Návrat k běhání po zranění je zcela něco jiného, než návrat k tréninku po nemoci, jak jsem popsal v předchozím článku.
NENÍ ZRANĚNÍ JAKO ZRANĚNÍ
Velmi důležitá otázka je, jaké jste si přivodili zranění a jestli se vůbec týká běhu. Pokud vás při tréninku třeba přejede auto nebo spadnete ze schodů a zlomíte si svojí šikovností nohu, či snad i něco horšího, tak tyhle úrazy se opravdu nedají počítat mezi běžecká zranění.
Stejně jako když na vás při běhu v lese spadne strom nebo si z vás v bouřce udělá blesk hromosvod. Je pravda, že jsou to zranění, která sice vznikla při běhu, ale ne jako důsledek zátěže. Ovšem při takovém úrazu je stejně už asi všechno jedno. Tady pomůže snad jen zázrak.
ŘADU PROBLÉMŮ SI ZPŮSOBÍME PŘETÍŽENÍM
Existuje ale řada potíží, které si přivodíte vlastním tréninkem. Zejména jednostranným přetížením svalových partií nebo úponů a kloubů. Mezi ty nejčastější se počítají natržené svaly, vazy, úpony, záněty šlach, bolesti různých kloubů a jejich částí, záněty okostice nebo případně i únavové zlomeniny.
Samozřejmě je také řada dalších zranění. Vybral jsem jen ty, které se nejvíce opakují. Rozhodně je důležité, aby diagnózu stanovil odborný lékař po důkladném vyšetření a nejlépe pak ve spolupráci s fyzioterapeutem.
JAK VZNIKAJÍ BĚŽECKÁ ZRANĚNÍ?
Převážná část těchto problémů vzniká, jak jsem již v úvodu uvedl, z jednostranného přetížení některých částí těla. Ať už nesprávnou technikou běhu nebo příliš objemovým tréninkem. V okamžiku, kdy se potíže objevily, tak to je už pak většinou adekvátní odpověď organismu na to, že jste něco přehnali nebo to neděláte správně.
JE TO TROCHU JINÉ NEŽ PŘI NEMOCÍCH
Musíte pochopit, že tady se už nedá nic uspěchat. Všechno chce svůj čas, i když existuje řada léčebných postupů, které mohou léčbu urychlit, přesto je nutné všechny důležité zásady léčby vašeho problému dodržet.
Přesně tak, je tu jedno „ale“. Už vidím, jak mě odborníci budou bít po hlavě za to, jaké zde kážu bludy. Já se však myslím, že to má něco do sebe. Zkusím vám tedy svůj pohled na věc poněkud objasnit. Snad se mi to aspoň trochu podaří.
Zranění vás totiž nevyřadí naprosto úplně z jiné pohybové aktivity. Pokud ovšem není tak vážné, že se hýbat fakt nemůžete. Je tedy možné neustále aspoň nějakým náhradním způsobem udržovat třeba jen částečně trénovanost.
Průběžným různorodým tréninkem nemusí pak dojít k velkému a dlouhodobému poklesu funkční zdatnosti. V rámci možností je dobré se nějak hýbat, abyste přímo nezatěžovali zraněné místo.
Třeba jízdou na kole, plaváním nebo posilováním. Díky tomu pak nebude propad výkonnosti tak markantní, jako byste nedělali vůbec nic.
VYROVNÁVACÍ CVIČENÍ
Bohužel s vyléčením zdravotního problému se automaticky potíže neodstraní. Je možné, že se zranění dobře zahojilo, ale napětí v přetížených svalech existuje pořád a při prvním kvalitnějším tréninku se s velkou pravděpodobností znovu objeví.
Z toho důvodu je nutné již v průběhu zranění provádět tzv. vyrovnávací cvičení, v němž se musí v první řadě začít pracovat na posilování okolních svalových partií tak, aby se napětí v bolestivé části pohybového aparátu vyrovnalo. Tím se odstraní příčina potíží a neřeší se jen důsledek, jak to mají lékaři většinou v oblibě.
S posilováním je proto vhodné začít tak brzy, jak to jen půjde. Nesmí vás ale už nic bolet. Je ale stejně nutné improvizovat tak, abyste znovu nepoškodili hojící se problém.
Díky tomuto přístupu se vlastní léčení také značně urychlí a vy pak budete moct dřív naskočit do tréninku, protože příčina potíží by tímto měla být rychleji odstraněna.
Samozřejmě zase musíte začít zatěžovat zahojené problémové místo postupně. Důležité ovšem je, že díky poctivému provádění těchto cvičení se poměrně rychle a snadno dostanete do původního plánovaného tréninku.
CO VÍC DODAT
Tohle je jen zběžný pohled na věc a nápad, jak řešit problém se zraněním. Zcela určitě to tak praktikuje i řada z vás a fyzioterapeuti to budou taky vyžadovat.
Proto jsem považoval za důležité tyto zásady jen zopakovat a zdůraznit, neboť si myslím, že je to jedna z nejjednodušších cest jak si hodně rychle pomoci a dostat se dřív k plnému tréninku a také následně i k závodění.
Detailní rozbory jednotlivých zranění, nejlepší postupy při jejich léčení a odstranění dalších problémů nebudu rozvádět. Od toho jsou studovaní a ostřílení specialisté a ne já.
Přestože jsem si snad všechny problémy vyzkoušel na vlastním těle, pořád se necítím povolaný doporučovat vám nějaké velmi dobré systémy a způsoby léčení. Obzvlášť když jsem si sám nepomohl a dovedl většinou mých potíží do chronického stádia.
Právě proto vám přeji, aby se vám jakékoliv problémy raději vyhnuly. Dá se tomu předejít důsledným dodržováním různých vyrovnávacích a protahovacích cvičení.
Tohle si uvědomte hlavně tehdy, když se vám do nich nechce a přesvědčte sami sebe, že je lepší několik minut denně něco dělat, než pak nahrazovat problematicky třeba i týdny vlastní trénink a čekat na vyléčení něčeho, co se vůbec nemuselo stát.
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.
