Jako stádo zdivočelých mustangů, vedené svým vůdcem, vyrazili běžci na Silvestra v Moravském Berouně za lídrem závodu, který ihned od počátku začal udávat strhující tempo.
Nebylo to sice po amerických pláních, ale po ujetém a zledovatělém sněhu z Berouna směrem na Horní Valteřice. Tento nový vůdce přebírá od podzimu otěže nad závody kolem střední Moravy, má neskutečnou formu a jmenuje se Roman Kovář.
Domácí borec z Fortex SKI Moravský Beroun dokázal na neuvěřitelně těžkém terénu, kdy se snad nedalo místy ani odrazit zaběhnout na navíc nelehké 10 km trati čas 34:31.
To mluví za vše. Již po obrátce měl velký náskok před svými pronásledovateli, Davidem Pelíškem /35:15/ a Ondřejem Horákem /35:25/, oba též z Fortex SKI Moravský Beroun. Vzdálenost od svých pronásledovatelů neustále svým lehkonohým během, jakoby snad ani neběžel po sněhu a ledu, navyšoval a nikým neohrožován naprosto přesvědčivě zvítězil.
Ženy běžely jen 5 km a tady si nejlépe vedla Lucie Křížová /21:09/ závodící sice za AC Pardubice, ale doma je v nedalekém Bruntále. Druhá doběhla Marie Delingerová ze Šternberka /21:26/, která se pomalu vrací po několika letech těžkých zdravotních potíží opět na závodní dráhu. Třetí pak protnula cílovou pásku Marie Hynštová /AHA Vyškov – 22:33/.
Již 28. ročník!
Jak ten čas běží. A zejména na Silvestra. Opravdu již 28. ročník zdejšího Silvestrovského běhu uspořádali Město Moravský Beroun a TJ Granitol, oddíl lyžování, a že se jim to daří, na to jim pokaždé odpovídá velmi slušná účast běžců ve všech věkových kategoriích.
A že je ve městě zájem o sportovní činnost, to potvrdila i svou účastí na celé akci starostka paní Zdeňka Szukalská. Muziku tomu všemu jako obvykle pak tvrdil neuvěřitelný konferenciér Radim Smažák, bez něhož si místní běžecké závody snad nikdo ani neumí představit.
Je pravda, že náročnost tratě tu pokaždé umocňuji tvrdé zimní podmínky, ale vytrvalci nejsou žádné měkoty a tak se s tratí dokážou vždy nějak popasovat. Jen před startem zde vládne nezbytná alchymie e zkoušením různé obuvi. Co by tak asi mohlo pomoct nejvíc. Letos se vyplatily i obyčejné běžecké tretry.
Co si obout? To byla otázka dne
„Vzal jsem si tretry,“ ukázal Roman Kovář dolů na své boty, „pro můj styl běhu jsou na takovém podkladu jedinou variantou. Ale i tak mi to místy v rozbředlém sněhu pořádně klouzalo. Přesto jsem překvapený, jak mi to dobře běželo. Podzim až doteď je pro mě skoro neuvěřitelný. Snad se mi podaří pokračovat tak dál a v létě to bude ještě lepší.“
„V maratónkách to nebylo ono,“ potvrdil mi David Pelíšek. „Nebyl jsem schopen se pořádně odrazit a podle toho se mi také běželo. Přesto není výkon na takové podmínky nijak špatný. Nevím, jestli bych v tretrách dokázal běžet rychleji. Místy to na ně rozhodně nebylo.“
„Já měl také tretry,“ připomněl Ondřej Horák. „Pro mě je to na takovém podkladu jediná varianta a jsem na to zvyklý. Přesto jsem nedokázal Davidův náskok po obrátce zlikvidovat. Asi mu ty maratónky až tak zase nevadily. Drželi jsme si pořád stejné odstupy, za mnou běžel dobře i Petr Vymazal, tak jsem nakonec raději hlídal třetí místo.“
„Já o tom, co si vezmu na nohy, moc nepřemýšlela,“ řekla mi Lucie Křížová. „jsem na sníh zvyklá a i když to klouzalo, žádnou hlavu jsem si z toho nedělala. Ostatně tak jako i z mého dalšího běhání. Když to půjde, tak budu běhat zase extraligu a když ne, taky se svět nezboří. Rozhodně se tím chci hlavně bavit.“
„Ondra Horák mi dobře poradil,“ poklepala na tretry Marie Delingerová. „Bez nich by to bylo dnes mnohem těžší. Zatím se teprve pomalu rozbíhávám. Snad už mám všechny problémy za sebou a konečně si zase užiji závodů jako před pár lety.“
„Ty mé krosovky se na sníh vůbec nehodily,“ nespokojeně kroutila hlavou Marie Hynštová. „Jsou měkké, nedalo se v nich ani pořádně odrazit a ještě to navíc klouzalo, jako kdybych měla silniční boty. Chtělo to dnes mít na nohách opravdu něco jiného. Příště už budu chytřejší.“
A to příště zde sice bude až za rok, ale už i tak se všichni účastníci při rozchodu po vyhlášení vítězů shodli na jediném. Na Silvestra v každém případě do Moravského Berouna.
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.
