„Pořád si úplně nejsem jistý, jestli se mi to v Ostravě na Zlaté tretře jen nezdálo,“ usmívá se Filip Sasínek. „Samozřejmě jsem moc rád, že se mi to takhle povedlo, ale zároveň si teď říkám, jestli bych neběžel rychleji, kdybych se zkusil udržet na čele celý závod.“

Do šokujícího výsledku na Zlaté tretře jeho jméno znalo je pár zasvěcených, kteří se pohybují kolem atletiky po celý život a najednou je tu kometa, co pořádně rozčeřila dost stojaté vody našich mílařů.

Tak bude možná dobré si ho trochu víc představit, abyste měli komplexnější obrázek o našem nejvýraznějším běžeckém talentu z poslední doby.

„Nejdřív jsem hrál hokej,“ vzpomíná Filip na své sportovní začátky. „S ním jsem potom v osmé třídě přestal. Jednak jsem měl obavy ze zranění, ale taky proto, abych se mohl plně soustředit na běhání.“

Už na hokejových trénincích se začaly projevovat jeho běžecké schopnosti. Když běhali patnáctistovku a on býval vždycky v čele. První opravdový závod běžel v Moravském Písku asi ve dvanácti letech. Děda ho přihlásil na čtyřstovku. Skončil tehdy třetí a i bratr ho porazil. Až potom jim otec domluvil atletické tréninky a začali společně objíždět i další závody.

„Líbí se mi kolektiv, ve kterém trénujeme.“ Přemýšlí o tom, co ho nejvíc na běhání baví. „Ale nejen v naší skupině. Většinou jsou všichni běžci mojí generace v Česku kamarádi. Potom mě asi nejvíc baví ta cesta a hledání mých limitů. Když třeba dokončím hodně náročný trénink a zvládnu ho líp, než bych čekal. To mě strašně naplňuje. A samozřejmě i vyhrávat je příjemné,“ dodává s úsměvem.

„Nebaví mě asi nabíhání velkého množství kilometrů. I když si sem tam rád dám v tréninku delší běh, tak na otázku jestli někdy budu běhat maraton, bych odpověděl ne, na to jsem moc líný,“ vidí Filip svůj další vývoj.

V jeho atletických začátcích se o něj v Hodoníně starali Zdeněk Lípa a jeho syn Lukáš, když se věnovali všeobecné přípravě. Postupem času, jak se začal víc zaměřovat na běžeckou specializaci, tak už ho trénoval jen Antonín Slezák.

A daří se jim v jejich spolupráci skvěle. Osobní rekordy Filipa Sasínka mluví za vše.

• 400m zaběhl za 49,00
• 800m zvládl zatím za 1:46,86 (Kolín, červen 2016)
• 1500 po úžasném výkonu na Zlaté tretře za fantastických 3:36,32
• Také si zkusil míli a běžel ji za 4:00,07
• Ještě pak umí 3000m-8:24 a 3000mpřekážek za 8:55

To jsou výkony na dvacetiletého běžce, co? Člověk jen žasne.

Samozřejmě je potřeba dodat i nejlepší výsledky. Filip se zatím váží nejvíc osmého místa z Mistrovství světa do sedmnácti let na trati 2000 metrů překážek.

A absolutně nejvýš staví své překvapivé vítězství na 1500 metrů na letošní Zlaté tretře.

„Nedělám si těžkou hlavu z toho, kolik týdně naběhám,“ říká o své přípravě Filip Sasínek. „Je to sice určitě taky důležité, ale myslím, že důležitější je v jaké kvalitě to dokážu odběhat. Tím pádem neříkám, že naběhám málo. V přípravném období to dělá kolem 100–120 km a na soustředění se dostanu až k 150 km za týden. V sezóně, podle toho jestli jsou v týdnu závody, klesne objem tak na 70–90 km.“

A v přípravě se tedy rozhodně nešetří. Má v oblibě těžké a náročné tréninky. No, a závody jsou potom odměnou za tu odvedenou dřinu.

„Mám rád závody, kde se běží od začátku svižně,“ hodnotí svoji závodní činnost. „Ale poslední dobou začínám zjišťovat, že ve většině závodů jde především jen o rychlou koncovku a tam mám určitě velké rezervy,“ dodává kriticky ke svému finiši.

Nejraději běhá na dráze, ovšem poslední dobou ho začal bavit i kros. A to k němu měl ještě nedávno velký odpor.

„Hodně rád běhám doma právě Hodonínský kros,“ přiznává se ke svému oblíbenému závodu. „Mám to hned vedle stadionu a je tu moc pěkná trať.“

Letos už zaměří společně s trenérem Slezákem závěrečnou přípravu hlavně na Mistrovství Evropy. Moc dobře ví, že musí spravit koncovku, o které závodění na Evropě asi celé bude.

„Honit limit na OH už nebudu,“ doplňuje ke svým letošním cílům. „Když potom něco za každou cenu chci zaběhnout a upínám se k tomu, tak to většinou nejde. Lepší bude pořádně se připravit na Evropu.“

Filip si také pochvaluje podmínky pro trénink a přípravu: „Momentálně je všechno ideální. Přesně to, co potřebuji. Rodiče mě také hodně podporují, takže mám doma v Hodoníně vytvořené podmínky takové, že mi zatím nic neschází.“

„ I když nějaké peníze by se asi hodilo už vydělat, aby nebylo všechno dotované rodinou,“ dodává k financování své sportovní činnosti. Jako vesměs u většiny našich sportovců i jeho rodiče platí skoro všechno. Samozřejmě že atletický svaz mu hradí některá soustředění a sem tam si i něco vyběhá.

Až teď se ale objevili první sponzoři. Hodonínský Citroen mu zapůjčí na půl roku vůz a nějakou finanční podporu také Filipovi přislíbila i firma THERMO HOME.

„Já měl vždy spoustu vzorů,“ přemítá o svých ideálech. „Ať už to byli z těch světových K. Bekele, B. Lagat, D. Rudisha, G. Rupp či C. Mottram. Ale třeba i Kuba Holuša. On je zrovna výbornou ukázkou toho, že v Česku může vyrůst světový běžec.“

Filipovi moc volného času už nezbývá, ale přesto občas vytáhne nějaký balón a jde si něco zahrát. Velmi rád také vyrazí někam na kole nebo na longboardu.

„Často prožívám závody svých týmových parťáků víc než ty svoje,“ směje se svému zaujetí pro partu.

„Nevím přesně, co mě na běhání baví a co ne. Běh je prostě ve mně, tak běhám a nemyslím na nic jiného,“ tvrdí Filip Sasínek, jeden z největších běžeckých talentů, který se kdy u nás narodil.