožiji. Za pět let jsem mezi šedesátníky a už dnes mě dva s přehledem řízli. A mohli být i tři, kdyby Béďa Vynikal, když už měl přede mnou obrovský náskok, pro náhlou indispozici neodstoupil. Ta bedna je čím dál výš. Jako ten Kosíř.
No, nedá se nic dělat. Jedeme dál.
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.
