Jak už to tak v životě bývá, někdy se člověku přihodí během určitého období opravdu hodně věcí. V mém případě to byla v roce 2015 nemoc, zranění, zplození potomka, čtyřicátiny, ale především nutnost, vzdát se na dlouhou dobu běhání, kterému jsem se věnoval třicet let. Jak ale se říká, „vše zlé, je k něčemu dobré“.
Ti z vás, kteří máte rádi teplo domova, horko a letní vedra, raději dále nečtěte. Naopak těm, kdo milují jakékoliv výzvy, překonávání limitů nebo nemají strach ze zimy a třeba chtějí běhání doplnit o zajímavou alternativu, těm nabízím pro inspiraci jednu ze svých zkušeností.
Top běžeckou formu zhatila borelióza
Loni v zimě a na jaře jsem si prošel poctivou a tvrdou přípravou na květnový Perun SkyMarathon. V kopcích jsem se cítil nebývale komfortně a vypadalo to na skvělou formu. Tu však narušila březnová nemoc, která se nejprve tvářila jako obyčejná chřipka. Jenže mít pět dní v kuse horečku, není úplně normální, a tak se nakonec ukázalo, že to byla borelióza. Ta na mně zanechala následky v podobě svalové ztuhlosti a bolestí především v oblasti beder a kyčlí. Zmiňovaný Perun jsem pak ještě odběhl v solidním čase a na 8. místě v kategorii, ale potom jsem na dlouhých šest měsíců přestal běhat. V létě se k tomu přidal úraz kolene, který jsem si pak ještě zkomplikoval desetidenním chozením a běháním ve Vysokých Tatrách tak, že mi vystavil definitivní stopku v běhání i cyklistice.
Představa, že nebudu moci pravidelně sportovat, mě hlodala denně. Přemýšlel jsem, jakou jinou fyzickou aktivitou bych si mohl alespoň částečně udržet svou fyzičku a vzpomněl jsem si na svůj dávný nápad a sen, začít s venkovním otužováním ve studené vodě. Už více než dvacet let jsem se totiž pravidelně po každém tréninku sprchoval studenou vodou a měl jsem tak vybudovaný jakýsi základ. Jediné, čeho jsem se bál, bylo špatné prokrvování mých končetin. Moc jsem si nedovedl představit, že se svýma věčně studenýma nebo zmrzlýma rukama a nohama, budu schopen vydržet ponořený v ledové vodě.
Cíl byl vzdálený rovných dvacet stupňů
Rozhodnutí padlo v polovině září a o dalších pár dní později jsem s kamarádem a kolegou z divadla Jiřím Horowitzem poprvé vyrazil za město ke krásnému jezeru Poděbrady. Po extrémních letních vedrech byla voda i koncem září nebývale teplá a tak otužování při 20°C nebylo to pravé. Ale bylo jasné, že každým dnem se bude ochlazovat a tak postupné přivykání na chlad bylo pro nás optimální.
Zvolil jsem si taktiku, otužovat se cca 3 – 4 týdně a ve vodě vydržet 5×30 vteřin. To se dařilo, protože jsem byl vděčný za jakýkoliv pobyt venku v přírodě. Vždy jsem dojel k jezeru na kole, což mně trvalo 15 minut. Samotný proces otužování mně pak zabral taky kolem čtvrt hodiny. Takže jsem měl zaručeno, že týdně budu mít minimálně 3 hodiny fyzické zátěže. Ve srovnání s tím, co jsem naběhal v době před nemocí, to bylo pouhých 25% objemu, ale nic jiného jsem stejně ani dělat nemohl.
V listopadu a prosinci klesla teplota vody už na hrozivých +10 až +5°C, ale díky pravidelnosti nebyl problém, dodržovat plán. V žádném případě jsem si však neuměl představit, že do vody vstoupím, když teploměr ukáže méně než +5°C. Jenže při prodlouženém víkendovém pobytu v Jeseníkách jsem za žádnou cenu nechtěl přerušit trénink. A tak jsem si v místě ubytování v Malé Morávce našel místo v korytě horské řeky Moravice, kde jsem chtěl stůj co stůj pokračovat v otužování. Jenže ráno ukázal teploměr –1°C a voda měla jen +4°C!!! Ale nedalo se nic dělat. Nenechal jsem se zlomit a za podpory své manželky jsem v sobě našel dostatek odhodlání a třikrát jsem se ponořil do mrazivé vody vždy na 10 vteřin. Byla to šílená bolest!
Kulatiny, šampaňské, ledové kry a Nový rok
Shodou životních okolností jsem se právě v polovině listopadu dožil 40 let. A jak jinak oslavit kulatiny, než nějak originálně. Vstup do ledové vody se šampaňským v ruce!? Ano! Nakonec z toho byl vyjímečný zážitek a krásná vzpomínka na oslavu svých kulatin v přírodě.
Měli jsme s Jirkou cíl, vydržet minimálně do Štědrého dne a doufali jsme, že hladina jezera ještě nestihne zamrznout. Ten den byla extrémně hustá mlha a teplota vody kolem +3°C. Led se ještě nestačil vytvořit. To ale přišlo po Vánocích a hlavně pak na přelomu roku. Silné mrazy a husté sněžení způsobily, že se jezero a okolí proměnilo v „nehostinnou“ krajinu podobnou Sibiři. Tlustý led, sníh a nemožnost, kamkoliv vlézt do vody. Olomouc je naštěstí známá početnou komunitou zimních plavců a otužilců, takže jsme doufali, že by snad někdo mohl někde vysekat pár čtverečních metrů ledu i během mrazivých dní.
První den roku tak přímo vybízel k tomu, zrealizovat ono lidové rčení „Jak na Nový rok, tak po celý rok“. Splnil se nám tak ten nejbláznivější sen a zároveň téměř nesplnitelný cíl, totiž plavat ve vodě o teplotě pouhého +1°C mezi ledovými krami. Bonusem pak bylo, že jsem dokázal v této vodě vydržet plavat asi 1 minutu, zatímco kolega Jirka, díky svým dispozicím, o dalších 5 minut déle!
Otužilcům je pořád vedro!
Co je ale hlavní? Za celou tu dobu půlročního otužování, ani jeden z nás z ledové vody neonemocněl a dá se předpokládat, že běžné nemoci, jako je rýma, kašel, chřipka nebo angína, se nám snad budou obloukem i nadále vyhýbat.
„Malé“ vedlejší účinky ale otužování přece jen má. Zatímco ostatní se choulí do teplých zimních bund, zahalují se do šál a čepic, otužilcům stačí triko, tenká jarní bunda a při 10°C už mají tendenci obléct kraťasy. V uzavřených místnostech je jim neustále vedro a pořád by chtěli větrat. V ložnici by se jim hodila teplota pod 15°C a hrozí riziko hádky s manželkou. Tak jako tak, nebojte se otužování, zimy, chladu a ledu! Člověk si zvykne prakticky na všechno. Rozhodně nám to neuškodí. Spíše naopak.
Otužováním si zlepšíte termoregulaci, posílíte nejen tělo, ale i ducha. Při každém vstupu do ledové vody překonáváte sami sebe a to se pak určitě bude hodit nejen při běžném životě, ale i při tom našem běhání.
Fotogalerie:
