Kde se zahajuje závodní Nový rok na Moravě? Žádným Novoročním během, ale Zimním během přes Kosíř.
První lednová sobota, to je termín, který zajímá běžce ze středu Moravy na počátku roku nejvíc. Proč? No přece kdo má nohy a ruce musí zdolat Kosíř. Přes to nejede vlak. A letos již po sedmatřicáté.
Ovšem dnes byl už jen příjezd do Slatinic velmi dramatický. Náledí všude, kam se člověk podíval a cesta se vlekla opravdu hodně pomalu. Také se dost závodníků dostalo do lázní pozdě a musel se posunout o pár minut start.
Letos čekal běžce na trati sníh a místy i led, tak bylo nutné se nejen dobře obout, ale hlavně dávat pozor. Není dobré se hned v prvním závodě v roce zranit.
Pavel Hrdina s přehledem
Již brzy po startu se vydal dopředu sám samotinký Pavel Hrdina /AK Perná – 39:11/ a postupně svůj náskok před ostatními běžci neustále navyšoval. Letos neměl rovnocenného soupeře a tak si s přehledem doběhl pro vítězství. Za ním se ovšem o druhé místo rozhořel tuhý boj, protože celou trať spolu běželi Pavel Dvořák /Biatlon Prostějov – 40:26/ a Ondřej Horák /Fortex Moravský Beroun – 40:30/.
Až v posledních stovkách metrů pak tento souboj pro sebe rozhodl Pavel Dvořák, který má v poslední době skvělou formu.
Petra Kamínková opět vítězně
Mazi ženami nebylo o největší favoritce závodu pochyb. Petra Kamínková /Adidas Boost tem – 44:34/ zde vyhrála tolikrát, že se ani jinak nedalo uvažovat. Ovšem do kopců si překvapivě lépe vedla Martina Vévodová /AK Perná – 45:29/. Petra vše rozhodla hlavně při seběhu dolů, kde si vybudovala dostatečný náskok, který pak jen hlídala až do cíle.
Třetí skončila orientační běžkyně Adéla Jakobová /SK Praga –45:56/, který uhájila těsný náskok před Adélou Indrákovou.
Zázemí běhu opět v lázních ve Slatinicích
37. ročník Zimního běhu přes Kosíř, memoriálu ing. Květoslav Křížka, ve Slatinicích zahájil letošní běžeckou sezónu běžců ze střední Moravy. Trasa náročného běhu, která vede přes Velký Kosíř, neboli hanácký Mont Blanc, byla letos místy opravdu dost náročná díky sněhu a také ledu pod ním, ale i tentokrát ji pořadatelé z TJ Liga 100 Olomouc jako po všechna ta léta dodrželi.
A navíc je nutné s radostí přiznat, že v pohodě zvládli masu rekordních 298 běžců bez problémů a vše v časovém reálu dotáhli do úspěšného konce. A díky výborné spolupráci pořadatelů z TJ Liga 100 Olomouc s vedením Lázní Slatinice se podařilo jako obvykle v posledních letech zajistit ve zdejším lázeňském areálu ideální zabezpečení pro všechny účastníky.
V lednu je na Kosíři vždy náročný terén
Slatinice jsou tedy za námi a první ostrý test letošního roku naznačil, jak si kdo stojí.
Rozhodně to dnes nebylo lehké, ale kdy to v zimě na Kosíři je snadné. Musí se s tím prostě počítat a zažili jsme tu i o hodně horší podmínky než letos. „Snažil jsem se běžet pořád naplno,“ konstatoval po závodě Pavel Hrdina. „Sice jsem si dával na trati pozor, ale rozhodně jsem závod nevyklusal, jak by to možná mohlo vypadat. Prostě mi to dnes sedlo a běželo se mi velmi dobře.“
„Hlídal jsem si Ondru celou trasu a nechtěl si ho nechat utéct hlavně do kopců,“ přiznal se mi v cíli Pavel Dvořák. „Dolů nám to oběma moc nejde, tak jsem rád, že se mi ho podařilo před cílem utrhnout a porazit ho.“
„Dnes jsme se tedy s Pavlem neflákali,“ řekl mi Ondřej Horák. Celou trať jsme běželi naplno. Nepodařilo se mi ho utrhnout nahoru a dolů mu to pak šlo přece jen líp, tak mi v závěru utekl.“
„Potřeboval jsem už začít kvalitně trénovat, tak jsem si zajela do Slatinic na můj oblíbený závod přes Kosíř,“ usmívala se spokojeně Petra Kamínková. „Ale nebylo to nijak jednoduché, protože Martina běžela výborně a nahoru k rozhledně byla přede mnou. Až dolů se mi podařilo trochu odskočit a už jsem to pak jen hlídala.“
„Do vrchu mi to šlo dobře,“ hodnotila svůj výkon Martina Vévodová. „Dolů jsem si přece jen dávala víc pozor, aby se mi nic nestalo a Petra to natáhla tak, že se za ní stejně běžet nedalo. Proto jsem si už jen hlídala druhé místo.“ „Běželi jsme s Adélou Indrákovou pořád spolu,“ probírala závod se mnou a svojí kolegyní z orienťáku Adéla Jakobová. „Až dolů se mi podařilo jí pak trochu utéct a už jsem to potom jen kontrolovala, protože jsem cítila, že mám ještě rezervu. Nemusela jsem díky tomu jít závěr úplně naplno.“
Tak máme za sebou první letošní měření sil a určitě to stálo za to. Ostatně jako všechny akce ve Slatinicích.
A kdo si chce užít nádhernou přírodní rezervaci Velký Kosíř v plném květu na jaře, má možnost při Mánesově stezce 14. května v Lutíně.
Nebo se tam kdykoliv jen tak zajeďte podívat a proběhnout. V jakémkoliv ročním období. I z rozhledny na vrcholu se dá vidět hodně. Rozhodně nebudete litovat. Věřte, že to opravdu stojí za to.
