Jenom v Británii běhají údajně dva miliony lidí, ve Spojených státech běžců napočítali dokonce deset milionů. Běhání získává rok od roku na oblibě a rychle se stává nejpopulárnějším druhem cvičení, píše Vybarr Cregan-Reid na webu The Conversation.
Běhání zapadne do moderního životního stylu jako nedočkavá noha do měkoučkých nových tenisek. Běhat totiž můžete sami a prakticky kdekoliv. Je to individuální aktivita, takže se nemusíte ohlížet na plány druhých. Nepotřebujete kurt, hřiště, sítě, pálky, rakety ani obroučky. Stačí jenom nazout boty a vyrazit. Dnes nám běhání připadá jako nejpřirozenější druh cvičení, ale vždycky tomu tak nebylo. A nemotivují nás zdaleka jen tyto praktické výhody.
Běh má složitou minulost, ovšem až v 60. letech se rozšířilo rekreační běhání coby „lék na sedavost“. Od té doby se z něj stal obrovský byznys, přičemž jenom běžecké boty představují trh v hodnotě desítek miliard dolarů.
Před joggerskou revolucí však byl běh vyloženě okrajovou záležitostí. Těch pár lidí, kteří se mu věnovalo, vesměs studovalo nějakou prestižnější školu. Běžné listování tiskem z 19. století, jako jsou londýnský Bell’s Life nebo Sporting Chronicle, potvrzuje, že se jednalo o sport pro gentlemany (a občas pro hochštaplery, kteří si na ně hráli).
„Sport“ jako takový máme zdokumentovaný od počátku zaznamenaných dějin (tři a půl tisíce let starý Epos o Gilgamešovi mimo jiné líčí zápasnické a lovecké výjevy) a od té doby se pravidelně vyskytuje v literatuře. Ovšem cvičení tak, jak jej chápeme – totiž pohyb pro účely udržení fyzického zdraví – se rozšířilo až někdy na začátku devatenáctého století.
Najdeme je v románech Jane Austenové – Fanny z Mansfieldského panství se věčně válí na gauči po pořádné procházce. Cvičení je ale převážně kratochvílí panských dcer, pro něž by soupeření neodmyslitelně spjaté se sportem nebylo považováno za vhodný způsob chování. Austenová také používá cvičení a obecně pohyb jako prostředky, jimiž vyjadřuje svůj postoj k jednotlivým postavám: obecně platí, že ti, kteří jim příliš holdují, jsou padouši nebo jim přinejmenším není radno věřit, zatímco ti, kteří se jim věnují střídmě, jsou hrdinové či hrdinky. Nejlepších chodkyní v Pýše a předsudku je Elizabeth Bennetová, která patrně trefuje správnou míru, když se zarudlými tvářemi a zablácenou sukní přijde na Netherfield navštívit svou sestru – očividně se tu jedná o georgiánskou obdobu moderního trailu.
V devatenáctém století se z cvičení stává aktivita běžná v takzvaných nepracujících třídách. Bez fyzické práce jejich těla chřadnou a slábnou, musí je proto procvičovat. A tehdy přicházejí na scénu vynálezci.
V roce 1797 ohlásil Monthly Magazine, že si jistý Francis Lowndes nechal patentovat Gymnasticon, jeden z prvních statických cvičících strojů. Časopis vysvětloval, že se takový stroj hodí, „když vás zvláštní okolností nebo sedavé zaměstnání přinutí setrvávat v domě“. Lowndesův vynález vypadá trochu legračně a trochu děsivě, ale upřímně řečeno – opravdu se tolik liší třeba od dnešního crossového trenažéru?
Rezervovaný postoj Austenové k cvičení přetrvává do jisté míry dodnes. Lidé chodí do parku běhat, ale cvičit aerobik je tam neuvidíte. P. G. Wodehouse měl ve svém románu ze zámku Blandings pravdu, když vysvětlovat, že pokud chce někdo v Londýně cvičit venku, má jen dvě možnosti: buď to vzdát, „nebo se vzepřít nepsanému zákonu a vystavit se posměchu celého Londýna“. Ale pokud je cvičení ponižující, proč rok od roku přibývá běžců?
Moc se nesmějte
Stačí na chvíli zapnout televizi, aby vám došlo, že sportu si všichni na celém světě váží, ale cvičení zdaleka tolik příznivců nemá. A podle mě je běh tak populární, protože stojí jednou nohou v táboře sportu a druhou ve cvičení. Díky příbuznosti se sportem je to přípustná veřejná aktivita – na rozdíl třeba od Zumby.
Průmyslové revoluce zlikvidovala většinu našich lesů a zelených ploch, čímž naprosto změnila to, jak pracujeme, a proto dnes zoufale hledáme ty nejsnazší metody cvičení, protože pohyb už není nedílnou součástí našeho pracovního dne, ale jeho přídavkem.
Počet běžců budou v následujících letech dál stoupat s tím, jak nás úsporná opatření budou nutit pracovat ještě déle do noci a víc dní. Ve snaze uniknout letargii budeme dál hledat ty nejsnazší, nejlevnější, nejdostupnější a nejpříjemnější aktivity. A běh je v podstatě jedinou intenzivní aerobní činností, při níž nemusíte sbírat odvahu, abyste čelili posměchu velkoměsta.
A je to ohromná zábava.
