Cestou do Morkovic nebylo vidět na krok. Přejel jsem i křižovatku na vedlejší cestě, protože si člověk bez čar na silnici nebyl jistý, kde vlastně je. A v místě startu to nebylo jiné. Mlha, že by se ani krájet nedala a ptáci v ní ani nechodili. Jen my, jako staří blázni, jsme v tom jeli závodit.
Co naděláte. Bez takových, jako jsou tihle skalní příznivci závodů, by řada malých běžeckých akcí zanikla a my se tam stejně cítíme perfektně. Mnohem lépe než na předražených neosobních masovkách. Takže mlha nemlha, pořád se jede dál.
Na prémii bylo všechno jinak než v cíli
Na vrcholu kopce Kleštěnec vypsali pořadatelé prémii a překvapivě na ni nedosáhl nikdo z favoritů, ale uzmul ji pro sebe Petr Štastný /Petr Čech SPORT MTB TEAM – 41:55,3/, který coby cyklista měl v pekelném stoupání na vršek nejvíce síly. Jenže pak došlo na seběh dolů a tam je nepřekonatelný Tomáš Steiner /AK Drnovice – 41:18,1/.
Odpoutal se od soupeřů a v poklidu si doběhl pro vítězství. Ovšem zdatně mu zpočátku sekundoval jeho oddílový kolega Petr Hének /AK Drnovice – 41:47,6/, který se pak ale spíš zaměřil na uhájení druhého místa před neustále zle dotírajícím Petrem Šťastným.
Ženy v kopci nerozhodly
Ač by se to dalo čekat, kopec mezi ženami o pořadí také nerozhodl. V podstatě se držely za sebou a také až seběh ukázal, komu to jde z kopečka dolů nejlépe.
Nejlepší techniku běhu jednoznačně prokázala Jana Matějíková /Liga 100 Olomouc – 54:33,3/. Za ní si z tratí nejlépe poradila /Marie Hynštová /AK Drnovice – 55:22,3/ a právě seběhy dolů nejvíce vadily třetí ženě v pořadí Hance Müllerové /AK Drnovice – 55:59,9/, která ovšem zase nahoru tvrdila muziku.
V Morkovicích se běželo poprvé
V Morkovicích je mnoho sportovních akcí, zejména pak známé triatlony, ale běžecký závod se tam, co mi paměť sahá, snad nikdy nepořádal. Všechno je jednou poprvé a tak se členové Bike triatlon Morkovice za podpory obecního úřadu a starosty Morkovic rozhodli pustit se do takovéto akce, kterou nazvali příznačně Morkovské podzimní běh.
Připravili trasu v okolí Morkovic v délce 11,5, kterou vedli po zpevněných cestách a lesních pěšinách s výběhem na zdejší kopec Kleštěnec, kde byla připravená prémie pro prvního běžce a vypustili na ni běhu chtivé borce, kteří se přece jen o celkem dost utajené akci dozvěděli.
Hezká trať
Přesně takovou pochvalu obdrželi pořadatelé od všech závodníků. Ona se totiž mlha v lesích na kopci nekonala a bylo tam opravdu nádherně. To jen dole se válely chuchvalce bílého svinstva o poznání déle.
„Do kopce to neumím,“ kroutil hlavou Tomáš Steiner. „A zejména ne do tak prudkého. To je na mě mor. Ale aspoň jsem poslušně běžel za cyklistou, co nás vedl. První dva kluci mu tam sprostě utekli. Já věděl, že většina trati je z kopce dolů a tak jsem si na to počkal a pak jen pustil nohy a nebylo co řešit.“
„Myslel jsem, že už je to rozhodnuté,“ s údivem mi přiznal Petr Hének. „Jenže najednou se ten kluk za mnou z ničeho nic vynořil z mlhy a já musel nakonec makat až do cíle.“
„Já byl rád, že těm běžcům vůbec stačím,“ překvapeně řekl Petr Štastný při rozhovoru na stupních vítězů. „Prémie je pro mě malý šok, ale jsem rád, že se mi ji podařilo vyhrát.“
„Nechtěla jsem dnes závod jít naplno,“ usmívala se spokojeně Jana Matějíková, „ ale nakonec jsem musela přece jen zrychlit při seběhu dolů, protože se na mě holky nebezpečně dotahovaly. Ovšem rezervu jsem měla dostatečnou, kdyby bylo nutné ještě přidat.“
„Do kopce jsem se vezla za Hankou Müllerovou a dokonce jsme se dotáhli i k Janě. Hanka to v kopcích umí. Jede jako stroj,“ pochválila Hančin výkon Marie Hynštová. „Až teprve dolů jsem to pustila a podařilo se mi trochu odskočit a druhé místo si pohlídat.“
„Nahoru mi to jde, ale dolů, to je tragédie,“ nešťastně se v cíli držela střídavě za záda a za nohu Hanka Müllerová. „Při seběhu se mi blokuje noha od problému, co mám v zádech a je to pro mě utrpení. Vědět, že se většina trati běží dolů, tak sem ani nejedu. Ale přesto všichni trať pořadatelům pochválili. Ostatně se jako obvykle na posledních závodech po doběhu závodníků mlha zvedla a potom bylo opravdu vidět, že se jim podařilo najít excelentní trasu po okolí Morkovic. Jen to samo o sobě zcela jistě přiláká příští rok mnoho dalších závodníků, kteří se rádi proběhnou v příjemném prostředí zdejších lesů a polí. O tom jsem napevno přesvědčený.
