Magická hranice padla. To, co se pořadatelům závodu Vokolo príglu nepodařilo předloni o jednoho běžce, tedy přilákat přes dva tisíce účastníků, letos konečně vyšlo. Do sedmého ročníku 14,1 kilometrů dlouhého klání kolem Brněnské přehrady vyrazilo 2060 vytrvalců. Z vítězství se radovali favorité, mužům v čase 44:05 minut vévodil Jiří Homoláč, nejrychlejší mezi ženami byla Eva Vrabcová Nývltová, která zvlněnou trať zvládla za 49:40 minut.
Homoláč sobotním triumfem zkompletoval hattrick na domácí. Bydlí totiž v nedalekých Chudčicích a v okolí přehrady často trénuje. S výhrou neměl větší problém, druhého v cíli Jiřího Čípu předstihl o minutu a dvacet sekund, třetí Jiří Petr zaostal o dalších dvacet vteřin. „Běželo se mi moc dobře a cítil jsem i rezervy. Před cílem už jsem zdravil diváky a užíval si to,“ usmíval se šestadvacetiletý běžec, jenž svůj nejrychlejší čas z Vokolo príglu zlepšil o dvanáct sekund.
Druhá mezi ženami doběhla slovenská závodnice Soňa Vnenčáková, která na nedávném mistrovství Evropy v běhu do vrchu obsadila skvělou čtvrtou příčku. Na Vrabcovou Nývltovou však ztratila přes dvě minuty. Na třetí pozici finišovalo další známé jméno, legendární Petra Kamínková, jež za Vnenčákovou zaostala o necelou minutu.
O první pozici Homoláče nebylo pochyb. V září přesídlil k ikoně slovenského a českého běhu Róbertu Štefkovi a změna mu evidentně prospěla. Poprvé vyhrál Běchovice a pohoda na něm byla znát i na Brněnské přehradě. „Trénink je teď úplně jiný. Běhám třeba víc kopců, zase jsem chytl nový elán. Na trenéra mi však v maratonu pořád schází sedm minut,“ culil se Homoláč.
Jejich společný cíl představuje účast v olympijském maratonu v Tokiu 2020. „Na olympijské hry jsem dovedl už Honzu Kreisingra a snad se nám to povede i teď s Jirkou. Sleduju ho už dlouhou dobu a pokusíme se postupnými kroky dopracovat až k Japonsku,“ přiblížil osmačtyřicetiletý Štefko, který v roce 1998 zaběhl maraton za neuvěřitelných 2:09:53 hodiny. Představil se i v sobotu v Brně a ukázal, že pořád umí. Za čas 48:44 minuty bral desáté místo.
Za chladivého dopoledne zbylo na jinak letos suverénního Jiřího Čípu druhé místo. S výkonem však byl talent od přírody spokojený. „Chtěl jsem běžet pod šestačtyřicet a to se s rezervou podařilo, takže dobrý. Jirka Homoláč je někde jinde, s ním se nemůžu měřit,“ popsal Čípa, jenž jinak kraloval letos téměř všude, kde nastoupil. Možná trochu překvapivě se ho dlouho držel jeho parťák a kamarád Jiří Petr. „Běželi jsme spolu asi do dvanáctého kilometru, pak jsem mu cuknul,“ podotkl Čípa.
Na trati se žádné velké překvapení neodehrálo, největší vzrušení nastalo hned v úvodu. První úsměvný moment přišel, když při startu pozdějších vln závodníků spadl nafukovací oblouk nad startovním koridorem. „Naštěstí ho nějací běžci zachytili a ty pak vystřídali pořadatelé. U oblouku se rozepl zip,“ vysvětlil jeden z týmu pořádajícího Triexpertu Jan Huppert.
Další neobvyklý moment se odehrál při startu závěrečné vlny. Ve startovací pistoli totiž došly náboje. „Bylo jich tam pět a nikoho netrklo, že jich potřebujeme šest,“ šklebil se Huppert.
