Od rána nás doprovázelo nepříjemné počasí. Sice nebyla zima, ale déšť, který se hrnul z nízko položených oblaků, rozhodně nebyl tím správným předpokladem k ideálním běžeckým podmínkám. No prostě a jednoduše. V Přáslavicích lilo jako z konve a bylo docela hnusně. Na závod sice déšť trochu povolil, ale pak si to vynahradil. Pršelo snad i přes deštník. Takový to byl chrsták.
První tři muži se ihned odtrhli
Okamžitě po startu se odpoutali nejlepší tři běžci ze závodního pole a v podstatě si běželi svůj vlastní závod.
Václav Bitala /AK EZ Kopřivnice – 28:21/ pak nastoupil asi na čtvrtém kilometru v dlouhém stoupání centrem vsi a ani Tomáš Steiner /AK Drnovice – 28:45/ stejně jako Tomáš Navrátil /AK Asics Kroměříž – 29:17/jeho trhák nezachytili a v podstatě se tam rozdělili. Každý si pak už jen držel svou pozici až do cíle.
Petra Kamínková si slušně zatrénovala
Ihned za nejlepšími muži se držela Petra Kamínková /Svatý Kopeček – 31:21/. No, pěkně je proháněla, vždyť v absolutním pořadí doběhla na sedmém místě a to opravdu nikam moc nespěchala. Hodně daleko za Petrou proběhla cílem jako druhá Zuzana Kročová /SK Hranice – 35:35/ a třetí skončila Jana Matějíková /Liga 100 Olomouc – 37:43/.
Na Olomoucku se závodům daří
Pátý ročník Běhu svaté Kateřiny v Přáslavicích nedaleko Olomouce, připravili společně TJ Liga 100 Olomouc se zdejším obecním úřadem. Je nutné podotknout, že u zrodu a veškeré organizace tohoto závodu stojí tradiční účastník běžeckých soutěží na Olomoucku Jarda Bronec.
Samozřejmě byl tento závod také zařazený do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a to jako 54 v pořadí celé soutěže, která má pro letošní rok 56 akcí. O body se bojovalo na okruhu v obci a poté na cyklostezce směrem na Kocourov a zpět, kde běžci nakroužili celkem 8,6 km, než se dostali zdárně do cíle.
V okolí Olomouce je řada závodů a všechny mají vysokou návštěvnost. Je vidět, že je tam o běhání enormní zájem.
Déšť byl hodně nepříjemný
Opravdu to nebyla dnes žádná slast. Všichni běžci doběhli pořádně zmáčení a to ještě na závod nebylo nejhůř.
„Cítím se teď dobře, tak jsem podle svého plánu nastoupil ve druhém kole v kopci a povedlo se mi oba kluky utrhnout,“ řekl mi po závodě Vašek Bitala. „Pak už jsem jen kontroloval odstup a hlídal si rezervu pro případ, že bych musel zrychlit.“
„Šel jsem po prvním malém okruhu dopředu, ale to jsem neměl dělat,“ přiznal se mi Tomáš Steiner. „Náskok jsem měl moc malý. Když Vašek v tom kopci nastoupil, nezachytil jsem ho a pak už se s tím nedalo nic dělat.“ „Běžel jsem ve čtvrtek v Přerově a chtěl jsem zkusit, jak to půjde závodit přes den,“ rozebíral svůj záměr Tomáš Navrátil. „A je vidět, že je to varianta, která mi vůbec nesedí. Dnes jsem se pěkně trápil.“
„Slušný trénink,“ kroutila hlavou Petra Kamínková při pohledu na hodinky a průměr, který na této nelehké trati udržela. „To mě docela překvapilo. Šlo se mi dobře, tak jsem myslela, že jdu pomaleji. A to jsem vlastně skoro pořád běžela sama.“
„Cítila jsem se výborně,“ spokojeně pokyvovala k mé gratulaci Zuzana Kročová. „Dnes jsem nasazené tempo bez problémů udržela a mám ze závodu velmi dobrý pocit.“
„Teď se hodně trápím,“ konstatovala u klobásy a piva Zuzana Matějíková. „Mám zdejší závod ráda, moc se mi tu všechno líbí, ale dnes mi to fakt nesedlo. Ale o nic nejde. Zase bude líp,“ usmála se na závěr a pěkně si pak na stupních přihnula z plácačky, co jí tam podal rozesmátý Adam Fritscher. Bodejť by se nesmál. Byla prázdná.
Tak i v tom šíleném lijáku, co po doběhu posledních běžců nastal, se všichni dobře bavili a je nutné poděkovat pořadatelům, že všechno i přes náročné podmínky skvěle zvládli.
Prostě takové jsou malé závody v okolí velkých měst. Plné zábavy a hlavně pak kamarádské pohody. A o tu jde především.
