Bělkovický kros, který se běhá v Bělkovicích, což je vesnice ležící nedaleko Olomouce směrem na Šternberk, kde se ještě před pár lety pořádala slavná Dvacítka ligy 100, přitáhne pokaždé velmi slušný počet závodníků ve všech kategoriích. Od dětí až po veterány.
Závodí se tu totiž v příjemném prostředí zdejších hlubokých lesů. Letos byl ale tradičný červnový týden přesunutý na konec dubna, ovšem počty závodníků to nijak neovlivnilo. Opět sde jich přijelo proběhnout do přírody hodně. Od dětí až po veterány. Jen terén byl značně horší, než v termínu koncem června, kdy se tento závod běhával dřív. Lesní cesty byly rozbahněné a rozježděné od lesáků, proto si museli vytrvalci dávat větší pozor. Je až s podivem, že i v těchto podmínkách padl traťový rekord.
První se cílem prohnala Petra Kamínková
Jinak to ani nejde popsat. Je neuvěřitelné, jak Petra Kamínková /Svatý Kopeček – 26:56/jak lehce zdolávala náročný terén a přes tak těžké podmínky dokázala opět posunout o nějakou tu vteřinku traťový rekord. Daleko za ní se potom odehrával souboj od další místa na stupních vítězů. A překvapivě druhá doběhla Michala Leifertová z nedalekého Štěpánova /29:29/. Až třetí místo zbylo na Janu Matějíkovou /Liga 100 Olomouc – 29:42/.
Vít Otevřel si běžel svůj vlastní závod
Brzy po startu vyrazil kupředu Vít Otevřel /Salomon Run – 33:57/ a nikým neohrožován si doběhl pro vítězství. I na druhém místě v mužích, stejně jako mezi ženami došlo k překvapení, když si ho finišem zajistil Radek Ambroz reprezentující hospodu Petry Kamínkové U Kameňa /34:05/ a odsunul tak na třetí pozici Pavla Dvořáka /Biatlon Prostějov – 34:06/.
V Bělkovicích vyšlo počasí počasí
Osmý ročník Bělkovického krosu uspořádala Liga 100 Olomouc v krásném prostředí lesů kolem Bělkovického údolí. Za celkem ideálního počasí, ačkoliv po ránu bylo ještě trochu chladno, odstartovalo v hlavním závodě 95 běžců. Zdejší sportovní akce je zařazená do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a zároveň také do Malé ceny mladých vytrvalců. Muži měli připravený jeden velký okruh po lesních stezkách v délce 9 km a ženy čekala zkrácená trať na 6,5 km. Díky startu dětí bylo tedy hned od rána v restauraci Podskalí, kde probíhala prezentace, poměrně dost živo.
Všude dobře, v Bělkovicích trochu líp
Tak nějak by se asi dalo popsat odpočinkové místo olomouckých chatařů v Bělkovicích, protože tam je opravdu dobře. A také běžci zdejší prostředí mají rádi. Proto se tam vesměs všichni s radostí vracejí.
Jsem sama překvapená, jak mi to letos běhá,“ usmívala se spokojeně pořád dobře naladěná Petra Kamínková. „Dnes jsem si dávala na tom podmáčeném terénu hodně pozor, přesto padl traťový rekord. A to jsem fakt nešla naplno.“
„Já moc na závody nejezdím,“ přiznala se mi Michala Leifertová, „ani nijak hodně netrénuji. Ještě jezdím na kole a také nemám s malým dítětem moc času. Ovšem takový terén mi maximálně vyhovuje, asi proto jsem holky porazila.“
„Byl to dobrý trénink,“ hodnotila svůj výkon Jana Matějíková. „Jezdím sem ráda, máme to kousek a je tu moc hezky, tak se tady pokaždé s oblibou postavím na start.“
„To je terén jako šitý pro mě,“ pochvaloval si Vít Otevřel. „V tom se cítím jako doma a ani jsem nemusel běžet naplno, abych vyhrál.“
„Z kopce jsem ztrácel, protože jsem bez brýlí špatně viděl,“ posteskl si Radek Ambroz, „ale na cílové rovince už to šlo, tam jsem Pavlovi utekl.“
„Na trati dobrý,“ konstatoval Pavel Dvořák, „ jen na ten finiš jsem dnes neměl. Radek byl rychlejší.“
No, každý běžel, jak to šlo a slunce, které prozářilo Bělkovické údolí k tomu hodně pomáhalo. Snad už to teplo konečně přijde.
