Počasí nám ne a ne přivolat jaro a vyvolat nějaký ten úsměv na tváři. Tak se rozveselit museli sami běžci hned na startu. Když si ředitel závodu Jan Brtník vyžádal před startovní čarou na atletickém stadionu AK Olomouc klid na vysvětlení trati, stáli tam tradičně tací, co jeho skoro příkaz nerespektovali a hlasitě vyrušovali. Jako ve škole. Určitě by se našla podobnost. I zaměřil šéf celé dnešní sportovní akce svůj ostrý a téměř již nevraživý zrak s významným zvoláním v ta místa, kde se nejvíc debatovalo. Což ovšem hlavní aktér vyrušování Tomáš Rašner nezvládl a okamžitě žaloval: „Když on mě tady osahává.“ A bylo po klidu. Už dlouho jsem se na startu závodu tak nezasmál.
Tomáš Steiner si v pohodě odtrénoval
Již v prvním kole z celkového počtu tří okruhů Tomáš Steiner /AK Drnovice – 34:46/ odskočil od svých soupeřů a do cíle svůj náskok pořád jen navyšoval. Za ním se na druhé pozici držel po celý závod Tomáš Blaha /AK Kroměříž – 35:45/ a také tuto pozici uhájil před tvrdě dotírajícím Pavlem Dvořákem /Biatlon Prostějov – 35:53/.
Čtvrtý doběhl pak Josef Sedláček /AK Kroměříž – 36:12/, který většinu trati běžel s Pavlem Dvořákem a až v závěru s ním nedokázal udržet krok.
Ženy běžely naprosto jinak
Závod žen se vyvíjel úplně jinak. Jitka Fojtíková /TJ Liga 100 Olomouc – 43:00/ totiž vyrazila dopředu jako raketa a postupně si vypracovala slušný náskok. Za ní se držela první polovinu trati Kristina Čablová /AK E. Zátopka Kopřivnice – 43:32/, která pak ovšem postupně začala ztrácet. Velmi rozumně si ovšem rozvrhla tempo Zuzana Svobodová /AK Drnovice – 42:36/. První kolo běžela vzadu se značným odstupem za vedoucími dvěma ženami na třetím místě, ale postupně zrychlovala své tempo, až pak ve druhé polovině posledního kola dostihla i dosud vedoucí Jitku Fojtíkovou. Okamžitě šla před ní a bezpečně si doběhla pro vítězství.
V Olomouci je vždycky sranda
Nemůžu si pomoct, ale závody v Olomouci a okolí mají vždy své kouzlo. Schází se zde bezvadná parta, kde není o legraci nouze. A myslím, že o to jde i při běžeckých závodech. Nejen si máknout, ale také se pobavit, zasmát a odreagovat od stresu běžného života.
10. ročník Běhu Michalským výpadem připravil atletický oddíl v Olomouci. Již předloni se běželo po nové trase a i letos pořadatelé pustili běžce na stejnou trať. Ta měla podle pořadatelů přesně 10 km. Ovšem tahle desítka vedoucí částečně terénem v parku s mnoha prudkými zatáčkami nikdy rychlá nebude.
Závod se běžel již jako osmý v pořadí Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje.
Běžci by stejně raději běželi po silnici
Tak nějak se dalo vyčíst z odpovědí borců, kteří sem do Olomouce již jezdí léta. Přece jen si mohli porovnávat časy z předchozích let. Ale co pořadatelé připravili, to se musí respektovat, tak si otestovali výkonnost i na této trati.
„V prvním kole jsem viděl, že běžíme moc pomalu,“ konstatoval v cíli Tomáš Steiner, „tak jsem šel sám dopředu a překvapivě se mě nikdo nedržel. Ve třetím okruhu už jsem držel jen tempo a nijak se nehnal. Nebylo to potřeba.“
„Každý závod je jiný,“ trošku smutně naznal Tomáš Blaha. „Minulý týden mi to v Grymově běželo a dnes jsem pak byl v závěru rád, že jsem udržel druhé místo.“
„Trochu déle mi trvalo, než jsem se rozběhl,“ přiznal se Pavel Dvořák, „ale ve třetím kole už jsem cítil, že je dobré a dotahoval jsem se na Tomáše. Jenže už jsem to nestihl.“
„Musela jsem začít volněji,“ řekla mi Zuzana Svobodová. „Byla jsem nemocná a tak jsem to nechtěla překopnout a někde se pak trápit. Ale pořád mi to běželo, takže jsem nakonec obě holky dotáhla. Ale že tu vyhraji, to jsem tedy nečekala ani náhodou.“
„Celý týden jsem jezdila na lyžích,“ usmívala se spokojeně Jitka Fojtíková. „Hodně jsem zvažovala, zda mám vůbec dnes jít závodit. Přece jen mě ty nohy moc neposlouchaly a ve třetím kole to už bylo dost poznat.“
„Několik měsíců jsem neběhala a vlastně teď teprve začínám. Byla jsem zvyklá běžet rychle, hlava si to pamatuje, ale tělo na to zatím nemá,“ kroutila hlavou po závodě Kristina Čablová. „Po pátém kilometru to bylo, jak bych narazila do zdi a už jsem se do cíle jen trápila. Ale to půjde. Jen musím zase něco naběhat.“
I o tom jsou závody. Při zábavě taky něco natrénovat a naběhat. Když se to podaří, má hned člověk lepší náladu a den je pak veselejší a hezčí. A na běžeckých závodech kolem Olomouce pak dvojnásob.
