Teplota kolem dvou stupňů, ale silný nárazový vítr, a k tomu pekelně studený, do kterého se občas přidaly sněhové vločky, vytvořily docela drsné podmínky pro vytrvalce, kteří se vydali na okruhovou trať se startem a cílem u penzionu U Hraběnky v Petrovicích. Je pravdy, že bylo sucho a v lese zmrzlá cesta, ale vítr polovinu trasy fučel proti běžcům, tak toho měli skoro všichni dost.
Jan Kohut bez konkurence
Lertos se česká elita jako loni na startu nesešla a tak měl Jan Kohut /Elite Sport Team Boskovice – 16:40/ značně usnadněnou cestu k vítězství. Již po prvních třech kilometrech odskočil svým pronásledovatelům a do cíle si v podstatě jen doklusal.
Druhé místo vybojoval Pavel Hrdina /AK Perná – 17:11/, který na trati utekl třetímu muž v pořadí Jiřímu Němečkovi /AHA Vyškov – 17:20/.
Martina Vévodová před sebe nikoho nepustila
Martina Vévodová /AK Perná – 19:58/ lehce obhájila své loňské prvenství a navíc se jako jediná žena na této celkem náročné trati dostala pod dvacet minut.
Za ní cílem proběhla Tereza Durdiaková z Brna /20:26/ a třetí místo vybojovala skvěle běžící Magda Janková /Run and Mum – 21:15/.
Počasí je tu vždy v hlavní roli
21. ročník Hraběnčina běhání v Petrovicích opět uzavřel Okresní běžeckou ligu blanenských vytrvalců. Ze závodu se za léta jeho pořádání stala oblíbená a důstojná tečka za Vánočními svátky běžců ze širokého okolí.
Trasa v délce 5,2 kilometru se startem vedle penzionu U hraběnky, naskýtá běžcům v tomto období všechny možnosti, které si jen dokážete vymyslet. Vše je závislé na počasí, ale i tak trať není vůbec jednoduchá. Jsou zde prudké seběhy i výběhy po silnici, přechod do lesního terénu a samozřejmě také tradiční doběh do cíle z kopce dolů.
Běželo se zde v minulých letech i v metrových závějích, stejně jako po souvislé vrstvě ledu, v blátě, pekelném mrazu i mlze, ale též někdy ve slušných podmínkách. Ty byly opravdu jen výjimečně. Vesměs se tu v kopcích nad Blanskem nedaleko Sloupu v Moravském krasu dá spíš počítat s tím nejhorším, co může běžec v tomto období na startu závodu očekávat.
Letos přijelo míň vytrvalců
Opravdu se oproti loňsku postavilo na start mnohem méně běžců. Přece jen většina závodníků startovala o den dřív na Štěpánských bězích a do dalšího závodu hned druhý den se jim asi nechtělo. Ale výjimky se samozřejmě našly.
„Začal jsem dost ostře,“ usmíval se spokojený Honza Kohut v cíli. „Ale od třetího kilometru již nebylo třeba nijak spěchat, tak jsem závod jen tréninkově doběhl.“
„Už po druhém kilometru jsme se roztrhali a já pak běžel s Jirkou Němečkem až na cestu k lesu, kde jsem mu proti větru a ve stoupání utekl a už si to jen pohlídal do cíle,“ řekl mi po závodě Pavel Hrdina.
„V prvním kopci po startu jsem si říkal, co tu dělám,“ kroutil hlavou Jirka Němeček. „Vůbec jsem se nemohl rozběhnout a vlastně se mi to ani moc na trati dál nepodařilo. Bylo to trápení,“ uzavřel Jirka hodnocení svých pocitů.
„Jsem na tom již líp než v Perné. Krev už nesmrkám, tak jsem se mohla soustředit na závod a šlo to celkem dobře,“konstatovala Martina Vévodová po vyhlášení nejlepších závodníků, když si nesla z pódia stejně jako Honza Kohut obrovského krocana, což je zde tradiční cena pro absolutní vítěze.
„Já sem vždycky jedu s cílem vyhrát tu krůtu a zase nic,“ trochu nešťastně přiznala Tereza Durdiaková. „A to se mi fakt běželo dobře, jenže na Martinu to nestačilo.“
„Včera jsem se rozběhla v Syrovicích a dnes mi to šlo perfektně,“ smála se v sále zdejšího kulturního domu s dcerkou v náručí Magda Janková. Na víc slov času moc nebylo, protože její dítě je asi stejný živel jako ona.
Stejně obdivuji ty matky z Run and Mum, jak to zvládají i s tak malinkými potomky jezdit po závodech a ještě k tomu tak dobře běhat. Smetly mě jako malinu. Je vidět, že jim to svědčí.
