Letos přivítalo běžce v Kojetíně v pravdě letní počasí. Teplota se vyhoupla po poledni až na 27 stupňů a bylo to znát. Přece jen to byl zase trochu velký šok, tak se s tím museli vytrvalci porvat. A že se jich sešlo. Přes stovku. Ovšem počasí nic to neubralo na parádním dopoledni na břehu řeky Moravy. Spíš naopak. A ty koláče. Ty psaly!
Jiří Petr nedal nikomu šanci
Již od startu bylo jasné, že Jiří Petr z Koválovic /31:32/ si přijel pro vítězství. Naprosto dominantním způsobem ovládl startovní pole a do cíle neustále zvyšoval svůj náskok.
Za ním si druhé místo jistil Tomáš Blaha /AK ASICS Kroměříž – 33:02/ a třetí doběhl Petr Hének /AK Drnovice – 33:43/.
U žen bylo také jasné, kdo vyhraje
Když se postavila na startovní čáru Irena Pospíšilová /AK Drnovice – 39:05/, nebylo o čem pochybovat. Irena závodila jen s muži. Ostatně je na to zvyklá. Dost daleko za ní se držela na druhém místě Hana Urbánková Alfery /AC Moravská Slávia Brno – 42:36/ a s ještě větším odstupem běžela třetí žena v pořadí, Marie Hynštová /AK Drnovice – 44:42/.
V Kojetíně se běželo počtvrté
Hanácká kojetínská desítka se po vydařených třech ročnících běžela již počtvrté.
Trasa se opět proti loňsku musela pozměnit ale dva okruhy s průběhem kolem rybníka Pod Hrází a alejí s vesměs vzrostlými jasany s náběhem v prvním kole a doběhem do cíle v nedaleké loděnici, kde bylo perfektní zázemí celé akce, daly také téměř 10 km. Navíc je trať většinou ideálně schována mezi stromy, takže byla radost tam běžet. I to slunce se dalo snést a pofukující větřík pak docela slušně osvěžoval.
Nechybělo opět bohaté občerstvení velmi příznačné pro zdejší srdečné a otevřené obyvatele. Prostě závod v Kojetíně jako obvykle neměl chybu a Jardovi Bělkovi i jeho pomocníkům se zase vydařil.
Radost až do rána
Tak by se dala nazvat a využít pohodička, kterou poskytla nádherná sportovní akce. Posedět si u řeky Moravy, cpát se koláči, sem tam si něčeho loknout, to podle chuti všech, možnosti tam byly a bezvadně si pokecat třeba i o běhání. Také ta pohoda mezi všemi běžci v loděnici byla vidět. „Včera jsem běžel závod v Brně, tak jsem si to dnes víceméně jen tréninkově odběhl,“ hodnotil svůj výkon Jiří Petr. „Neměl jsem s kým závodit, tak jsem si to pěkně užil.“
„Já také včera absolvoval závod. Půlmaratón v Jistebníku,“ doplnil naši debatu Tomáš Blaha. „Přijel jsem si jen zkusit, jak mi to po takové zátěži půjde, a jsem spokojený.“
„Pořád cítím v nohách tu Jesenickou stovku,“ konstatoval Petr Hének. „Po čtvrtém kilometru mi zase ztuhly nohy a nechtělo mi to běžet. Asi s toho budu dostávat přece jen déle, než jsem čekal.“
„Pěkná trať, tak jsem si to tu vychutnala, a tempově si závod odběhla,“ usmívala se Irena Pospíšilová. „Běhám vždycky s chlapy, tak to dnes zase nebylo jinak.“
„Nevyšel mi čas včera, tak jsem musela zajet prodat formu sem do Kojetína,“ přiznala se Hana Urbánková Alfery. „Běhá mi to teď dobře, tak je třeba toho využít.“
„Poslední tři kilometry jsem myslela, že mi upadnou nohy,“ kroutila hlavou Marie Hynštová. „Vůbec se to už pak nedalo rozběhnout a do cíle jsem spíš doklusala.“
Tak i Kojetín je za námi. Letí to, letí. Co víc dodat. Výborně uspořádaný závod, skvělá atmosféra, plno kamarádů, perfektní zábava, dopoledni v Kojetíně prostě nic nechybělo.
A ty koláče teda psaly. To musím zdůraznit znovu. Proto budu raději jezdit na takové nádherné pohodové závody, než na monstr podniky dělané pro byznys. Tak tedy tisíceré díky našim kamarádům a pořadatelům, že jsou tuhle radost pro nás schopni zorganizovat.
