Byla jsem požádána o malou recenzi na knihu Deník běžkyně v nejlepších letech od Zuzany Součkové. Zuzka je známá blogerka iDnes, letos obsadila třetí místo v kategorii Blogerka roku a zároveň Skokan roku.
Tato kniha je její druhé dílo. Navázat na úspěch prvotiny bylo pro autorku určitě velkou výzvou. Knížka mi dorazila poštou, přímo z tiskárny. Miluji tu vůni čerstvě vytištěných knih. Tři dva jedna, start, strana první a kapitola s názvem Leden…
Recenzi na knihu píši již potřetí, ale tady je to jiné, neboť jsem ovlivněna tím, že autorku znám osobně. O to víc ji vidím za písmenky, ta knížka je pro mě malinko „filmem“. Znám i závody, o kterých píše, dokonce jsem i v knížce zmíněna :-)
Objektivně řečeno, kdo si myslí, že po přečtení této knihy se na desítce zlepší o tři minuty, tak nezlepší. Kdo bude hledat tréninkové plány a rady výživových poradců, nenajde.
Naopak, kdo hledá inspiraci k běhání, uspěje. Kdo hledá motivaci k novým závodům,nalezne. Kdo se bojí obléci si běžecké oblečení, které na nás prozradí i to, co někdy sami nevidíme, tak tu správnou dávku povzbuzení dostane.
Kdo hledá pohlazení po písmenkách, upřímnou zpověď obyčejné ženy – mámy, manželky a běžkyně, ten si to užije od strany první až po stranu dvěstěčtyřicátousedmou.
Doprovodné ilustrace jsou velmi povedené a má je na svědomí Zuzčina dcera Markéta.
Velmi sympatické je i to, že autorka vám s ochotou sobě vlastní vepíše do knihy věnování.
Postačí jí napsat na email Zuzkasouckova@atlas.cz a knížka bude vaše.
Bez věnování ji zakoupíte u všech dobrých knihkupců.
Malá ochutnávka pro vás:
Str. 53
Středa
Někdy v loňském roce se ve mně cosi zlomilo. Přestaly mě zajímat masové komerční běhy a začaly se mi líbit lokální závody. Ty, které soukromě nazývám „Bio kvalita“. Běží se v lese, po poli či louce. Není nutné se na ně přihlašovat rok, půl roku předem, startovné se platí na místě a obvykle stojí celých padesát korun. No, nekupte to! V ceně je čaj i sprcha. K tomu ještě zcela zdarma výběh a možnost změřit své síly s ostatními běžci. Ehm, já své síly s ostatními mám dávno změřené a můj osobní souboj se odehrává mezi hlavou a nohama někde na konci závodního pole. Kromě toho miluji rozhodování se na poslední chvíli. Je v sobotu ráno hezky? Hurá na závod. Nebaví mě doma uklízet, vařit? Můžu si v neděli dopoledne vyběhnout s ostatními běhajícími šílenci. A hlavně, chodím na závody, abych trochu potrénovala – kopce, intervaly. Na rozdíl od ostatních, kteří trénují intervaly, kopce, abecedu právě proto, aby mohli jít na závody.
Str. 197
Pondělí
Válka proti špekům zahájena. Odcházím na lože a kručí mi v břiše tak hlasitě, že se dcera z vedlejšího pokoje přišla zeptat, co je tu za kravál. Já mám hlad!
Úterý
Možná jste si všimli, že vzdálenost v mém běžeckém deníku zapisuji v celých číslech. Nemám tam nikdy žádné desetiny kilometru. Jen u půlky a maratonu. Ze školy si pamatuji pravidla zaokrouhlování: do pětky dolů, od pětky nahoru. Nepoužívám už delší dobu žádné měřáky vzdálenosti, naposledy jsem si vzalasporttester v červenci a nedopadlo to dobře. Pamatujete? Běhám většinou stejné trasy nebo si po návratu trasu naklikám na internetu, abych věděla. Pro mě je důležitá doba, kterou s během strávím, a nezáleží mi na vzdálenosti. Mezi mé zásady patří kilometry zaokrouhlovat nahoru, čas dolů. Ani jsem netušila, že jsem zásadová až tolik.
