1. Ninja style. Mrzne? Sněží? Fičí? V tom případě je naprosto nezbytné vzít si něco přes pusu. A taky přes nos. Třeba takovou kuklu! Kdy jindy můžete svobodně běhat po ulicích oháknutí jako (omrzlý) ninja, aniž by vám to vysloužilo a) hezky vypolstrovaný pokojíček bez kliky; b) zásah policejní jednotky domnívající se, že pacifikuje prchajícího zločince?
2. Rozmanitost. Jste taky odsouzení k tomu, běhat pár tras pořád dokola a během roku se maximálně tak změní množství a barva listí na okolních stromech? Tak neváhejte, a jakmile nachumelí, běžte. Celý svět totiž vypadá pod sněhem úplně jinak. O tom, jak mnohotvárný povrch sníh je, ani nemluvě. Jinak se vám poběží v prašanu, na přemrzlém sněhu a jinak v břečce. Zkuste všechny, než se zase vyloupnou staré známé cesty a asfalt.
3. Indián(ova milá). Blíž k Vinetuovi mít už nebudete aneb Stopařem snadno a rychle. Běžel někdo ve sněhu před vámi? Nebo jen šel? Byl to muž nebo žena? Vysoký či malý? Nebo snad nějaké zvíře? Jaké? Pokud vám stopařská práce nevoní nebo vás nebaví, nezoufejte. Jakmile po delším běhu v mrazu vlezete pod teplou sprchu, efekt „rudého muže“ se stoprocentně dostaví i tak.
4. Symfonie zvuků a světel. Obzvlášť za jasného dne nebo noci, kdy se od ledových krystalků odráží paprsky a ty se třpytí, zatímco pod nohama křupe sníh úplně stejně, jako když jsme byli děti. Je to sentimentální, ale nikdy se to neomrzí.
5. Frajeřina. Protože běhání v mrazu a sněhu nemůže u okolí vyvolat nic než obdiv (byť třeba schovaný pod balastem cvoků a hazardérů se zdravím). A ten zahřeje skoro stejně jako čaj z Jemči Jemnice.
6. V létě jako když najdeš. A nebudou to jen vzpomínky na chlad okusující stehna a zadek, na omrzlé zuby a chlupy v nose a ztuhlé prsty, co nám při závodech za pár měsíců pomůže. Z každého kilometru v náročném zasněženém terénu budeme pod rozpáleným sluncem těžit dvojnásob. Ne nadarmo se říká těžko na cvičišti, lehko na bojišti.
7. Ze spárů techniky. Tempo je ve sněhu irelevantní informace. Že je to najednou pomalé? Nečekáte snad, že když po kotníky zapadáváte do sněhu, budete běhat stejně jako za chladivého jarního ráno v naprostém bezvětří na suchém povrchu, že ne? Zapomeňte na hodinky, neřešte je, je to zbytečná cesta do zbytečných hlubin běžeckého zoufalství (jak to, že běhám najednou tak pomalu při tak vysokých tepech? Protože sníh!)
8. Do měkkého. Většinou. Když pod sněhem není led. Nebo když není sníh moc přemrzlý. Pak je padání v zimě vlastně docela sranda. Ale schválně to radši nezkoušejte.
9. Otužování. Naprosto vážně, ušetříte za doplňky stravy, když vykoukne sluníčko, načerpáte nějaký ten vitamin D a jen tak nějaký bacil si na vás netroufne (protože riskuje, že by pak s vámi musel v tom mrazu běhat a to už si jeden dobře rozmyslí).
10. Všechno po doběhu chutná minimálně o deset procent líp. Sprcha. Kakao. Čaj. Svařák. Pivo. Svačina. A ten pocit, když si můžete konečně obléct tlusté (suché!) tepláky a mikinu! Už pro ten nepřenositelný a těžko popsatelný pocit naprosté blaženosti a vláčnosti po doběhu stojí za to trochu se vyvětrat.
