Nádherný spektákl sluncem prudce nasvícených podzimních barev a skvělých výkonů nabídl Běh přes motolské jamky, finále letošního Salomon Trail Running Cupu a součást Pražského běžeckého poháru. Vítězstvím si ho ozdobili Eva Vrabcová-Nývltová a Robert Krupička.
Krátce před desátou se golfové hřiště v Praze-Motole rozběhlo a skončilo až s naklánějícím se sluncem před čtvrtou hodinou. Víc než tisíc běžců navléklo závodní čísla!
Pohár běžeckých nadějí všech kategorií, Lidový běh, díky obrovskému zájmu poprvé oddělené ženské a mužské pole. A pak ještě polívka a vyhlašování výsledků… To vše ve skvělé atmosféře, kdy ve stoupáních hnali běžce vzhůru formace živých bubeníků.
Příjemné proběhnutí za Belou
Mezi ženami nebylo pochyb o vítězce od prvních metrů. Eva Vrabcová-Nývltová vyběhla svižně hned od startu, po první zatáčce už stoupala sama a lehce krok za krokem navyšovala náskok až o téměř minutu vylepšila traťový rekord na 28:18. Jako by soupeřky setřásla už tím, že se přihlásila. Mnohé původně hlášené nedorazily.
„Že bych naháněla strach? Opravdu? To jsem neřešila,“ usmála se v cíli, když se na ní vrhla její chundelatá Bela. „Ani únavu, nebo tempo. Prostě jsem se přijela příjemně proběhnout, ale to víte, že jsem utahaná.“
Ještě včera měla na nohou lyžáky při šestnáctidenním soustředění národního týmu běžců na lyžích na ledovci Dachsteinu ve výšce tří tisíc metrů. Teď obula lehoučké dráhové tretry. „Že by se mi v nich běhalo nádherně, to říct nemůžu, ale zvládla jsem to.“
Kopce nahoru jí ubíhaly rychle, dolů už se zdály až moc dlouhé. „Ale moc se mi to tady líbilo,“ dodala. Na první pohled hubenější postavu po běžeckém létě odmítla. „Ne, ne, hlídám si váhu a teď jsme naopak s kondiční trenérkou pracovaly na síle. Lyžím by běhání uškodit nemělo.“
Její odjezd za prvním sněhem do švédského Gällivare se vinou očekávané oblevy možná odsune. To však nic nemění na tom, že běžecká sezona Eva Vrabcové-Nývltové končí a začne znovu až na jaře. „Ne, ne, na Kunratickou mě nikdo nedostane,“ vrtí hlavou a stále věří, že zaútočí na limit pro olympijský maraton v Riu.
Druhou pozici vybojovala 18letá vrchařská juniorka Michaela Stránská z Iscarexu, Třetí skončila obhájkyně prvenství Pavla Zahálková ze Salomonu. Čtvrtá pak Michaela Gerychová z Berouna a pátá teprve 16letá Alice Prokešová, svěřenkyně brněnského trenéra Sequenta.
Silničář vs. dráhař vs. kopcaři
Mužské startovní pole postavilo dvě kompletní řady hvězd. Méně místa by zabral výčet těch, co chyběli. Taková konkurence elitních běžců všech specializací se na domácí půdě už dlouho nesešla. A potvrdil to i strhující průběh závodu. Takový souboj historie STRC nepamatuje!
První za čtyř kol podle zvyku napálil silničář Jiří Homoláč, těsně za ním visela trojka všestranný Vít Pavlišta, už spíš vrchař Ondřej Fejfar, dráhař Jakub Zemaník. V půlce druhé rundy se vpředu zformovala pětka Homoláč, trailař Robert Krupička, Fejfar, Zemaník, výrazně odpadl Pavlišta. A poslední dva okruhy to řezali vedle sebe. Nahoru získával Krupička, dolů Fejfar, postupně lehce ztrácel dráhař Zemaník.
„Nikdo neměl šanci zkoušet nástupy, šli jsme všichni naplno,“ shodli se hrdinové nádherného souboje. Až v posledním kopci šli dopředu Krupička s Fejfarem.
„Věděl jsem, že pokud vydržím až sem, dám do toho všechno,“ říkal vítěz Krupička (25:47) za Salomonu. „Parádní závod, do kopce už jsem nestačil,“ přiznal druhý Fejfar v barvách Inov-8. „Jsem po prvním soustředění v začátku přípravy, ještě něco mi na ně hlavně v kopcích něco chybí,“ dodal třetí Homoláč z adidasu.
„To byly palby, sprinty do kopce,“ vydechoval čtvrtý Zemaník. „Tuhnul jsem víc a víc,“ věděl nakonec sedmý Pavlišta. Devátý byl Robert Míč, třináctý orienťák Jan Mrázek, až sedmnáctý skončil vytrvalec skyrunner Jan Zemaník. Ale užili si všichni, co běželi. Nebo jen okukovali příbuzné a kamarády.
Slavnostní vyhlášení celkových žebříčků Salomon Trail Running Cupu proběhne příští sobotu ve 13.30 v rámci festivalu Obzory na Filozofické fakultě UK v Praze.
