Na výlet s maratonem do Evropy se už může těšit také sedmička českých výherců soutěže Isostaru. A zrovna tito dva, jejichž příběhy, vám nabízíme, vůbec nemuseli, jenom chtěli a přání se jim přesně splnilo! To je přece dokonalá běžecká inspirace do nového roku i pro vás ostatní.
Podmínkou bylo „pouze“ naběhat 250 km za dva měsíce, říjen a listopad, a záznam nahrát přes běžeckou aplikaci do isostarských stránek. Tím se zařadili mezi tisíce uchazečů o odměnu v podobě kompletního závodnického servisu na jednom z osmi vybraných evropských maratonů v příštím roce. Jen pro zajímavost úplně nejvíc ze všech účastníků naběhal Patri Martínez ze Španělska, 1068,8 km. Ale o rekordní vzdálenosti tady nešlo, potřebovali jste ještě štěstí při losu.
Oba naši čeští výherci jsou typičtí nadšenci. Běhají, co to jde, díky tomu se pořád zlepšují a tím víc je to baví. Markéta Moulisová, 29letá recepční z Rokycan, už má za sebou maraton, běžela letos v Praze. Stanislav Mrkáček, 30letý policista z Chomutova, se na něj chystá poprvé. V plánu měl jarní Drážďany, jen o týden v jiném termínu než vyhranou Ženevu, kam se nakonec vypraví.
Nepotřebuje tedy nijak měnit plány, ostatně i účast v soutěži pro něho znamenala pouze nahrát své kilometry. Nic víc. Za oba měsíce dal 494 km, jen v listopadu 350. „Každá soutěž dobrá, je třeba se přihlašovat. Zapsal jsem se trochu později, tak mám v druhé části víc,“ usmívá se.
A Markéta Moulisová dodává: „Já jsem magor, běhám každý den i v dešti. Průměrně 300 km za měsíc, teď v listopadu jsem měla 400. Na to, že jsem přihlášená, jsem úplně zapomněla, až mi přišel mail se zprávou o výhře. Nemohla jsem tomu uvěřit.“
Její kamarád, se kterým běžela Prahu, si na příští rok vybral za svůj cíl jarní Paříž. A ona si tajně přála, že by takhle mohla vyrazit na 9. dubna s ním. Vyšlo to!
Také Stanislav Mrkáček si tak trochu snil o Ženevě, kde dosud nebyl a jen z vyprávění slyšel o její kráse, v níž se míchá francouzský a německý element v mondénním švýcarském mixu. „Moc se tam těším,“ říká. „Navíc trať je tam úplně rovinatá, to by mi mělo vyhovovat. Pokud to půjde, vezmu s sebou manželku s dcerou.“
Nejen naběhané kilometry svědčí o jejich tréninkové poctivosti. „Vstávám i v pět ráno, abych před prací stihla svoji dávku,“ vypráví Markéta. „Neumím vůbec odpočívat, i když vím, že to je chyba, která mi možná trochu sráží výkonnost. Letos jsem jezdila i na kole, měsíčně asi 700 kiláků a byla z toho trošku unavená pro běhání.“ Půlmaratony dává okolo 1:50, nejdelší porci zvládla na Brdské 25, pražský maraton pak uběhla za 4:15, ale úplně bez krize, v pohodě.
Její isostarský parťák (na dálku) má za sebou pět půlmaratonů, nejlepší výsledek dosáhl na docela zvlněném karlovarském 1:30, na letošních Běchovicích jen těsně nestihl čtyřicetiminutovou bariéru (40:09). Cíle pro maraton tedy nemohou být jiné. „Trenér čas přes tři hodiny nebere,“ hází odpovědnost za ambice na Petra Donnera. Ano, muže, který dovedl i Kateřinu Krieglovou k mistrovskému titulu v maratonu. „Jsem v jeho skupině, ale běháme většinou každý sám, s plány na dálku.“
V přípravě na Ženevu tedy nic moc přizpůsobovat nemusí. „Víc mi sedí rovina, než terén, proto běhám většinou po silnici.“ To Markéta stíhá i Predator Race a podobné blázniviny. „Dělám i trenérku a výživou poradkyni, mám všechno načtený. Teď to jen převést do reality sama na sobě, dokopat se k tomu. Nejdřív naberu objemy, pak musím běhat úseky a taky odpočívat,“ chystá se.
Kompletní servis Run Europe Isostar, tedy startovné s cestou i ubytováním včetně výživového programu, vyhráli Markéta Moulisová (Paříž), Blanka Novotná (Amsterdam), Stanislav Mrkáček (Ženeva) a Jiří Blafka (Paříž). Na startovné na pařížském maratonu a balíček produktů Isostaru (nejen na cestu) se mohou těšit ještě Zuzana Jurajdová, Pavel Kohout a Michaela Hrabětová.
