O Velikonoční Bílé sobotě se uskutečnily dvě akce, které nejsou nijak tradiční a přesto dokázaly přilákat na start stovky účastníků. Společných rysů by se ale našlo více než jen teprve začínající tradice a bohatá účast.
Startovné téměř zadarmo
Pořadatelé obou akcí ukázali, že se dá uspořádat „velký“ běžecký závod za nijak astronomické startovné. V Dříteči to bylo pro předem přihlášené za stovku, na místě za stále sympatických dvě stě korun, v Jihlavě za 150 Kč předem a na místě rovněž za 200 korun.
Co na tom, že v ceně startovného byla na Vysočině „jen“ povedená účastnická dřevěná medaile a v Dříteči ponožky Mizuno pro prvních sto přihlášených. Triček stejně má většina běžců už tolik, že neví co s nimi a platit si ve startovném další rozhodně netouží.
Trochu zvláštní bylo, že v Dříteči vlastně téměř nic nedostali ani běžci a běžkyně na stupních vítězů. Ale ani medaile, diplom vlastnoručně podepsaný světovou rekordmankou Jarmilou Kratochvílovou a několikanásobným medailistou z Mistrovství světa Jakubem Holušou a gratulace od českých reprezentantů Denisy Rosolové a právě Jakuba Holuši nejsou k zahození.
Shodným prvkem rovněž bylo, že pořadatelé obou akcí nezapomněli na děti – před hlavními závody si tak mohli zaběhat na kratších tratích i ti nejmenší, což je jedině dobře. Také zázemí bylo při obou závodech v dostatečně velké hale, a přestože zrovna nepršelo, uvítala to většina startujících.
Když dva dělají totéž, není to vždy totéž
Našly by se samozřejmě i odlišnosti – zatímco v Jihlavě vedla trať po cyklostezce po břehu řeky, byla členitá a s pár menšími kopečky, v Dříteči bylo vlastně zajímavých jen prvních pár set metrů, pak se běžci dostali na asfalt, kde běželi vždy dlouho rovně, pak zatočili a zase rovně. Dvě kola. Stačilo se podívat doleva na krásné golfové hřiště a snad každý si musel říct, proč nebyla trať vedena mezi jamkami. Časy by asi nebyly tak rychlé (ostatně kdo si eviduje osobní rekord na trati 4,3 nebo 8,3 km) ale zážitek by to byl větší.
Další rozdíl jistě pocítili tradiční opozdilci – zatímco v Pardubickém kraji se prezence uzavřela snad více než hodinu před startem závodu na 4 km, na Vysočině se čísla vydávala ještě půl hodiny před startem a nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo s prezencí končit. A zatímco v Jihlavě byl k dispozici čaj po doběhu i před startem, závodníci v Dříteči často kritizovali, že v cíli nebyla k dispozici ani voda.
Naopak mnoho z běžců využilo výrazné slevy na wellness poblíž závodní tratě v Dříteči, což bylo něco, co pořadatelé Jihlavské noční desítky nenabídli. A závěrečná tombola o deset voucherů v hodnotě 2 000 do Mizuna také přidává kladné boty Dříteči, v Jihlavě se nelosovalo.
Dramatické finiše v Dříteči
Co se závodů týká, Grand Prix Dříteč začala závodem na čtyři kilometry a tři sta metrů. Zde na čele až do cíle bojoval Jiři Čivrný (SK Nové Město nad Metují) a junior Lukáš Mottl. Zvítězil mladší z nich v čase 14:23, ale jen o vteřinu. Za nimi byla velká mezera, další v cíli byl druhý z mužů, Josef Havlíček z AC Pardubice v čase 15:45.
I v dámské kategorii byla nejrychlejší juniorka – Kateřina Maternová zaběhla 4,3 km za 16 minut a 32 vteřin. Běžela i naše elitní překážkářka Denisa Rosolová – měla raketový start, ale pak zvolnila a v cíli byla v kategorii druhá za Markétou Hronovou (Czech Tri K. Team), která je přeci jen spíše triatlonistkou než běžkyní a zde zaběhla čas 18:55.
Dramatický byl také závod mužů na 8,3 km. Zde se po prvním kole utvořila na čele skupinka, kde byl Milan Janata (Salming/Run4fun), František Vagenknecht (ASTER team Jičín) a Pavel Hladík, zatímco Miloš Kratochvíl z Hvězdy SKP Pardubice mírně ztrácel. I zkušený komentátor Jan Rýdlo uvedl, že se tento vývoj dal očekávat. V prvním kole trápící se Kratochvíl se ale tři kilometry před cílem rozeběhl a v cílové rovince se prohnal i kolem Janaty.
„Už jsem si myslel, že to mám v kapce, ale Miloš mě překvapil,“ uvedl před vyhlašováním výsledků mladý závodník. A že je jeho soupeř již veterán? „O to je to horší,“ byla odpověď. Nicméně i sám vítěz, který v čase 27:24 vyhrál o čtyři vteřiny prý po prvním kole v takový výsledek nedoufal. Pak jen zalitoval, že neběžel také ambasador závodu Jakub Holuša. „Zajímalo by mě, o kolik by nám utekl,“ říkal.
V kategorii žen trochu překvapivě nezvítězila poslední roky ve východních Čechách dominující Táňa Metelková (TJ Sokol Hradec Králové), když tentokrát byla o půl minuty rychlejší Dagmar Rychnovská (30:43). Třetí ženou v cíli byla vítězka kategorie Z30, neúnavná závodnice Denisa Kozáková v čase 32:38.
Jihlava bez povinných čelovek
V Jihlavě ani nebyly povinné čelovky a tak s ní běžela zhruba polovina startujících, i ti bez nich ale závod zvládli. Na čele se umístili jedni z nejmladších v poli. Nejrychlejší že všech byl Jakub Smetana (rok narození 1996) reprezentující Eurofoam sportteam, když zaběhl čas 32:45. Druhý Jiří Šacl (Hvězda Pardubice) byl v cíli za 34:07 a třetí Libor Eremka zaběhl čas 35:17.
Mezi ženami zvítězila Lucie Maršánová z Hvězdy Pardubice (36:50), druhá byla se ztrátou necelé dvě a půl minuty Kristýna Dvořáková (Eurofoam sportteam) a třetí Petra Veselá (MST Jihlava) v čase přesně 41 minut a půl.
Součástí běhu byl i závod tříčlenných štafet, když nejrychlejší byli borci z pořádajícího Pteamu, jejich čas na 10 km byl 36:16. Druhým týmem byli Vlčáci (42:26) a o minutu a šest vteřin pomalejší byla trojice z týmu Velo sport Valenta Pelhřimov. V místě předávek byla i bohatá divácká kulisa, která v každém kole vytvořila přímo fantastickou atmosféru.
K zdařilému průběhu akce přispělo relativně teplé počasí, nepršelo a ani vítr nebránil rychlým časům, díky termínu závodu se jednalo skutečně o noční běh se vším všudy. Ředitel závodu Pavel Hotař připomněl, že loňský ročník se konal o týden později vzhledem k hrozící termínové kolizi s pražským půlmaratónem, nicméně do dalších let by se mohl termín závodu ustálit na poslední březnové sobotě. Tím vždy získá přívlastek posledního domácího závodu v zimním čase.
