Mezi ženami v Běchovicích nebylo vůbec pochyb o tom, kdo se objeví první na jarovském vrcholu a pak v cílové bráně na Pražačce. Otazník visel jen nad jejím časem. I když Eva Vrabcová-Nývltová měla v nohou včerejší mistrovství republiky na kolečkových lyžích v Liberci (pátý titul v řadě!) a ještě k tomu musela předbíhat skupinky o čtvrt hodiny pomalejších mužů, překonala svůj zdejší český rekord 33:27.
Jak ses připravovala?
Stejně jako loni, závodem na „kolcích“. Záleželo, jak zvládnu zregenerovat, pořád to je pro mě problém. Po kolečkových lyžích jsem vždycky rozhozená, je složitější se rozběhnout.
Přesto se to docela podařilo, ne?
Docela jo, běžela jsem celé sama na větru, sledovala čas a říkala si: Dobrý, ty jo.
Tvoje tvář v cílové rovině nevypadala servaně, nedalo se přidat?
Nestíhám nohama. Musím popracovat na rychlosti, technice v rychlosti. Kdybych měla soupeřku, asi by to ještě trochu šlo přidat, takhle už ne. Taky bylo špatný, že jsem dobíhala chlapy už od sedmého kilometru a před cílem jsem se prodírala houfy. Musela jsem skákat na tramvajovou trať a vyhýbat se jim, abych se přes ně vůbec dostala.
Pořád tedy sníš o olympijské kvalifikaci, čímž by ses mohla stát čtvrtou zimní-letní obojživelnicí v české historii po lyžařkách Neumannové a Kateřině Hanušové a teď čerstvě bruslařce Sáblíkové?
Ano. Ještě hledáme. Praha je sice doma a bylo by to stylové běžet napoprvé v Čechách, to mě láká. Ale pořád je to moc brzy. V záloze máme ještě Mainz (22. 5. 2016, pozn. red.)
Máš nějaké informace o českém limitu do Ria?
Ještě nebyl stanoven. Kolem 2:32 – 2:34, počítám. A to je hodně ostré.
Budeš víc běhat i v zimě?
Vždycky trochu běhám, nebudu to řešit nijak víc. Zůstávám lyžařkou a zimu pojedu jako vždycky. Teď normálně odjíždím na Dachstein na vysokohorskou přípravu na sníh. Jen se uvidí, zda bych ještě jela na finále světového poháru do Kanady, jestli to bude smysl podle výsledků, nebo jestli vůbec budou peníze. Uvidíme.
