Asi to všichni znáte, krásně se vám zadaří odběhnout, to co máte naplánované, přidáte ještě nějakou tu stovku metrů navíc a cítíte se skvěle. Cestou domů se vám pak podaří promoknout, začnete se klepat zimou a druhý den ráno jste rádi, že chodíte a vůbec dýcháte.
Možná namítnete nezkušenost, a to máte určitě pravdu, ale současnou situaci to rozhodně nezmění. Říkám si, dobrá, stejně mám dnes v plánu jenom regenerační výklus, tak si udělím dnes volno a zítra budu pokračovat podle plánu, ale ouvej zítra to o moc lepší není. Trochu mi to v hlavě šrotuje, poprat se s tím, vždyť ty tři kilometry přece nejsou tolik, no jo, ale co bude zítra a v neděli, kdy už mi plán ukládá šest ? Tak to bude asi nutné vydržet. No jo, ale smiřte se s tím, když vzorně plníte plán na desítku a konečný cíl se vám najednou začíná vzdalovat. Tak čajíčky, citrón, céčko, paralen nééé. Matně přemýšlím, co se s tím dá ještě udělat., aha tři Echinacei. Marně prohledávám poličku s Nutrilite, nacházím pouze poslední dvě tablety. Tak co s tím ? Paralen jóóó. Hlavně se nedívat jak se propadáte pořadím Ligy 100. Co můžu ještě vyzkoušet ? Naštěstí mi to začíná konečně docházet. Vždyť se vlastně nic nestalo, od pondělka si můžu tenhle týden zopakovat. Když z osmitýdenního plánu udělám šestnáctitýdenní, no a co ? Vždyť mně v úterý říkal trenér mých synů, že nemám nic uspěchat, ale já jsem měl přece svou hlavu. Jožko, moc děkuji za tvoje cenné rady. Uděluji si pohov, dokud nebudu úplně v pořádku a potom Ligo 100, těšte se.
