Mistr kuchař původem až z Kazachstánu a paní běžkyně z Bíliny napsali první kapitolu nové historie. Škorpilova 14, aneb Běh Prahy 14, také čtvrtý díl letošního Pražského běžeckého poháru, má za sebou úspěšnou premiéru. Přinesla velká vítězství, veselý příběh i mnoho radosti.
Tak asi nejdřív příběh. Martin Hejný, dosud druhý muž žebříčku PBP, zvládl první ze dvou kol nejlépe a zdálo se, že si běží pro výhru. Jenže… do cíle doběhl s rukama nahoře Max Semenčukov, který v polovině závodu ztrácel zhruba sto metrů. Co se stalo?
„Zaběhl jsem se,“ kroutil bezmocně hlavou Martin Hejný. V prudké zatáčce doprava do jediného kopce do lesíka na Čihadlech „zapomněl“ zatočit. „Sledoval jsem běžce před sebou, myslel jsem, že je to někdo slabší ze sedmičky a beru ho o kolo. Najednou jsem se ocitl mezi domky a věděl jsem, že jdu špatně.“
Jeho soupeř na něj zavolal. „Ale já už neměl morál, abych ho honil a utíkal mu,“ dodal Hejný. „Věřím, že bych Martina stáhl i tak. Blížil jsem se k němu snad na dvacet metrů a chystal si útok právě do toho kopce,“ vyprávěl spokojený vítěz, který stanovil základní rekord závodu časem 55:26.
Zní to v této souvislosti vesele, oba trpí krátkozrakostí a běželi s brýlemi na nose. „Já mám tři dioptrie,“ přiznal Hejný. „Já dvě,“ dodal Semenčukov. „Ale já byl schopen zabloudit i na Lesním běhu v Říčanech, kde jsem běžel už potřetí,“ kál se Hejný.
Vyhrál tak aspoň čtyřicátníky a protlačil se do čela absolutního pořadí PBP. Zpráva musela potěšit i dceru Annu Marii, dosud druhou mezi ženami, která byla na školním výletě a body tentokrát přenechala laciněji než jindy soupeřkám.
Hrdiny závodu spojuje ještě cyklisticko triatlonová všestrannost. „Chystám se na půlironmana a včera jsem dal stovku na kole. Ale na pohodu, běželo se mi dobře,“ usmíval se 31letý vítěz. Civilní profesí elitní kuchař vybraných pražských restaurací. A skoro soused slavného cyklisty Vinokurova.
Ženy běžely jenom jeden okruh, tedy sedmičku. Ve startovním poli jich však bylo víc než mužů! Nejlepší z nich Eva Slavíková byla na této trati vůbec nejrychlejší (28:21). „Líbilo se mi to, šla jsem svoje tempo, jsem spokojená,“ hlásila skromně. Pokud ještě vyhraje příští týden Motolské jamky, což při její aktuální formě není vůbec nepravděpodobné, dotáhne zlatý pražský hattrick.
Závodnickou radost si ale užila více než stovka účastníků od dětí všech kategorií až po veterány, ale i rodiče s kočárky nebo vozíčkáře. Hlavní okruh vedl z okraje sídliště Černý most okolo zahrádkářské kolonie u rybníků Martiňák a Vidlák, podél pole a lesíkem na Čihadlech s jedním kopcem, pak zpět po chodníku k volnočasovému centru Plechárna, epicentru závodu se šatnami, úschovnou i kavárnou.
„Na první ročník to překonalo očekávání, děkuju pořadatelům,“ říkal Miloš Škorpil, který vede na Praze 14 běžeckou školu a dal závodu své jméno. A také ideu, kompletní suma ze startovného putuje na nákup stolu pro stolní tenis pro zdejší Sportovní klub vozíčkářů.
Škorpil závod odpálil startovní pistolí a pak se vydal na trať. A (nejen) ve finiši ukázal, že se rozhodně jen symbolicky nešetřil. Ve svých 61 skončil jedenáctý. S číslem 14 na závodě Prahy 14 na 14 km trati titulní číslo v pořadí už nenaplnil. Ale s podporou starosty Radka Vondry založil závod pro všechny, který se jistě stane pevnou součástí pražského kalendáře.
To Evžen Ge, o tři dny starší než Škorpil, potvrdil pozici nejstaršího závodníka i umístěním. Namísto věrné plyšové vrány Sáry, která tentokrát zůstala spát v šatně, přinesl hrdě pověstnou „červenou lucernu.“ Byla tak aspoň v odpovědných rukou.
Kompletní výsledky najdete na www.sportt.cz
A Pražský běžecký pohár pokračuje už v sobotu 2. července Během přes motolské jamky na 8 km, více info na www.ktrc.cz.
