Počasí nás tedy v poslední době šokuje. A pořádně. Po kose v týdnu najednou v Hořicích modrá obloha, pařák skoro jako v létě a bezvětří. Dokonce se tam i někteří experti opalovali. A tak se na náročné trati Hořické rokle přehřál asi pořádně každý.
Vojtěch Grün opět bezkonkurenční
Stejně jako minulý týden v Rudici, tak i v Hořicích Vojtěch Grün /Elite Sport Boskovice – 31:06/ prokázal nejlepší formu a zvítězil. I když mu po celou trať Stanislav Široký /AK Blansko Dvorská – 31:09/ dýchal na záda a v cíli je dělily pouhé tři vteřiny.
Třetí místo uhájil před dotírajícím Lukášem Koudelkou /AK Drnovice – 31:55/ Jiří Dvořáček /Elite Sport Boskovice – 31:45/.
Lucie Nedomová také nemá soupeřky
Také Lucie Nedomová /Kometky Lysice – 35:45/ předvedla stejně jako v Rudici, že v poslední době nemá na závodech okolo Blanska konkurenci. Druhá doběhla dnes lepší ze sester Jitka Kalová /Skol Brno – 36:16/ a třetí Lenka Jančaříková za svobodna Kalová /AAC Brno – 37:45/.
Hořická rokle byla obrovská tradice
V minulém století kdo neběžel Hořickou rokli, což byl tenkrát lyžařský běh s intervalovým startem, nemohl být uznán za běžce. Tak to alespoň platilo kolem Brna, Vyškova, Blanska a přilehlého okolí. A že tam startovaly legendy moravského vytrvalostního běhu, to mi můžete věřit. Škoda, že se nedá nahlédnout do těch prastarých výsledků, asi byste se divili, kdo že to všechno v Hořicích u Blanska závodil.
S tvrdým úderem nové doby se hodně věcí změnilo. Zanikla i Hořická rokle a až před devíti lety se podařilo Zdeňkovi Polákovi a pořadatelům z TJ Blansko, OBL, Western Sport Clubu Hořice oprášit starou tradici a obnovit v areálu penzionu u Strakatého koně slavný závod. Samozřejmě s atletickými pravidly a po jiných tratích. Ovšem je to zase náročný kros ve zdejších lesích, ale již s hromadným startem. Běží se dva velmi těžké kopcovité okruhy v celkové délce 8 km a na trati dostanete pořádně zabrat. A přesto si tento závod opět získává čím dál víc své příznivce. Není divu, protože v Hořicích je opravdu nádherně.
Nádherné počasí i trať
Náročnou, ale opravdu hezkou trasu závodu si všichni závodníci pochvalovali a o počasí a sluníčku ani nemluvím. Mohlo by to tak vydržet ještě nějaký týden.
„Musel jsem dnes pořádně máknout,“ přiznal se mi unavený Vojta Grün. „Standa mě pořád dotahoval. Vždycky jsem mu někde cuknul, ale on se držel pořád za mnou.“
„Šli jsme hned od startu docela rychle, ale nedokázal jsem se pak udržet v nejtěžších pasážích na trati. Vojta je na tom silově mnohem líp,“ bral své druhé místo s velkým nadhledem Standa Široký. „Měl jsem minulý týden virózu, proto jsem nestartoval ani v Rudici,“ řekl mi za cílem Jirka Dvořáček. „Tak jsem byl vůbec rád, že jsem udržel třetí místo.“
„Přijela jsem to dnes do Hořic jenom zkusit po včerejší hodinovce v Kuřimi,“ usmívala se spokojeně Lucka Nedomová. „Kdyby to nešlo, tak bych toho nechala, ale běželo se mi moc dobře, až mě to samotnou překvapilo.“
„To jsou tady lyžařské závody,“ upozornila mě Jitka Kalová, když jsem se jí ptal, kde se tu najednou objevila, „a já dělám do lyžování, tak jsem se přijela také proběhnout.“
„Včera jsem startovala v Moravském Krumlově a běželi jsme tam moc rychle. Vůbec jsem se nemohla dnes rozběhnout, jak jsem to ještě stále cítila. A ve druhém kole jsem byla zralá na to, že závod zabalím. Nakonec jsem sice doběhla, ale kdyby se šlo třetí kolo, tak ho už nedám,“ kroutila nad sebou hlavou při našem společném výklusu po závodě Lenka Jančaříková. „Já už prostě dva závody po sobě chodit nemůžu,“ dodala pak ještě na závěr.
A víte, co se stalo po vyhlášení nejlepší závodníků? Normálně se zatáhlo a postupně se na obloze objevily mraky jako na dušičky. Zkrátka pošmourné počasí jako v listopadu, jen teplo bylo trochu přijatelnější. Co se dá dělat. Aspoň, že to vyšlo na závody.
