V sobotu se znatelně ochladilo. Od rána fučel ledový vítr a pocitově snižoval teplotu hodně pod nulu. Také Jedovnice nebyly výjimkou. Zima byla i zde. A pod nulou i normálně, takže moc příjemné podmínky to pro běžce nebyly. Ale co také čekat v polovině listopadu. Na plavky už to nebude.
Jiří Němeček si vítězství nenechal vzít
Již od startu se utrhla dvojice nejlepších vytrvalců v závodním poli Jiří Němeček /AHA Vyškov – 36:29/ a Tomáš Steiner /AK Drnovice – 36:41/ od všech ostatních běžců a bok po boku ukrajovali z trati. Ovšem ve druhém kole Jirka udržel tempo a Tomáš musel na chvíli povolit. To rozhodlo. Pro Jirku už pak nebyl problém získaný náskok pohlídat až do cíle.
Daleko za nimi se pak držela další dvojice Stanislav Široký /AK Blansko Dvorská – 39:28/ a Lukáš Koudelka /AK Drnovice – 39:41/. Standa se taká na trati ve druhém kole utrhl a třetí místo pak bez problémů udržel.
Tereza Jagošová i letos vyhrála
Vítězství mezi ženami zcela po zásluze obhájila Tereza Jagošová /AC Moravská Slávia Brno – 21:37/.
Za ní se postupně propracovala na druhé místo Lenka Jančaříková /AAC Brno – 22:02/ a třetí pak proběhla cílem Magda Janková /Run and Mum – 22:24/.
Jedovnice jsou kultovní závody
Již 20. ročník kultovního závodu vyškovských, blanenských a v poslední době i brněnských vytrvalců Běhu za jedovnickým kaprem – memoriál Jiřího Kovaříka uspořádal opět Sportovní klub Jedovnice.
Zdejší závod se běží kolem jedovnických rybníků, které jsou v každém ročním období krásné, i když právě teď po výlovu odkrývá ten největší, Olšovec, svoji bahenní nahotu. Zato Budkovan, Vrbový a Dubový rybník byly plné nejen vody, ale i divokých kachen.
Je tam prostě krásně v každou roční dobu a to je odtud pak kousek do Rakoveckého údolí. A co tam je možné kdykoliv uvidět, to se musí zažít. Muže zde čekaly dva okruhy, tedy celkem 10,9 km. Ženy pak okruh jeden v délce 5,6 km. A dorostenecké kategorie zkrácený oběh kolem Olšovce, který měří 4,8 km.
No a vítězové všech kategorií si pak sami vyloví z kádě svého kapra. A vybráni jsou pro ně od sponzora fakt ti největší.
A co říkali na průběh závodu nejlepší
Celkem nepříjemné počasí neodradilo na 145 vytrvalců postavit se na startovní čáru a bojovat jak se sebou, tak se soupeři a také navíc i s klimatickými podmínkami.
„Myslel jsem po prvním kole, že se mne Tomáš udrží a pak mi uteče,“ přiznal se do mikrofonu hned za cílem, až se trochu vzpamatoval z vyčerpání, Jirka Němeček. „Ale podařilo se mi ho utrhnout a pak už náskok udržet. Ovšem šel jsem to nadoraz.“
„První okruh byl moc rychlý,“ jen konstatoval Tomáš Steiner. „Musel jsem trochu povolit a pak už jsem Jirku nestačil dotáhnout. Tak rychle teď nejsem schopný zatím běhat, ale i tak jsem velmi spokojený s časem. Nikdy dřív jsem zde takový výkon nezaběhl.“
„Ve druhém kole jsem v mírném kopečku u kempu trochu přidal a Lukáš nástup nezachytil. Pak jsem se snažil hlídat odstup, co jsem od něho měl a podařilo se mi to,“ řekl mi skromně Standa Široký.
„Neměla jsem zde dnes soupeřky,“ smála se mé gratulaci k obhajobě vítězství Tereza Jagošová. „Sice jsem se pořád dívala na hodinky, jaké tempo držím, ale v té zimě mě nikdo nenutil běžet rychleji, tak jsem ani moc nespěchala a přesto to stačilo.“
„Ty mladé holky začala moc rychle,“ divila se po závodě Lenka Jančaříková. „Já ani nechtěla tak svižně běžet, ale pak jsem je dotahovala a ony začaly zpomalovat. No, a už potom nebyl problém si druhé místo pohlídat.
„Dcerka v noci čtyřikrát zvracela,“ ukázala na kočárek Magda Janková, „tak jsem toho moc nenaspala, ale je vidět, že to nebylo potřeba, když mi to dnes tak šlo. Možná je to ještě lepší příprava, než se pořádně vyspat,“smála se spokojeně i s manželem v cíli.
Vítr byl u rybníka v Jedovnicích fakt slušný. Hlavně však studený a zima běžce pořádně potrápila. Někteří toho měli opravdu dost, ovšem to už tak je. V polovině listopadu se nedá čekat nějaký zázrak.
Ale je pravda, že zde bývalo i hůř. Ale také lépe. To jsou prostě Jedovnice. Není nač se vymlouvat. Počasí stejně neporučíme.
