Modrá obloha a sluncem zalitá vesnice vítala již od časného rána davy účastníků letošního Svatováclavského běhu v Blažovicích. Ovšem počasí se nevydařilo tak, jak to z okna auta vypadalo na první pohled. Fučel totiž pořádný vichr, který zvedal z přeschlých polí a cestiček oblaka prachu. A to běžci dobře naladění prvním dojmem netušili, že je čeká ještě něco mnohem horšího.
Pořadatelé totiž museli změnit tratě oproti minulým ročníkům a tak poslali davy vytrvalců, jen v hlavním závodě jich běželo přes 330, po polních cestách v okolí stadiónu a samozřejmě proti větru. Vytrvalci si museli připadat snad jako pod kopyty stád někde v americké prérii, neboť přes zvířený prach zpod jejich nohou, který navíc metal studený vítr do očí, nosu i úst všem účastníkům, nebylo místy ani vidět.
Chyběl tomu snad jen bezhlavý úprk tisícihlavého bizoního stáda. To ovšem nahradily nohy běžců, kteří se také navíc na krátkém okruhu museli prodírat vpřed mezi závodníky, co byli o kolo zpět.
Prostě se změna trati vůbec nepodařila a to nemluvím o tom, že v cíli pak nebylo ani dost vody pro první vypláchnutí prachu z úst. Bohužel jsou věci mezi nebem a zemí, které nikdo z nás nedokáže ovlivnit, ale něco se udělat lépe možná dalo. To už je zvážení pro příští ročníky.
Muži se okamžitě rozdělili skupin
V prvním kole závodu se vytvořila brzy po startu tříčlenná skupina nejlepších běžců, ze které pak vyrazil vpřed vítěz závodu Lukáš Kučera /VSK Univerzita Brno – 35:12/. Za ním se odstupem držel Jiří Petr /Diadora – 35:58/ a s další ztrátou pak běžel třetí muž absolutního pořadí Jiří Čípa /Bystré – 36:43/.
Ve druhé skupině potom běželi další elitní moravští vytrvalci a triatlonisté, kteří se v cíli seřadili takto: Čtvrtý domácí borec František Kubínek /Škola triatlon – 37:32/, pátý Karel Zadák /Triexpert adidas team – 37:50/, šestý Petr Hének /AK Drnovice – 38:08/ a sedmý pak Tomáš Steiner /AK Drnovice – 38:40/, který ovšem vyhrál předchozí závod na 5 km a hlavní závod pak pojal již jen jako tempový trénink.
Ženy měly brzy jasno
Na čele se totiž až příliš brzy osamostatnila Simona Křivánková /Rocktechnik triatlon – 42:15/ a bezpečně doběhla na prvním místě do cíle. Druhá se pak po celý závod držela Irena Pospíšilová /AK Drnovice – 42:40/ a na třetí místo se postupně propracovala rovnoměrně běžící Šárka Dýrová známá spíš pod jménem Macháčková /43:01/.
Blažovice jsou moravské Běchovice
Státní svátek 28. září slaví moravští běžci již několik let v moravské vísce nedaleko Brna, známé svou pohostinností a perfektní organizací závodu. Letos samozřejmě vyrazily davy běžců od těch nejmenších až po zasloužilé veterány do Blažovic také.
Zde ovšem čekala na vytrvalce nová úprava tratí obou hlavních závodů. Někdy to prostě nejde jinak a musí dojít ke změnám. To je život. A někdy se vše i přes nejlepší vůli nepodaří tak, jak by si to všichni představovali. I přes tyto nedostatky si snad příjemnou atmosféru svátečního dne ve sluncem zalitých a prachem zafoukaných Blažovicích, kterou tradičně po závodech dětí zahájila státní hymna, mohli vychutnat všichni účastníci plnými doušky.
Tím také zároveň poděkovali všem pořadatelům ze Společnosti přátel Svatováclavského běhu – sdružení „Vévoda,“ obci Blažovice, TJ Blažovice, Orlům z Blažovic a SDH Blažovice v jejichž čele stál František Kubínek s rodinou, za snad příjemně strávený den, naplněný sportovními zážitky. Ne nadarmo se této vesnici přezdívá moravské Běchovice.
Prach a vítr byly největším soupeřem
Jak jsem již napsal v úvodu, dnes se spíš soupeřilo s podmínkami než běžci mezi sebou.
„Skřípe mi prach mezi zuby,“ zaslechl jsem od nejednoho borce, vztekle vyplivujícího smíšené sliny s prachem z úst. „Podívej se, jak vypadám,“ uslyšel jsem ještě, když si prohlíželi ostatní ponožky, boty a trika. A pak mě dorazilo, když mi v cíli řekl jeden z běžců: „Napiš konečně taky jednou, jak to bylo doopravdy. Třeba, že jsme my, co jsme byli v cíli později, nedostali ani vodu.“ Tak to jen ventiluji ven. Škoda těchto věcí, dost se tím pokazí celkový dojem z obrovské mravenčí práce, kterou pořadatelé měli s organizací tak náročné a velké sportovní akce.
„Rozběhl jsem závod normálně,“ odvětil mi na dotaz, zda nezačal moc volně Lukáš Kučera. „To jen Petr s Čípou to vždycky překopnou a pak zvolní. Já si jen držel své tempo a nakonec jim o dost utekl. A to mi ještě zavazeli pořadatelé na kole, co jeli přede mnou a pak jsem se musel prodírat davem běžců, které jsem předbíhal o kolo a některé i o víc.“
„My jsme zvyklí závod tak rozbíhat pokaždé,“ jen pokrčil rameny Jiří Petr, když jsem mu přednesl Lukášův názor. „A nemyslím si, že jsme nějak moc zpomalili, mám celkový průměr 3:13 na kilometr. Tak závody obvykle běhám a to na nich jsou určitě lepší podmínky, než tu byly dnes.
„Já se věnuji hlavně triatlonům to spíš těm delším, kde nerozhoduje tak moc plavání,“ řekla mi při naší dlouhé debatě, o tom, kde se tu objevila Simona Křivánková. „Na běžecké závody se skoro vůbec nedostanu. Dnes to byly výjimka, protože pomalu končíme sezónu a tak jsem si šla zkusit, jak mi to půjde mezi běžci.“
Tak to to ženám v Blažovicích opravdu předvedla parádně. Je vidět, že na to má. Jako běžkyně by patřila brzy mezi naši českou elitu, kdyby se na běhání zaměřila.
„Neběželo se mi po tom kamení na polních cestách a mezi davy, co jsme předbíhali o kolo, vůbec dobře,“ přiznala se mi Irena Pospíšilová. „Ještě, že se mi skoro pokaždé v těch nejhorších úsecích proti větru podařilo schovat za nějaké chlapy, jinak by to bylo dnes ještě horší. Takový terén mi vůbec nesedí.“
„Já jsem tempo vůbec nestupňovala,“ udiveně mi řekla Šárka Dýrová, když jsem jí gratuloval, jak si ideálně rozvrhla síly v závodě. „Mám všechna kola naprosto stejná. To spíš ostatní zpomalovali. Ale běželo se mi dobře, tak možná dám ještě letos nějaký maratón. Uvidím, co se kde podaří zajistit.“
Po závodech se přímo na hřišti rozběhl zdejší tradiční piknik. A protože zde zároveň zakončil svoji pouť i letošní Cyrilo-Metodějský maratón, tak se vyhlašovalo pořadí v další soutěži na zdejším fotbalovém trávníku málem až do večera.
Jen škoda, že vše letos nevyšlo jako obvykle. Ale to je život. Příště bude líp.
